Když hledám téma pro další blog, začínám vždycky výběrem mé básně. Od toho jsme Klub Poetika. Bylo tomu i tentokrát, vybrala jsem básničku a říkala jsem si, jaké téma zvolit. A napadlo mě: Skřivan, nebo sova? Každý z nás téma pojal po svém a mnohdy se na své oblíbené tvůrce dozvíte neuvěřitelné věci. A jak to máte vy?
RANNÍ POPĚVEK
Ve slunečním svitu ztracená
mlžným oparem zmámená,
posílám ti vzdušnou pusu
z osiřelé zastávky autobusu.
Adresa tvé duše mi není známa,
vesmír však doručí včas a zdarma,
polibek lehký jak křídla vážky,
doletí k tobě i přes překážky.
Simasen
Sepetra
Rozšiřuji řady zdejších skřivanů. Ráno se většinou budím sama od sebe, často s rozedněním, a rána zbožňuju. Celý svět mi připadá čerstvý, čistý, voňavý a plný očekávání, co nového den přinese. Když do toho na jaře zpívají ptáci a svítí sluníčko, jako by energie byla nevyčerpatelná.
Zato večer, i když večerní západy slunce a zpěv ptáků jsou podobné tomu rannímu, má pro mě úplně jinou náladu - zádumčivou, tesknou, den někam zmizel a co z něj zbylo? Ani energie se mi už nedostává, kolem sedmé hodiny večer většinou odpadám a nejsem schopná dělat víc než si číst či něco tvořit za poslechu audioknih, hlavně ať už ale na mě nikdo nemluví a nikdo ode mě nic nechce... Ale ráno vše začíná nanovo, energie je zázračně dočerpána a za tento zázrak každý den děkuji!
Sepetra - Lesní skřivánek - brož
U muzikanta
V současné době skřivan, ale vždy tomu tak nebývalo. Za studentských let mi nedělalo problém vyspávat do oběda a do noci se učit. Když se mi narodily děti, můj den dostal jiný rytmus. Brzy se vstávalo, brzo se chodilo spát. Kluci jsou už velcí, ale i tak jsem se k „sovím“ návykům kupodivu nevrátila. Ráno jsem čilá jako rybička, mám hlavu plnou nápadů a udělám hravě spoustu věcí. Večer už vyhlížím postel a často popřeju chlapcům dobrou noc a jdu spát dříve než oni.
Moje čilost po ránu však naráží na absolutní otupělost mých studentů, když začínám vyučování na osmou. Na moje veselé zvolání: „Dobré ráno, vítám vás, jak se máte?“ na mě hledí jen spousta unavených tváří, ve kterých mohu číst jak v otevřené knize: „V posteli by nám bylo líp! Co po nás chceš takhle brzo!? Kdo vymyslel vyučování na osmou!?“ Občas se jich sice zeptám, v kolik chodí spát a co tak důležitého dělali, že šli do postele až v jednu v noci, ale vlastně se na ně nezlobím. Třeba z nich taky jednou časem budou skřivani…
Timantii
Můj spánek a bdění.
Běžný biorytmus člověka je 8 hodin spánku a 16 hodin bdělosti. Buď sova, nebo skřivan. Přemýšlím, kam se zařadit.
Největším spáčem je prý netopýr. Prospí 15–20 hodin denně. Přes 80 % života má zavřené oči.
Druhým v pořadí je lenochod. Ten si dá šlofíka 10–14 hodin.
Zato nejkratší spánek má žirafa se svými 2–4 hodinami za den.
Slonovi stačí přerušovaně 3–4 hodiny. Když je vystrašený nebo něco vyděsí stádo, tak se rozeběhne a běží a nespí až dva dny.
Chudáci mravenčí dělnice si můžou usnout přerušovaně přes den na několik minut. Upadají tak do krátkého spánku až 250x za den, na rozdíl od mravenčí královny, která spí hlubokým spánkem 9 hodin denně.
Zvláštností je spánek u delfínů a tuleňů. Ti spí totiž jen polovinou mozku. Ta druhá je v bdělém stavu a kontroluje dýchání.
