Znají je všechny svobodné duše, lesní víly, čarodějky a princezny, ale i holčičky, slečny a paní, které se prostě rozhodly být krásné a cítit se volně. 3 kavky šijí, protože nemůžou jinak, a v hlavě jim přitom víří metry a metry látek nápadů. Z každého zapomenutého ústřižku pak vesmír nakonec pomůže stvořit sukni, která je jedinečná. Nechte se odnést na jejich křídlech do říše barev a fantazie.
Řekněte nám něco o sobě. Jaká byla vaše cesta k tvoření?
Narodila jsem se v roce, kdy v Praze poprvé zpíval Johnny Cash. V pěti letech jsem chtěla být bílá princezna, co bydlí na stromě a spí v houpací síti. Pak jsem dostala rozum a přála jsem si být cikánkou, co hádá z ruky. Na gymnáziu jsem hltala knížky Josefa Vágnera a chtěla jsem taky chytat lvy v Africe. Až asi rok před maturitou mi došlo, že dneska už tam těch lvů moc nezbylo. Zachránil mě letáček o geofyzice, což je obor na pomezí technické vědy a aplikovaného čarodějnictví, o kterém jsem do té doby nikdy neslyšela, a tak jsem ho šla studovat.
Na počátku kavčího šití bylo slovo. Asi tak v páté třídě se nás soudružka učitelka ptala (nejspíš to bylo povinné), čím chceme jednou být, a zapisovala to do jakéhosi výkazu a došlo mi, že to přeci nemůžu říct. Plácla jsem tehdy první slovo, které mi přišlo na mysl… a to slovo bylo… švadlena. No, ale s odstupem let musím říct, že se stále necítím být švadlenou. Spíše nemódní návrhářkou.
Kavky se odjakživa považují za sice svérázně uvažující, leč manuálně totálně nezdatnou osobu. Jestli jsem kdy měla nějaké tajné stínové (přiměřeně rozumné) povolání, bylo by to rozhodně něco z knižní branže (knižní vazba, grafika, typografie, ilustrace, …) a když po třicítce vystrčila zoubek počínající krize středního věku, šla jsem na kurz ruční knižní vazby a tam jsem uviděla… látky z Ameriky! Láska na první pohled. Svázala jsem jen ty dvě knihy na kurzu, ještě ten samý večer jsem objednala první látky zpoza velké louže a od té doby šiju a šiju...
Jakou technikou nejraději tvoříte? Proč to u vás vyhrála?
To tady mám vážně napsat, že šiju, protože se tak stalo souhrou životních náhod? Že jsem na tom regulérně závislá? Když šiju, čas stojí. Zavalena jinými povinnostmi, v čase navíc, který nemám, šiju. A úplně nejradši střihám. Nepoužívám příliš střihy ani nákresy, jen si sem tam kreslím křídou v tužce (to je věc, teda!) značky na látku. Kupí se mi tu různé rozešité kusy, kapsy, nastříhané díly, které už ale vůbec nevím, k čemu byly. Čas od času se mi něco ztratí. Když rozešitá hromada začíná přepadávat na všechny strany a je zrovna vhodná konstelace, usedám k šicímu stroji a snažím se z toho něco vyčarovat. Zpravidla zkombinuji (ať záměrně či omylem) jiné díly, než jsem měla původně nachystané. Jinak to neumím. Výhodou tohoto způsobu práce je naprosto zaručená a ani mnou neopakovatelná originalita jednotlivých kousků.
Kde čerpáte inspiraci? Vyrábíte ráda na zakázku?
Mám pocit, že jen zhmotňuji vize, kterých mám plnou hlavu. Nijak jsem se o ně nezasloužila, prostě tam jsou a já jim dávám tvar. Často mám sice silný prvotní nápad, ale vznikne z toho něco úplně jiného. Z čehož vyplývá, že ty zakázky jsou naprosto v opozici kavčímu způsobu práce. Sem tam ze mě nějaká zakázka vypadne, ale dodací doby jsou více než dlouhé a leckdy se výsledný model jen zvolna blíží původnímu zadání. Docela ráda ale šiju na míru pro zákaznice, které znám. Jakože zadají jen přibližnou představu a já se snažím jejich „étos“ zhmotnit v kavčím stylu. Funguje to samozřejmě jen tam, kde je shoda v pohledu na život, vesmír a tak vůbec.
Kdy a kde se vám tvoří nejlíp?
…ehm ehm… všechny kavčí modely jsou 100% made in kitchen. Jako nepochybuji, že ve vlastním ateliéru by se mi šilo mnohem lépe, ale prostě to je, jak je. Mám tři stroje a hromady materiálu různě poschovávané v nejrůznějších koutech našeho domu, třeba dvě skříňky v kuchyňské lince, krabice před špajzem, krabice na gauči, krabice na půdě, stroj za psacím stolem, stroj na chodbě, stroj v ložnici, vyšívák v prádelníku... Když se mi podaří si urvat chvilku času pro sebe, šiju.
Popište moment, kdy jste si uvědomila, že vaše tvorba už není „jen“ koníček.
Není to koníček. Není to ani moje zaměstnání. Je to moje vášeň. Šiju prostě proto, že musím. Nelze jinak.
Co vám na vaší tvůrčí cestě nejvíce pomohlo?
Tak úplně nejlepší a nejzásadnější byl fotokurz na letní škole kroužku mladých přírodovědců v pražské zoologické zahradě před asi 30 lety. Naučila jsem se tam namotávat film do vývojnice (což se dosti hodí dnes, že…) a hlavně vidět chyby na fotografiích. Od té doby koukám na svět hledáčkem fotoaparátu a snažím se to pořádně naučit.
