"Každý dřevo má nějaký tajemství, který se objeví, až se začne opracovávat," říká MIREICH a v dlaních přitom hladí dřevěné jablíčko. Jako malý kluk často trávil čas s dědečkem v jeho stolařské dílničce, kde nebyl jediný elektrický stroj. "Dokonalý dřevo, jako třeba například buk, kterej nás všude obklopuje, to je takový fádní a člověka to neupoutá. Ale když máte dřevo, který je přírodně rozpraskaný a má krásný barvy, nebo je napadený nějakou houbou, tak..."

"...to je přece něco nádhernýho, jak to ta příroda takhle krásně zařídila."

"Ještě tam přijdou kovaný hřebíky, který mi ková jeden uměleckej kovář."

"To mně snad byly tři, čtyři roky, když jsem chodil za dědem do dílny..."

"Dělal jsem mistra na ocelovejch konstrukcích, takže práce s výkresem, svářečky, oheň... tak jsem si šel odpočinout ke dřevu."

"Těch vůní a barev, to jsem si vždycky přál dělat..."