Kateřina z profilu maskrtka prodělala celkem běžný Fler vývoj, kdy se od něčeho (dřevěných broží) dostala k něčemu úplně jinému (šití taštiček a obalů na knihy). Její on-line krámek teď vypadá jako splněný sen všech knihomolů a knihomolek. Týká se to i vás? :)

Řekněte nám na úvod něco o sobě.
Jmenuju se Kateřina, jsem máma Alžběty a Mikuláše, žena Leoše, kameramana, hospodáře, jachtaře a pohodáře (to všechno je jeden muž). Vystudovala jsem sociologii, ale už během školy jsem pracovala v redakci jednoho progresivního, ale v té době nepochopeného internetového magazínu, v redakcích jsem pak pár let zůstala, pak mateřská, která postupně přešla v asi dekádu trvající volnou nohu, než jsem před víc jak rokem dostala nabídku být zase knižní redaktorkou v nakladatelství, kterou jsem po krátkých drahotách přijala, a jsem za to velmi ráda!

Jak jste se dostala k tvoření?
K tvoření jsem se dostala už jako malá coby vnučka tvořivé babičky a dcera tvořivé maminky a tatínka-kutila. A klasika: pletení, háčkování, vyšívání, drhání, bouchání do hřebíků, řezání, vyřezávání, vrtání, broušení. Experimenty s podivnými hmotami. Odmala jsem kolem sebe viděla, že je fajn ve volném čase dělat něco, co člověka baví a díky čemuž ve finále může vzniknout něco – když se zadaří – hezkého a užitečného.

Věnujete se tvorbě profesionálně? Kolik času jí věnujete?
Ano ve smyslu, že mám živnostenský list a jednou ročně pohlédnu pravdě do očí a tu pravdu sdělím finančnímu úřadu, ale ne ve smyslu, že by mě živila. V tomto smyslu je maskrtka spíš koníčkem. Když jsem byla na volné noze, času na tvorbu bylo podstatně víc, poslední rok jí věnuju trochu nevyzpytatelnou část svého volna.

Řekněte nám něco o technice, kterou tvoříte. Proč to u vás vyhrála?
Po mých dřevních flerových dobách, kdy jsem vyráběla docela náročné a ekonomicky trochu nesmyslné korálkové brože, jsem se přes vyšívání dostala k šití. Trochu se mi totiž hromadily výšivky, až mě napadlo, že z nich ušiju taštičku na zip. Mimochodem, odpíchla jsem se od jednoho návodu, který byl zveřejněn ve Fler MAGu, postupně jsem si ho upravila podle sebe, ale na začátku byl on! Takže šití, šití je ta odpověď! Navíc, když se „to“ z rubu obrátí na líc, je to pro mě vždycky malý zázrak.

    

    

Popište nám typický průběh tvůrčího procesu, který vede ke vzniku nového výrobku.
Je za tím prostá potřeba něčeho, co zatím v žádoucí podobě neexistuje, ale já bych chtěla, aby to existovalo.
Za drtivou většinou toho, co nabízím, byla nejdřív nějaká moje potřeba: potřebovala jsem si zabalit knihy, které s sebou všude tahám, do něčeho sofistikovanějšího, než jsou noviny, tak jsem vymyslela vytuněný obal na knihy. Potřebovala jsem si do něčeho ukládat tužky a propisku, tak vznikly penály, potřebovala jsem si někam schovat flashku, tak jsem ušila malou kapsičku na zip (představte si různě velký předmět, který si potřebujete někam uložit, a pak odpovídající velikost vzniklé textilní věci). Ovšem nápad často vzejde i od zákaznic – třeba na látkové pytlíky na zero waste nákupy. Ale abych byla upřímná, není to jen tak, že by hmota následovala myšlenku, ale občas naopak myšlenka následuje hmotu – to když chci využít třeba zbytky látek a přemítám, co by se z nich asi tak dalo… Tak vznikly třeba moje podložky pod hrneček nebo prťavky a zbytkáči (sady taštiček ze zbytků látek). Brzy budu potřebovat nějakou hodně silnou myšlenku, protože těch zbytečků látek se mi nahromadilo už docela dost.

Čí názor na vaši tvorbu je pro vás důležitý? Máte někoho takového?
Maskrtka je one woman show, takže výsledná podoba mých produktů se odvíjí od mého vkusu, mých nároků na provedení a kvalitu atp.
Současně mám velké štěstí i na kamarádky se vkusem a názorem i kamarádky, které se profesionálně věnují tvorbě (obě skupiny se často kryjí), takže s těmi ráda „svoje věci“ probírám. Občas mi svůj názor zkouší sdělit i kamarádi, co dělají byznysy, ale jejich nápady, jakmile se octnou v mé hlavě, jen zmateně poletují, pak se na sebe podívají, pokrčí rameny a zas vyletí z hlavy ven.
A ráda bych taky zmínila podporu a názory ostatních flerových tvůrkyň a tvůrců (viz níže).