A pokud se vám zdá divné spát a přitom plavat, pak vězte, že existuje ptáček, který dokáže spát a přitom létat. Je to rorýs obecný, který spí rovněž jen polovinou mozku, takže může spát v letu.
Přes léto spím podstatně méně než v zimě (že by se do toho zamotal ještě zimní spánek?). Někdy prospím hlubokým spánkem celou noc, jindy se probudím po 4 hodinách, něco si v noci odpracuji a ve spánku pokračuji do rána.
Takže sova, nebo skřivan?
Timantii - Ptačí písnička - zrcadlo
LuciKar
Jsem spíš skřivan než sova. Po seznámení s manželem, který je sova, jsem se trochu přeorientovala a vydržím být vzhůru i do půlnoci! Ráno to ale nejsem schopná dospat, protože se stejně budím brzy.
Z naší rodiny byl ve svých dětských letech největší skřivan náš syn. Vstával ráno mezi 3,30-4 hodin a byl úplně vyspalý a v dobré náladě. Hopsal v postýlce a volal, že je už vyspinkaný. Často doma vzpomínáme na dobu, kdy jsme bývali přes léto na chalupě a já jsem se synem, aby nebudil svoji starší sestru, chodila na ranní procházky po vesnici a okolí. Slunce zrovna vycházelo, všude bylo ticho, ptáci začínali zpívat, kachny na rybníku se probouzely… Prostě idylka, jen kdyby nebyly ty 4 hodiny ráno a já jsem za sebou neměla noční vaření marmelády.
Ale jednu výhodu to mělo. Byli jsme vždy bezkonkurenčně první ve frontě před místním konzumem, takže na nás pokaždé zbyl chleba a rohlíky. Dokonce jsme tam bývali dřív než místní skřivan pan Novák, který byl pyšný na to, že vstává nejčasněji z celé vesnice. Nejdříve byl trochu dotčený, že jsme mu vzali prvenství v tomto sportu, ale nakonec se s tím smířil, protože věděl, že nejpozději do konce srpna odjedeme zase domů do města. Nakonec jsme si před obchodem s panem Novákem vždy pěkně popovídali, než se začali blížit první ospalci, kteří zaspali třeba až do 5,30 hodin.
Dnes už na toto období jen vzpomínáme, protože teď by naše děti z postele před 9. hodinou nikdo nedostal.
LuciKar - Pro královnu - náušnice
sympatický jeník
Jsem od narození sovou. Na škole jsem se vždy učil v pozdních večerních hodinách a na vysoké škole jsem se učil klidně až do rána. Skřivana v přírodě jsem potkal, jen když jsem náhodou dříve vstal.
Bohužel jsem od svých soukmenovců velmi nedokonalý. Od sovy se liším tím, že neumím otáčet hlavou o 270 stupňů, a to i když jdou kolem hezká děvčata. Nemám čtyři prsty a neumím otočit jeden ze svých zadních prstů dopředu, abych mohl uchopit nebo kráčet. Neumím ani polykat svou kořist celou – kůži, kosti a všechno – a každý rok nesním až 1 000 myší. Dávám přednost dortíkům, kafíčku nebo klobásce hezky nakrájené. Neumím detekovat potravu na 800 metrů. Potravu detekuji až v obchodě před mrazicím boxem nebo v cukrárně před vitrínou s dortíky. Nepojídám vlastní druh. Nemám ani asymetrické uši. Uši nemám umístěny v různých výškách na hlavě, abych byl schopen přesně určit umístění zvuků ve více dimenzích. Z tohoto jste jistě pochopili, že jsem velmi zajímavá sova a že stojím za povšimnutí.
sympatický jeník - Bubo bubík - přívěšek
Babička ovečka
Kam moje paměť sahá, byla jsem vždycky křížencem sovy a skřivana. Už jako dítko školou povinné jsem dlouho do noci četla při světle baterky pod peřinou, a přesto jsem se ráno necítila unavená. Naopak, s hlavou plnou přečtených příběhů a pohádek jsem utíkala do školy.
