Židle z moře, no on to není úplně přesný název produktu, o kterém vám chci povědět. Je to židlička z odpadu naházeného do oceánu. A vzniká přímo tam, kde se moře plastů nachází. V mořích.

Plastový odpad

...je velké téma dnešní doby. Ochránci a milovníci přírody bijí již dlouho na poplach, ale zdá se, že je to bubnování stále nějaké slaboučké.

Většině světa je tento problém stále upřímně ukradený a preferují vlastní ekonomické zájmy, nehledíce na ekologický dopad svého počínání. Další početnou skupinou budou lidé lhostejní, kterých se nějaké plasty v moři osobně nedotýkají. To se mění pouze v momentě přímého dotyku plastového odpadku s tělem onoho lhostejného rekreanta při šnorchlování na nějakém bohulibém místě zvoleném pro dovolenou.

Ale jsou také lidé, kteří lhostejní nejsou, a mají potřebu se k alarmujícímu bubnování na poplach před fatálním zamořováním planety Země plastovým odpadem přidat, a po svém na tuto problematiku ukázat prstem. Studio Swine, které přišlo s nápadem na výrobu stoliček z plastového odpadu vyloveného z oceánu nebo vyplaveného na plážích, tvoří japonská architektka Azusa Murakami a britský umělec Alexander Groves.

Židličky z odpadu

Projekt začal na malé pláži v britském Cornwallu, kde začala umělecká dvojice sbírat plastový odpad, stříhat ho na malé kousky velikosti 1 x 1 cm a tavit ho v černou beztvarou hmotu ve vlastnoručně vyrobeném pojízdném tavicím zařízení.

Roztavenou hmotu ihned po dosažení správné teploty odlévali do železné kuchyňské pánve, která posloužila jako ideální forma pro sedátko stoličky. Barevné flíčky ve hmotě tvoří kousky plastu s vyšší teplotou potřebnou k jeho roztavení. Trojúhelníkové nohy stoličky se formovaly do kusu ohnutého plechu.

Vše vznikalo na pláži, rovnou na místě nálezu materiálu. Teplota tavení se pohybovala do 250 stupňů.

Zdroj fotografií Eluxemagazine.com a Designboom.com

Později vznikl nápad odrazit od břehu a nasednout na lodě místních rybářů. Technologický postup výroby stoliček zůstal stejný, jen tavicí zařízení bylo nutné zmenšit a přizpůsobit pobytu na lodi. Použité plasty zapletené do rybářských sítí jsou nekonečným zdrojem materiálu. Na lodi se roztřídily podle barev a předpokládané teploty potřebné k jejich roztavení. V tavicím zařízení se pak vše působením plynového hořáku změnilo v lepkavou černou hmotu s barevnými kousky.

Kulatá sedátka stoliček vznikla stlačením roztavené plastové kaše mezi dvěma deskami. Kus ohnutého plechu po naplnění hmotou a následným zchlazením ve vodě posloužil jako forma pro nohy stoličky. Úpravy tvaru jednotlivých komponentů, vyvrtání otvorů pro šroubky a spojení sedátka a tří nožek pevně k sobě, to vše se dělo při plavbě na lodi.

Na závěr je každá stolička označena cedulkou s výrobním číslem a polohou nasbíraného plastového materiálu.

Velmi poetické video o výrobě stoličky přímo na rybářské lodi najdete ZDE.

Zdroj fotografií Studio Swine a Designboom.com

 

TRASH ISLES (?!)

Plastový odpad, strašně moc plastového odpadu celého světa končí v oceánech, kde se vlivem proudů seskupuje a vytváří již obrovská území velikosti rozložitého evropského státu.

Skupina ochránců životního prostředí navrhla OSN v roce 2017 odpadkové území anglicky zvané Great Pacific Garbage Patch - něco jako Velká tichomořská odpadková skvrna - vyhlásit novou zemí s názvem Souostroví odpadků. Součástí návrhu byla i vlajka s bílým a modrým pruhem symbolizujícím vzduch a vodní hladinu, na které se pohupuje plastová lahev. Nechyběla ani vlastní měna s názvem Smetí, znázorňující různá zvířata žijící mezi odpadky, pasy, razítka při vstupu na souostroví atd.

Zdroj fotografií Dezeen.com

 

Co s tím?

Řeklo by se, vždyť nežijeme u moře, tak co. To ne, ale jíme mořské ryby a další produkty moře,  jezdíme k moři na dovolenou, šnorchlujeme, surfujeme a potápíme se a chceme vidět průzračnou vodu plnou barevných rybek a né vznášející se PET flašky a cáry igelitů. O fotografiích uhynulých mořských ptáků a želv s vnitřnostmi plnými plastových částic, které před časem obletěly svět, ani nemluvě...

Zdroj Nationalgeographic.com

Vzhledem k tomu, že plasty se rozkládají více než 100 let, mohlo by to také v budoucnu dopadnout tak, že bude v mořích plavat více odpadků nežli ryb a naši vlastní planetu si tak kontaminujeme a otrávíme, že tu nebude místo k žití.

Co s tím můžeme dělat? Začít každý u sebe. Klidně s málem. Je třeba brát v krámě každý den další a další plastikovou tašku, všechno strkat do pitomých igeliťáků, v každém drinku mít nové plastové brčko, vyhazovat jednu petku od nápoje za druhou? Asi ne.

Chci se v odplastování naší domácnosti zlepšit, co vy?