Miluje glazury, kombinuje lesk i mat a najdete u ní zápichy, kachle, mýdlenky i zvonkohru. Kerbudová-keramika různě tvořila od mala, hlína byla ale trefa do černého. Pro práci s ní se nadchla během kurzu a od té doby vytahuje z pece jeden výrobek hezčí než druhý. Nejvíce ji těší zpětná vazba a fotky toho, jak její výtvory zdobí něčí domov. Přečtěte si nový rozhovor.

Řekněte nám něco o sobě. Jaká byla vaše cesta k tvoření?
Jmenuji se Michaela, žiju v Brně-Líšni, mám dvě dospělé děti, přítele Martina a fenku Adélku.

Něco tvořit rukama mě bavilo od mala. Lepidlo, papíry, barvičky, nůžky, … Pak šití, vyšívání, korálky, malování na hedvábí, kamínky, … Ale hlína, to byla trefa do černého. Okamžitá a už asi natrvalo. Chodili jsme na kurzy keramiky s dětmi a tam nás pro práci s hlínou a glazurami doslova nadchla paní výtvarnice. Ač postaršího věku, duchem suprově mladistvě trhlá. :) Ta nám ukázala a vysvětlila, co hlína umí, jak modelovat, co nikdy nedělat, jak jdou krásně propojit barevně glazury… A hlavně, že to chce obrovskou trpělivost, nevzdat se, když vám něco v peci už poněkolikáté praskne, a nebát se zkoušet vytvořit něco jinak, originálně a po svém. Snažím se, aby každý kousek z mé dílny vyzařoval optimismus a měl duši.

Jakou technikou nejraději tvoříte? Proč to u vás vyhrála?
Nijak zvlášť si to pro sebe nedefinuji, prostě ukrojím kus hlíny, zapojím fantazii a ruce. Většinou modeluji podle svých nákresů, k některým se ráda vracím a velmi často to určuje poptávka od mých zákaznic.

Kde čerpáte inspiraci? Vyrábíte ráda na zakázku?
Inspiruje mě cokoliv a kdekoliv. Samozřejmě, že procházky přírodou jsou nenahraditelné, neodpustím si zvednout pěkný kamínek, klacík, šišky, ... nebo si nakreslit zajímavý tvar listu, kytky, stromu. Měnící se barevnost podle ročních období je úžasná věc a hodně často z ní čerpám. Nesčetně moc mám v dílně zelených glazur, ráda je kombinuji vzájemně, ale i s jinými, například tyrkysovou.
Zakázku? Jak kdy, samozřejmě je to výzva něco nového zkusit, mnohdy získám jiný pohled na věc a mám radost, když se podaří dle přání a zadání. Ale jsem limitovaná prostorem v dílně a taky někdy vlastními schopnostmi. Pak se mi stává, že se na něčem časově zaseknu a nestíhám věci ostatní. Ale většinou se zas a znovu do toho pouštím.

Kdy a kde se vám tvoří nejlíp?
Doma, v našem malém domku, v mé malé dílničce. Mám tam pohodový klid na práci a kdykoliv potřebuji, můžu odejít, zavřít dveře a posléze tam najdu vše na svém místě, tak jak jsem to zanechala (i binec :)). Když si vzpomenu, jak jsem před dvaceti lety začínala s hlínou na kuchyňském stole… Jsem šťastná.

Popište moment, kdy jste si uvědomila, že vaše tvorba už není „jen“ koníček.
Přesto, že mě keramika živí, dělám ji i proto, že mám neustále hodně nápadů, které chci realizovat, a to mě neskutečně baví. Práce mi tak zůstává koníčkem.

Co vám na vaší tvůrčí cestě nejvíce pomohlo?
Jak jsem se již zmínila, po technické stránce mi určitě nejvíce dal keramický kurz paní Měřičkové. Nerada bych teď na někoho zapomněla, ale prvotně rozhodně rodina a přátelé. Taťka, který mi tvaroval a tvořil vykrajovačky podle mých návrhů a vyráběl dřevěné rámečky, brácha vše z kovu. Maminka nekonečnou podporou. Syn i dcera, kteří mě doslova dotlačili zviditelnit své výrobky na Fleru, Instagramu atd. A nějaký čas se mi o to i starali. A v neposlední řadě můj přítel, který zvládá dovoz hlíny a jiného materiálu a pravidelný odvoz balíčků. Takže jsem schopna zaúkolovat prakticky všechny rodinné příslušníky, a to včetně exmanžela. :)

Na který svůj výrobek jste nejvíce pyšná a proč?
Na všechny, které se někomu zalíbí a koupí si je. V dnešní celkem složité době si vážím toho, že je někdo ochoten koupit si pro radost třeba jen malé srdíčko. A pak mě těší zpětná vazba. Když mi zákaznice ještě napíše, že vše v pořádku dorazilo a že se jí to líbí, mám radost. A když si najdou čas, a ještě mi pošlou fotku, jak jim například moje zvonkohra zdobí pergolu… nebo zápichy v truhlíku, tak to je top pocit.
Kdybych měla přeci jen vybrat, tak momentálně keramické zvonkohry, mandaly a lapače snů.

Když se ohlédnete zpátky za svojí kariérou, udělala byste něco jinak?
Asi ani ne.
Nicméně když se zpětně ohlédnu a náhodou někde najdu kousek své keramiky z doby, kdy jsem začínala tvořit, cítím, že se posouvám tak nějak přirozeně.

Do kterých Fler obchůdků chodíte potěšit oko?
Na Fleru je spousta obchůdků, ke kterým ráda nakouknu a kde sama ráda nakupuji. Například: Jana Zwinsová, Markéta Hujerová, Babička ovečka, SONYA PUESTA, kramářka atd. atd.

Jak nejraději trávíte čas, když zrovna netvoříte?
Ze všeho nejvíc nejraději u nás na chatě v Pacetlukách, na kopci u lesa, sedím tam pod ořechem s naší patnáctiletou fenkou Adélkou u nohou a koukám na protější Hostýnské vrchy. Prostě jen tak, nemusím nic… a dobíjím baterky. :) Je tam krásně, vždycky pohoda, má milovaná rodinka a od mala spousta bezva přátel.

Kde se ve své tvůrčí dráze vidíte za rok a kde za deset let?
Vůbec nevím, moc neplánuji. Snad, když zdraví dovolí, budu stále dělat práci, kterou mám ráda a těším se z ní.

Jakou radu byste dala začínajícím prodejcům na Fleru?
Být svůj, originální, dělat práci s láskou a pokorou. Topovat, vytrvat, ale zas netlačit na pilu… ono to klapne. Jo, a nebrat se moc vážně. :) S úsměvem jde přeci všechno…