V mládí jsem často šla z plesu nebo taneční zábavy rovnou do práce, takže jsem vydržela ponocovat a buď nespat vůbec, nebo jen dvě tři hodiny. Pak jako maminka čtyř dcer jsem vstávala v půl šesté, přes den byla zaměstnána na plný úvazek péčí o rodinu a v noci jsem doháněla vše, co se přes den nestihlo. Nebylo výjimkou, že jsem ve dvě hodiny ráno teprve zapínala žehličku nebo přišívala utržené knoflíky.
Jak šel čas, děti vyrostly a já jsem se seznámila s fenoménem jménem Fler a začínala se postupně transformovat do čistokrevné sovy. Sice si nemusím v noci lovit potravu (mimochodem, moc se mi líbí slova herečky a spisovatelky Ivanky Deváté - sova, prý symbol moudrosti a neumí se nažrat ve dne), ale plést vydržím třeba do dvou nebo tří hodin ráno. Potom však musím dohnat spánkový deficit, a pokud nemám nějaké pochůzky nebo plánovanou návštěvu lékaře, ráda si pospím. A tak už to asi zůstane.
Takže skřivani, máte můj obdiv!
baybla
Sova, nebo skřivan? Já určitě skřivan, večer jsem úplně nemožná. Vzpomínám si, když jsme po svatbě bydleli s manželem krátce u jeho rodičů, tchyně s námi večer seděla, povídala si, koukala na televizi a po desáté, když šli všichni spát, začala si dělat papíry do práce. Skončila ve dvě, ve tři a ráno v šest s námi vstávala a jela do práce. Spánek jí takhle prý stačil, já to nechápala a nechápu dodnes. Kolegyně z práce se po deváté večer vrací z kavárny, ze cvičení, od vnoučat, já v devět večer už mám pyžamo a začínám být neschopná i komunikovat.
Musím ale říct, že v poslední době mě unavuje i to ranní vstávání. Na internetu jsem objevila skvělou hlášku, se kterou se plně ztotožňuji a v současné době se i tak cítím: Nejsem ani ranní ptáče, ani noční sova! Jsem nějaký druh trvale vyčerpaného holuba!
baybla - dekorace Sovičky v zimě
iva korčáková
Sova, nebo skřivan?
Noc je den a den je noc,
každý den se střídá,
jdou si každý na pomoc,
každý svého druha hlídá.
Když usíná den a nastupuje noc,
vše najednou utichá,
noc je vládce a má nad námi moc,
vše usíná za ticha.
Ve dne opět slunce nastavuje svoji krásnou tvář,
všechno svítá a začíná den,
paprsky slunce a jejich zlatá zář,
vystřídají noc a vytlačí sen.
Létám si mezi nocí a dnem
Sova, či skřivan
Kdo vlastně jsem?
iva korčáková - brož Mezi dnem a nocí
Kashina
Skřivan, nebo sova? Když to vezmu vylučovací metodou, tak skřivan. Sova určitě ne. Večer jsem absolutně nepoužitelná, unavená a neschopná jakéhokoli myšlenkového procesu. Naprosto se ztotožňuji s příslovím "ráno moudřejší večera", to, co se mi večer jeví jako neřešitelný problém, ráno zvládám levou zadní.
Akorát jsem si vždycky ty skřivany představovala, že vstávají brzy, s nadšením, energií a elánem. Tak to já teda ne. Jsem asi nějaký extrémně spavý skřivan nebo co. Sice brzy vstávám, ale většinou u toho nadávám, že bych ještě spala. Spánek já totiž miluji. A proto jsem se rozhodla, že v příštím životě chci být lenochod. Nebo možná i netopýr?
Kashina - drátovaný věšák Tam na poli
Zdekula
Sova, nebo skřivan? Tak já tedy navazuji na Bayblu, páč nejsem ani skřivan ani sova, nejspíše taky holub, ale nejen vyčerpanej, ale taky pěkně občas nafouklej a ještě taky pajdám jako holub, bolí kolena. Naopak jsem odjakživa velkej spáč, a jak nespím denně 8 hodin, lépe 9, tak jsem hotová.
Nikdy nepochopím lidi, i své známé, kteří spí tak 4 až 5 hodin denně a vstanou jak rybičky a za den stihnou takových věcí a ještě jdou spát nejdříve v 10. Já jsem v důchodu, tak přes zimu spím tak do 8 hodin a pak mám na sebe vztek, že ten den tak utekl a já nic pořádného neudělala. Znáte to, naplánuji si věcí a pak stejně dělám něco jiného.
