Z obyčejného kousku keramické hlíny může pod rukama vzniknout soška plná charakteru a výrazu. Modelování je hrou s tvarem, proporcemi i drobnými detaily, kterými postupně vdechujeme siluetě život. Aby soška bezpečně prošla žárem pece, vytvoříme ji dutou a pečlivě dbáme na rovnoměrnou tloušťku stěn. Na závěr přichází glazura, která keramice propůjčí barvu, jemný lesk a její konečnou podobu.

Autorka/foto: Eva Huspeková

Materiál a pomůcky:

  • keramická hlína, šlikr
  • pomůcky na modelování, houbička, nožík, struna, očko, štětec
  • akvamarínová glazura BSZ 2206E
  • burel
  • zlatobronzová glazura

Vymodelujeme z hlíny tvar sošky a pečlivě uhladíme její povrch.

Dbáme na správné proporce, pohrajeme si s detaily. Hlavu vymodelujeme zvlášť.

Hotovou sošku po zavadnutí hlíny opatrně rozřízneme horizontálně na dvě poloviny. Použijeme nejlépe strunku.

Do nohou ze spodní strany uděláme děrovačem a očkem otvor. Z vrchní ploché strany odebíráme postupně hlínu. Tloušťka stěny musí být rovnoměrná.

Horní polovinu sošky také vydlabeme, hlínu odebíráme větším očkem. Soška musí být dutá, aby rovnoměrně proschla a v peci nepraskla.

Tloušťku stěny necháme cca 1 cm.

Směrem do krku propíchneme otvor skrz. Na krk přilepíme šlikrem vymodelovanou dutou hlavičku.

Šlikrem přilepíme také spodní část, začistíme všechny spoje a necháme důkladně vyschnout.

Po přežahu malujeme engobami a glazujeme. Pálíme na 1080 °C.

 

Úvodník do čísla

Aktuální číslo časopisu koupíte lehce také přímo na Fleru.

Milí přátelé keramiky,

někdy v sobě neseme věci, které se těžko pojmenovávají, není snad nutné je hned dávat do slov. Stačí jim dát prostor, kde mohou prostě být. Ticho, které nic nepožaduje.

Dejte své emoce hlíně. Dejte jí to, co si v sobě nesete – radost i neklid, ticho i chaos, zamilovanost i únavu z běžných dní. Jsou dny, kdy máme chuť obejmout celý svět. A jsou dny, kdy bychom nejraději nemluvili vůbec s nikým. Radost, smutek, láska, vztek, očekávání, nejistota… To všechno k životu patří. Jen ne vždy víme, kam s tím. Nemusíte to nikomu vysvětlovat. Hlína nerozlišuje, co je správné. Nehodnotí, nemá ke všemu chytré komentáře. Jen čeká, až se jí dotknou ruce. Napětí z rukou se přenese do tvaru, struktury, něco začne vznikat. Myšlenky, které víří hlavou, měkce dosednou a ztiší se. Hlína přijme vaše emoce beze slov a vrátí vám je proměněné v misku, vázu, sochu nebo obyčejný hrnek, který vám bude každý den připomínat, že i těžké chvíle lze přetavit v něco krásného.

Není to terapie v učebnicovém smyslu, není to ani útěk. Je to spíš tiché přeložení vnitřního světa do hmoty. Možná právě proto má toto řemeslo zvláštní sílu. Nechává nás být upřímnými, i když nemluvíme. Není to jen o technice a zkušenostech. Je to rozhovor mezi člověkem a materiálem. Rozhovor, ve kterém často zjistíme mnohem víc sami o sobě. Až příště vezmete kus hlíny do rukou, nechte stranou spěch i očekávání. Přineste si jen sami sebe. Se vším, co právě prožíváte. Hlína si s tím poradí. A možná vás překvapí, co všechno dokáže říct beze slov.

Přeji vám, aby vás toto číslo inspirovalo nejen k novým technikám a nápadům, ale i k tomu nejdůležitějšímu, a to je tvořit srdcem. Ať je vaše léto plné slunce, hlíny a malých radostí, které zůstanou.

Michala Šmikmátorová
šéfredaktorka

Návod je z třetího letošního čísla keramického časopisu GOLEM. Najdete ho také na Fleru.