Lucii se život obrátil o 180 stupňů ve chvíli, kdy objevila svoje "druhé já" - Lusindu. Pod tímto názvem můžete na Fleru najít barevný svět ženské módy a doplňků, prostřednictvím kterého si Lucka (spolu se svým alter egem) plní sen. Její vyprávění o tomto osudovém propojení si můžete přečíst právě tady a teď :)

Řekněte nám na úvod něco o sobě.
Jmenuji se Lucie. Jsem maminkou a vychovatelkou tří báječných dětí, ženou jednoho muže, kuchařkou, manažerkou rodiny a posledních pár let jsem také Lusinda :-) To je má druhá, vnitřní žena. Žena ve mně, která 13 let, kdy byla Lucie na mateřské „dovolené“, čekala, až se bude moci plně projevit. Ona se sem tam objevila a snažila se projevit, ale pak byla zase upozaděna Lucií, která své mateřství brala velmi vážně :-)
Avšak pak přišel čas pro Lusindu. To bylo v dubnu roku 2009. Lucie cítila, že její ruce budou propůjčeny Lusinděa začnou tvořit. Co budou tvořit, ze začátku netušila, ale její srdce a intuice si dělaly, co chtěly. Od girland a ptáčků se to zcela pozvolna přesunulo ke kabelkám a najednou z toho byla první sukně, šaty…

A Lucie se propojila s Lusindou natolik, že její svět je od té doby stále plný dětí, ale i látek, knoflíků, nití, které má nalepené neustále na oblečení :-), a hlavně, je plný neskutečných setkání… Setkání se zákaznicemi, z kterých se postupně stávají přítelkyně, které ji posouvají dál a dál, až najednou padají pomyslné hranice… A jsou tu svatební šaty, kabáty a Lucie s Lusi mají plnou hlavu všeho, žijí jen tím… Je to silné, až rozum zůstává stát. Ale je to moc krásné. Žijí si svůj zázrak, o který ani nestály, ale věděly, cítily, že existuje.

Jak jste se dostala k tvoření?
Je důležité říct, že začátek tvoření je ve stvoření. Maminka, tatínek a dcera, která si již jako malá fascinovaně prohlížela vzorky látek u babičky, která pracovala v textilní továrně. To ona v návalu tvořivosti udělala malému bráškovi koláž se zahradníkem z plsti. Dělala velmi aktivně několik let nástěnkářku ve třídě, protože byla veliký estét. Taky už neví, jakým zázrakem namalovala svým přátelům do celého bytu hedvábné závěsy. Tvořila tedy od stvoření…

Věnujete se tvorbě profesionálně? Kolik času jí věnujete?
Své „práci“ věnují Lucie s Lusi 17 hodin denně, a to doslova. Pokud netvoří, vymýšlí, co ušít zákaznicím na zakázku nebo čím překvapí ve volném prodeji. Přemýšlí nad látkami, kombinacemi, střihy. Protože velmi často o své práci i sní, dá se říct, že pracují neustále. Je to jejich život, přirozenost, obživa, která prorostla již dávno chodem celé rodiny.

Řekněte nám něco o technice, kterou tvoříte. Proč to u vás vyhrála?
Obě (Lucie i Lusi) nejraději šijeme. Šijeme moc rády kabelky. Milujeme proces, kdy si můžeme hrát, vytváříme aplikace, vyšíváme, kombinujeme vzory látek a materiály. Jen toho času máme čím dál tím míň… Ale pokud ten čas máme, přestane pro nás okolní svět na chvíli existovat…


  

Popište nám typický průběh tvůrčího procesu, který vede ke vzniku nového výrobku.
Pokud se jedná o volnou tvorbu, vše začíná látkou. Pohladí ji, vezmou do ruky. Jakmile se Lucie s Lusi do některé látky zamilují, velmi často vidí, co z ní i ušijí. Vítězí u nich přírodní materiály. Obě velmi rády nosíme šaty, takže velmi často jsou právě ony prvním nápadem. Pokud se jedná o tvorbu na zakázku, nejdříve se sejdeme se zákaznicí. Promluvíme si, někdy si vypijeme kávu. Pokud se shodneme, vezmeme míry a pak už hledáme ten pravý materiál na tuto konkrétní ženu. Známe její tvář, postavu, touhu a potřebu. Dokážeme se do ní velmi dobře vcítit. Své představy a vzorky látek jí předložíme, a pokud se vybere hlavní látka a střih, začíná již samotná tvorba. Během šití pak ještě zpravidla dojde na zkoušku, aby bylo vše perfektní a dobře sedělo.