A protože večer dávají teprve něco pořádného v bedně, tak moc brzo spát nechodím. Většinou mezi 10. a 11. hodinou. Takže se nemohu přirovnat ani ke skřivanovi ani sově. Měla jsem to tak vždycky, už jako mladá na diskotékách a zábavách se mi chtělo už po desáté zívat a druhý den jsem ponocování naspávala, abych dostala svých 8 hodin. Možná jsem medvěd, jezevec či co já vím.
Zdekula - hedvábný šátek Noční růže
matyma
Jsem sova, teda aspoň si to o sobě myslím. Jasně, svou určitou dávku spánku a odpočinku potřebuji, abych mohla celý den skvěle fungovat. Ale večer, když nastane klid a všichni zalézají do peřin, nastane ta správná chvíle. Po celém domě se rozhostí ticho a klid, nikdo kolem mě nechodí a nevyptává se na různé věci. A já můžu začít tvořit, vymýšlet a snít, beru do ruky jehlu, nit a korálky a začnu kouzlit. Manžel o mně říká, že jsem noční motýl, ale ta sova zní líp... Skřivan ze mě nejspíš nikdy nebude, na to, abych vstávala před pátou hodinou, ne-li ještě dřív, na to potřebuji budík, kávu a přesvědčení, že opravdu musím takto brzy vstávat. Naštěstí to nebývá tak často.
Simasen
Jsem jednoznačný skřivan. Po ránu můžu dělat cokoli, hlavně pokud jde o nějakou myšlenkovou činnost, například psaní blogů. Mám to takto odjakživa. Už na vysoké škole jsem byla schopná vstát v 5 hodin ráno a učit se. Moje mozkové synapse se po ránu spojují neuvěřitelnou rychlostí. Kdybych měla vymyslet sluneční elektrárnu, stane se to ráno. Udeří 13.-14. hodina a já jsem v pytli, konec. Mozek vypíná, cvak, cvak, cvak. Jak vyhozené pojistky v jističi. Možná mám v sobě taky nějaký jistič, aby se mi nepřehřály mozkové závity. A od té chvíle jsem schopna věnovat se čistě manuální práci.
Jednou jsme trávily s kamarádkami víkend na chatě. Já skřivan, druhá sova a třetí takový střed. Vždycky, když někde jsme, spím nejblíže u dveří, abych ráno mohla vyklouznout pryč a ostatní nechat spát. Spaly jsme naštěstí v jiné místnosti, než byla varná konvice. K ránu ještě nutně potřebuju kávu. Vstala jsem kolem 6., jak jsem zvyklá, uvařila jsem si hrnek voňavého černého moku. Zmizela jsem na zahradu kochat se podzimní mlhou, vzduch voněl deštěm, byla jsem v sedmém nebi. Káva pomalu chladla, ucucávala jsem a rozjímala. Po čase se objevila kamarádka „Neutrál“, pozdravily jsme se: „Dobré ráno!“, přisedla a tiše jsme si povídaly. Po deváté se ve dveřích zjevila „Sova“. Oči jako škvírky, vzhlédla k šedivému nebi a naši ranní idylickou romantickou nadýchanou chvilku rozbila slovy: „Zdar, to je hnusně!“ I přes naše časové neslučitelnosti jsme stále kamarádky. Pro mé „soví“ kamarády to má velkou výhodu. Když je třeba jet někam na oslavu autem, jsem první, kdo večer odpadne, takže na mě vždycky vyjde místo řidiče. Myslím, že je jedno, jestli jsme „skřivani“, nebo „sovy“ hlavně, že se máme rádi.
A jak to máte vy?
Napište nám do komentářů a budeme se těšit zase příště. 
Pokud byste měl někdo zájem o tuto formu prezentace na Fleru, jste vítáni v našem klubu Poetika. Nemáme žádná zvláštní pravidla, jen abyste byli trochu psavci na zadané téma a není ani nutné se účastnit pokaždé, prostě, když téma sedne.
Sima ze Simasen
Úvodní grafika: HelenaG & AI