Dost mi pomohly různé fotosoutěže zde na Fleru. Jelikož kavky mají ostrý zobák a neustále do něčeho kafrají, nezbylo, než si založit vlastní klub. Zdravím všechny mé milé Nestejné! Úplně nejlepší soutěžní témata jsou ta, do kterých se vám faaakt nechce a vůbec nevíte, z které strany začít. Pokud to člověk skousne a překoná sám sebe, leckdy vymyslí něco naprosto jedinečného.
Poslední, třetí, velmi zásadní krok, přišel se změnou jména. Tři kavky je legendární zlatý drak, který neexistuje a vystupuje v knihách A. Sapkowského. Zlatí draci nosí štěstí. Se změnou nicku se to najednou rozjelo. Uvědomila jsem si, jak jsem předtím strašně dlouho přešlapovala na místě (přeci si nebudu dělat vizitky, když chci změnit jméno a nevím na jaký…) a najednou byla na světě nová identita (za své krásné nové peří vděčím Majdě – Malované židličky). Najednou mi nebylo zatěžko vkládat příspěvky na sociální sítě a stavět svůj pidibyznys na vlastní nohy.
Na který svůj výrobek jste nejvíce pyšná a proč?
Vždycky mi přijde nejlepší a nejúžasnější model ten nejvíc aktuální. Moc mě baví sešívané sukně, jedno, zda holčičí či dámské. Někdy je to zpracování odstřižků a menších kusů, ale vlastně i leckdy stříhám úplně nové látky, abych je pak mohla sešít a udělat z nich úplně novou. Tyhle sukně jsou každá jiná. Nedá se to okopírovat.
Když se ohlédnete zpátky za svojí kariérou, udělala byste něco jinak?
Když se ohlédnu zpět, vždycky jsem překvapená, kde jsem se to vlastně ocitla. Takže těžko něco měnit.
Pokud bych si dnes vybírala, co budu jednou v životě dělat, vybrala bych si obor na pomezí umění a řemesla. A asi by to ani nebylo šití. Bavilo by mě tolik věcí. Když tak nad tím přemýšlím, ráda bych vázala kytky nebo knihy, bavilo by mě rámování obrazů, porcelán, grafika, fotografování na profesionální úrovni a taky by mě jistojistě bavilo provozovat sklárnu. Ale tohle mi nikdy nepřišlo na mysl. Kavky všemi školami propluly zcela hladce a bez snažení (a domácích úkolů) a proflákaly to až do státnic. Matematika mi šla. Musela jsem jít studovat, nebyla jiná cesta. Nikdo mě do toho nenutil, ale nic jiného mi na mysl nepřišlo. Není co měnit.
Do kterých Fler obchůdků chodíte potěšit oko?
Tak těch je opravdu hodně. ;-) Ráda tu nakupuji. Velmi často u těch, se kterými se osobně nebo alespoň virtuálně přátelím. Musím zmínit theresičku a Kláru Bláhovou, moje kamarádky, se kterými i společně fotíme. A taky LENKU BLAZU, se kterou taky někdy fotíme a jejíchž šperků už mám slušnou sbírku. A taky přepečlivou Aničku wilde a její peněženky. A taky Elistr, která je tak trochu ve fleremigraci a já doufám, že se vrátí. Často si prohlížím (a sem tam něco koupím) šperky od Olgy Nature in drop, Melantril, Secret Forest a NONNO - VINUTKY. Moc mě baví ručně šité panenky od LaTonky a rozmar. Nesmím zapomenout na Bena Hrubeše a jeho skvělé boty (jedny mám a jsou nepřehlédnutelně krásné). Dost mě bere, jak šije a vyšívá bukovina. A miluju porcelán, třeba ten od heda design. A pak si tu velmi často prohlížím různé výtvarníky, něco málo jsem nakoupila, ale vyhlídnuto mám mnohem více. Za všechny zmíním: Ivana Ivka Knappová, Galerie5, LucieVV, Malované židličky, Ateliér K.AŠE a lind. A pak tu ještě musím připomenout mé oblíbené drátenice smu, Jedelanka a MervaM. Též tu dost sleduji různé výrobce menšího nábytku a recyklátory starých kousků. Za všechny alespoň CVIKR DESIGN. Bylo by to ještě dlouhé, velmi si vážím práce všech současných i minulých členů klubu Nestejní. Na závěr bych ráda vzpomenula na naši členku Y-vonne, která s námi byla od začátku klubu až do posledního vydechnutí.
Jak nejraději trávíte čas, když zrovna netvoříte?
Brrr nesnáším slovo tvoření. Kavky netvoří. Kavky šijí. Na volný čas mi zbývá všechna ostatní práce, děti, domácnost, spánek a tak podobně… ale ráda jím a ráda spím. Ráda se koukám na hvězdy a do ohně. Ráda se toulám krajinou. Krásnou a divokou. Miluju chvíle stojícího času, kdy najednou víte, že vše je, jak má být. A hlavně ráda stříhám, šiju a fotím…
Kde se ve své tvůrčí dráze vidíte za rok a kde za deset let?
Tak to bych taky ráda viděla. ;-) Kavčí cesta je klikatá. Ale jdu po ní dopředu a nelituju. Přijímám s otevřenou myslí, co život nabízí.
Jakou radu byste dala začínajícím prodejcům na Fleru?
Není to rada, ale heslo. A nevím, kdo to řekl, ale je to trefné: „Vášeň, vůle, víra, vytrvalost, to je hnací motor úspěchu.“
A pak ještě skvělé a ještě lepší fotky. Protože, jak říká můj oblíbenec Marigold: „Nikdy nemáš druhou příležitost udělat první dojem.“
Pracujte na sobě. Učte se od těch nejlepších. Buďte pokorní. A nevzdávejte to!