Čí názor na vaši tvorbu je pro vás důležitý? Máte někoho takového?
Nejdůležitější je vlastní pocit Lucie a Lusi. Obě musíme mít dobrý pocit ze své práce. Pak je samozřejmě důležitý pocit a názor zákaznice. Ona je ta, která bude danou věc nosit a je nesmírně důležité, aby se v ní cítila neskonale šťastná, žensky svůdná, elegantní a určitě i jinak, než doposud zažila. Lucie si také ráda vyslechne názor svých dcer. Lusi si ho také poslechne, ale myslí si své… :-)


Doporučte Fler tvůrce, které máte ráda.
Obě máme rády Fler jako takový. Hlavně proto, že dává práci lidem, kteří by v kancelářském křesle bezpochyby umřeli. Otevírá jim možnost být svobodný. Pracovat na sobě, zdokonalovat se a dělat radost druhým. Lucie je velmi konzervativní, a tak co objevila Fler, zůstává věrná svým milovaným. Oni tuší a vědí… Lusi i po šesti letech ráda hledá nové tváře a tak si sem tam hodí někoho do svých „oblíbených“ a sklání se nad jejich tvorbou.

Kdybyste měla upozornit na jeden svůj výrobek z Fleru, který by to byl a proč?
Žádný konkrétní není. Na všechny se zaslouží upozornit. Vznikají z lásky, z úcty k zázraku, který se před lety stal, z pokory a čiré radosti.

Nosíte své výrobky, nebo jste kovářova kobyla?
Lucie i Lusi mají plnou skříň šatů, sukní, halenek, triček, kabátků a svetýrků s visačkou Lusinda. Jsou chodící reklamou a tak to má být :-)

Čemu se ráda věnujete ve volném čase, když netvoříte?
Když netvoří rukama, tvoří v hlavě. I když jsou na procházce, na horách, na chalupě, v divadle, v kině, stále se jim hlavou honí jejich práce. Je to šílené a uvědomují si to, ale nejde s tím nic dělat.

Jak vypadá váš ideální den?
Lucie se probouzí po deseti hodinách klidného spánku, z kuchyně voní káva, snídaně je na stole. Pomalu snídá, povídajíc si se svými dětmi. Po snídani zjišťuje, že nejde internet. Nevadí jí to. Obléká se a vyráží ven. Miluje Prahu. Přejde most Legií, projde Kampou, přes Maltézské náměstí se dostává na Malostranskou. Vyběhne Královské schody na Hrad, projde přes Petřín a zastaví se s rodinou na oběd a kávu v Louvru. Dá si borůvkový koláč. Povídají si, smějí se. Doma si pustí romantický historický film, jelikož konce takových filmů bývají dobré. Uroní slzu, rozdělá si víno. Chardonnay, pozdní sběr. Stmívá se. Na Náplavce se to začíná hemžit lidmi, hraje živá muzika. Oblékne si své šaty. Tančí… Je šťastná…
Lusi se probouzí po deseti hodinách klidného spánku. Dá si rychlou kávu, prohlídne u toho zprávy na Fleru, Facebooku a maily. Všem odpoví. Pak běží do ateliéru. Stříhání látek jí jde od ruky, těší se, až sedne ke stroji. Pustí si muziku. Nahlas. Nikdo ji neruší. Všichni odjeli mimo Prahu. Šije… Žije… Vše jde tak hladce…

Jaké máte pracovní plány pro příští týden a jaké pro příští rok?
Máme veliké plány. Obrovské! Plánujeme nový ateliér, jistojistě krásnější. Uděláme svou vlastní přehlídku v nádherné kavárně ve Vodičkově ulici. Přijde spousta lidí, bude to obrovský úspěch. Všechny modely se vyprodají :-) O jejich práci bude veliký zájem. Nezačnou však odmítat zakázky, naopak se rozrostou o další krejčovou. Ta bude dokonale šít. Zúčastní se dalšího Dyzajn Marketu. Osloví je světoznámý módní dům a nabídne jim vytvořit vlastní kolekci, která nebude nikterak limitovaná penězi… Nakoupí látky za statisíce. Nejlepší hedvábí, kašmír… Kolekce bude neskutečně obdivovaná…
Pardon, říkali jste pro příští rok? :-)
Aby byly děti šťastné. I ony.