Miluju látky! Hlavně ty dekorační, potahovky, ze kterých převážně šiju své kabelky. Má láska k nim je občas až obsesivní, to když v restauracích a hotelech zálibně (pro někoho až úchylně) pohmatem zkoumám čalounění židliček a křesílek a přemýšlím, co bych z takového materiálu mohla ušít. Naštěstí jsem ještě nedospěla ke kriminálnímu chování, přísahám, že jsem nikdy žádný kousek látky z nábytku nevyřízla a nezcizila.

Nabídka této komodity na trhu je velmi široká, mě ale z nějakého důvodu vůbec nebaví přijít do obchodu nebo do e-shopu a látku obyčejně koupit. Mám ráda překvapení a výzvy, proto šiju z látek, které jsou pro jiné už odpadem a zbytky. Je to pro mě takový sport. Navazuji kontakty s různými řemeslníky, rozhazuji sítě mezi svými známými a tímto způsobem ke mně proudí různé, pro jiné už nepotřebné odstřižky textilií.

Onehdy jsem uvažovala o tom, z kterého dárku jsem v životě měla největší radost. Když pominu zalepovací tenisky a mikinu Tom & Jerry z dětství, jsou to jednoznačně dva veliké pytle zbytků čalounických látek, které mi od svého známého sehnala před lety kamarádka Romana. Rozbalování bylo pro mě jako otevírání štěstíčka – několik dní pak celá rodina zakopávala o látky rozprostřené po celém obýváku, ale nemělo smysl je uklízet, protože jsem se s nimi potřebovala každou chvíli polaskat. Nutno podotknout, že tehdy to byl výběr opravdu luxusní. Nicméně dodnes se úplně tetelím radostí, když můžu rozbalovat nový přírůstek do mé už tak dost bohaté sbírky.

Trošku problém je, že nedokážu odolat téměř žádné nabídce textilního materiálu.

I když to třeba není ten druh, ze kterého běžně šiji, pokud se mi líbí, nechávám si ho a hned začínám vymýšlet, co bych z něj asi tak mohla vyrobit. Většinou však tyto kousky odkládám na období nazvané "až bude čas". Což se až donedávna téměř nestávalo... A najednou, jako rána z čistého nebe, "koronaprázdniny...".

Nejdřív tedy měsíc zběsilého šití roušek (to jsem si říkala, že mi vesmír splnil moje letité přání moci hodně šít, akorát jsem si zapomněla přát, CO chci vlastně šít), které Velikonocemi přešlo v tvorbu pro mě obvyklou. Zahájila jsem mojí klasikou, totiž výrobky s plstěnými aplikacemi různé zvěře a květeny.

   

   

 

 Pak přišly na řadu dlouho schovávané kousky vytkávaných látek, které čekaly, co z nich vymyslím...

 

   

 

Vzhledem k velkému množství nasysleného materiálu bylo třeba provést revizi, cože to vlastně doma všechno mám. Mám radost, protože mám teď ve věcech zase na chvíli pořádek a hlavně vím, kde co hledat.

   

(fotografie samozřejmě ukazují pouhý zlomek mé domácí textilní galanterie :-))

 

Poměrně velký prostor v mém nově nabytém uspořádání zabíraly různé vzorníky dekoračních látek.

      

Každý je trošku jinak vyrobený, z některých se dal vystříhat materiál aspoň na malé taštičky: 

 

 

 

Zůstalo ale hodně vzorníků typu vodopád, na nichž bylo jednotlivých kousků látek příliš málo. Materiály byly ale tak krásně barevně vyladěné, že jsem je prostě nemohla vyhodit. A tak, věrna citátu „kterak z boudy pro psa stlouct postel pro služku“ jsem vzorníky rozstříhala, obrátila a ušila několik kapsářů na drobnosti.

   

   

Jsem zvědavá, co na ně řeknete. Já jsem spokojená. Můj manžel si totiž hned jeden kapsář zabral. A to je co říct... :)

 

Takže pokud bych měla vystihnout své pocity ze současné situace, říkám: "U mě dobrý!" a připojuji obrázek, který na mě vykoukl onehdy na Facebooku. Je fakt trefný :)

 

Mějte se všichni krásně a užívejte si svých vášní!

 

 

 

Redakční dovětek:
Jak jsme vám v MAGu slíbili, když budete pilně psát pěkné blogy, budeme ty nejzajímavější z nich vytahovat na oči širokému obecenstvu do MAGu. A jak jsme slíbili, plníme :-) Takže - pište blogy!