Zvědavost a touha naučit se něco nového... to je hnacím motorem tvorby spousty tvůrců a prodejců na Fleru. Stejně tak tomu je i u mě.

Již několik let uteklo od chvíle, kdy jsem se naučila šít na šicím stroji, pochopila, že na šicí patce je vprostřed taková rýha (ryska), která se možná i k něčemu u toho šití používá, a také to, že se u šití musí přemýšlet... Naučila jsem se šít krojové součásti, školní pouzdra a různé drobnosti do domácnosti, pochytila jsem znalosti o vlastnostech materiálů, jak se chovají, a vůbec... asi takové ty základy z prváku na učňovském oboru.

Dnes bych vám ráda přiblížila proces tvorby ručně vyšívaných svatebních šatů z mojí dílny, na jejichž začátku stála jen touha naučit se vyšívat novou jehlou...

Základem této tvorby je mít tzv. tamburovací jehlu. Poprvé jsem si jí všimla na fotkách z dílny Blanky Matragi, kde se nad obrovským rámem skláněly vyšívačky a držely v rukou jakousi podivnou jehlu, kterou přišívaly korálky k látce. Chvíli trvalo, než jsem se dopátrala názvu jehly... Když jsem navštívila specializovanou galanterii na vyšívání a zeptala se, zda tuto jehlu mají, paní prodavačka na mě vykoktala: "Tambu...co?" V tu chvíli jsem pochopila, že přes české galanterie cesta k získání jehly opravdu nepovede. Jehlu jsem nakonec objednala z USA, pro sichr raději dvě... 

Tamburovací jehla se skládá z držadla (nejčastěji dřevěného), do nějž se upevňuje jehla se zpětným háčkem.

Základní steh vypadá jako uháčkované řetízkové oko, laicky řečeno. Nit nemáte v jehle navléknutou, jen ji protahujete látkou ze spodní strany nahoru, díky tomu si můžete do stehu libovolně přidat korálky, flitry, cokoliv chcete... K vyšívání potřebujete současně obě ruce - kdy v jedné držíte jehlu nad látkou, v druhé máte nit/bavlnku pod látkou.

Látku musíte mít dobře vypnutou buď v bubínku, nebo ideálně ve vyšívacím rámu, který ze své zkušenosti rozhodně doporučuji. 

Když jsem si chvíli zkoušela základní steh v bubínku, zjistila jsem, že mě to nebaví... Ze zbytku svatebního tylu jsem si tedy udělala střih horního dílu šatů z Burdy a vypnula ho do rámu. Na papír jsem začala volně kreslit obrazce, krucánky, lístky a květy, našla kousky staré krajky a rozbalila krabici plnou flitrů a korálků. A potom jsem se pustila do vyšívání...

 

Jak dny plynuly, vyšívání začínalo dostávat úplně jiný rozměr... najednou mi pod rukama vznikalo doslova umělecké dílo.

Díky této jehle se mi otevřely neskutečné možnosti, kdy si mohu navrhnout jakýkoli vzor výšivky a ve své tvorbě nejsem jen odkázaná na kupování krajky z obchodu...  

Myslím, že více slov netřeba. Přeji pěknou podívanou... :)

(Všechny fotografie v článku jde ještě zvětšit přes pravé tlačítko myši.)