Prapradědeček Evy Syslové, Jan Hurda, byl řezbář a sochař. Její dědeček pak restaurátor a akademický malíř a tatínek sochař a kameník. Umělecké geny a ambice nechyběly ani z druhé strany, a tak není divu, že z Evy se studiem stala keramička a duší člověk mnoha dovedností a krásných plánů a myšlenek...

"Neumím si představit, že bych žila jinde."

"Pro mě ty staré věci a domy nějakým způsobem dýchají a zanechávají stopu těch předků..."

"Dneska je člověk pyšnej a myslí si, že všechno víme, umíme líp než naši předci. Tak já třeba ten pocit nemám."

"Dědeček nikdy nikoho moc nechválil, a když mě teda pochválil, tak mě to hrozně naplnilo a posunulo dál."