Doporučte Fler tvůrce, které máte ráda.
Začala bych u mi.ui, rožulky a Makčy, které jsou pro mne takové flerové ikony a jejichž tvorbu, jedinečnost a opravdovost (a taky takovou snovou křehkost – byť je v ní současně síla a pevnost) fakt moc obdivuju. Pak mně milé a též talentované PESOHO, hacuboku, Moab a Play.Ink.
Pak jsou tu holky, které jsem nejdřív poznala osobně, abychom si pak řekly „Jééé, ty jsi taky na Fleru!“, a které jsou na rozdíl ode mne skutečnými profesionálními tvůrkyněmi se vším, co to obnáší, jejichž nasazení, pracovitosti, názoru a odvahy jít svou cestou si moc vážím. A především dělají svoje skvělé věci: K.BANA, Natyris, Pavla Zimmermannová, anniné, POHANA, intimity, HAPPY HELEN, Dagmar Jelínková, Sluší Ti to či Feelo Cosmetics.
Pak je tu spousta dalších, kteří mne moc baví, kteří jsou jedineční a dělají úžasné věci: lind, T E L L A, Monamy, Amato, Lubicsa, Lu.bi, qetino, Trojhlavec, AllyDesign, TRIK-OZY, wilburrina, Tynnnka, cetky, Norsk, Huhů., UNLIMITED DESIGN, the little story, F.e.r.n., Yo_Soy, michalovic, heda design, vydra&volkmer, DEBYT, LUFT, diEnes… Jistě si budu rvát vlasy, jak jsem zrovna na tuhle či toho mohla zapomenout, preventivně se omlouvám, prosím nahlédněte ke mně do oblíbených.

Kdybyste měla upozornit na jeden svůj výrobek z Fleru, který by to byl a proč?
Bezpochyby vytuněný obal na knihu. Je to výrobek, který považuju za jedinečný, je fakt vychytaný, vyzkoušený, stále zkoušený a fungující. Považuju ho za svůj hlavní produkt i proto, že knížky jsou tak nějak mým (nejen) pracovním osudem obecně.

Používáte své výrobky, nebo jste kovářova kobyla?
Nosím a používám je denně. Obalů na knihy mám několik (viz to seriózní foto, kde držím komínek obalených – a mých aktuálně rozečtených – knih), pak mám penálek, taštičku na tu zmíněnou flashku, taštičku na kabely a nabíječky, taštičku na sluchátka na běhání, taštičku na deník, pár malinkých taštiček, které jsem si nechala, protože byly ze zbytečků srdečních látek, a které se hodí, když je třeba někam dát drobné, sponky, gumičky anebo právě vypadlý zoubek či odpadlý knoflík. Používám taky podložky pod hrnečky, podložky-mezifázi i kulatá prostírání. A kdysi jsem šila z pogumované bavlny takové vaky na boty – ty užiju, třeba když potřebuju po hot józe uložit do tašky propocené oblečení.

Čemu se ráda věnujete ve volném čase, když netvoříte?
Nejradši se věnuju lidem: rodině a kamarádům. Ráda vedu bytostné hovory v kavárnách i hospodách, ráda koukám na filmy, divadelní představení a výstavy, ráda chodím, ráda lyžuju, ráda se pokouším o běh, ráda zajdu na jógu. Ráda se hrabu v hlíně, sázím, přehazuju kompost a pleju (klasika, v dětství jsem to nesnášela a teď mě to baví). A mezitím vším se snažím každou volnou chvilku věnovat čtení: proto taky všude tahám – v obalu! – nějakou knihu. Ale občas potřebuju i samotu, ta mi jde moc pěkně.

Jak vypadá váš ideální den?
Ideální den je ten, kdy jsem vyspalá, a jelikož jsem nedávno přečetla dvě knihy o spánku a pod tíhou navršených argumentů naznala, jak je spánek extrémně důležitý (tak extrémně, že jsem z té závažnosti nemohla dva týdny pořádně spát), tak spánek fakt neflákám. Už mám vyzkoušené i to, že je tenhle přístup kompatibilní s večírky.
Ale teď vážně: ideální den je takový, kdy jsme všichni zdraví a v pořádku. Spokojení a šťastní. A děkuju (a ťukám na dřevo), že takových je drtivá většina mých a našich dní. Ten zbytek záleží na momentální chuti a okolnostech, vlastně mi nepřijde až tak důležité, co konkrétně děláme, ale pokud je to třeba něco z uvedeného kousek výše, tak je to ještě ideálnější ideální den.
Taky by mohlo pršet.
A taky by nebylo špatné probudit se po volbách a být zas jednou spokojená s výsledkem. A vůbec s tím, jak to jako lidstvo v mnoha ohledech vedeme.

Jaké máte pracovní plány pro příští rok?
Žádné převratné plány nemám. V plánu jsou vymazlenější cedulky a menší obaly na knihy, mám i pár nápadů na nové produkty. A ráda bych vymyslela něco s těmi zbytky látek. Obecně se chci více posunout k upcyklování, využívání již existujících materiálů. Nicméně hlavní plán zůstává: aby (mě) to těšilo a aby (mi) to dávalo smysl.