Přinášíme vám další pohádku z dílny Fler klubu Pohádková ilustrace, jejíž autorkou je kamínková StoneJane. Je to pohádka o znesvářených sousedkách a o tom, jak se to dělá, aby byl mezi nimi i v celém domě zase mír. Vskutku pohádka do dnešní doby! Krásnou neděli všem. ♥

 

Alča, Helča a zázračná tlustice

Napsala Jana Šulistová

Žily, byly v jednom malém úhledném činžáku se zahrádkou dvě starší paní. Do zdejších malých bytů se nastěhovaly, když jim děti odešly z domova. Manžele neměly už dávno a sousedi se nedivili. „Tyhle protivné báby je buď umořily, nebo od nich ti chlapi utekli,“ říkali si.

Obě paní si byly překvapivě podobné, vypadaly jako sestry. Přísně učesaný na černočerno obarvený drdol, statná postava a energická chůze. Kyselé nevrlé obličeje a hlasy jako nabroušená sekera. Dokonce se i podobně jmenovaly – starší z druhého patra byla Helena, o něco mladší z přízemí Alena. Sousedi jim potajmu říkali Duo kyselá zadnice nebo Helča a Alča a nikdo v domě je neměl rád. Ony dvě se nesnášely od prvního pohledu a dělaly si, co nejhoršího mohly. Opravdové nepřátelství vzniklo kdysi dávno na domovní schůzi kvůli úplnému nesmyslu. Nezdravily se a občas se na chodbě pohádaly tak, až se dům třásl.

Ilustrace od Trz-raz

Helča měla vlastní zahrádku, Alča se starala o záhonky před domem a Helča jí s chutí rozkopávala kamenné obruby. Alča zase zavírala okna na chodbě, sotva je Helča otevřela, a špehýrkou se dívala, jak za jejími dveřmi dělá vzteklé pošklebky.

Člověk by nevěřil, že jsou to dámy v důchodu, navíc, že jedna před dávnými léty učila tělocvik a matematiku a druhá pracovala na finančním úřadě a v Sokolovně předcvičovala aerobic. Měly toho spoustu společného. Nejen byty plné kytek a zálibu v pletení, ale bohužel i nepříjemnou povahu, která jim bránila to společné objevit.

Ilustrace od e-zaba

Jednou Alča našla pod okny kousky tlustice. To je taková zvláštní rostlina s tlustými listy, která se množí právě jimi. Stačí odlomit jeden, dát ho do zeminy v květináči a časem se z něj vyklube nová rostlinka. Alča doma úlomek zasadila a zanedlouho jí vyrostla krásná košatá tlustice, jakou si pamatovala od babičky z dětství.

Jenže jednou se podívala nahoru do oken a zjistila, že ten ulomený kousek nejspíš pocházel od Helči. „Tak to ne, od tý nány nechci mít nic, ani kdyby to bylo ze zlata,“ rozčilila se a uháněla domů rozhodnutá, že tlustice okamžitě pomaže k popelnici. Jaké bylo její překvapení, když popadla rostlinku, a ta na ni promluvila: „Aleno, co blbneš? Copak já za to můžu, odkud jsem spadla? Do včerejška jsi ze mě měla radost a teď mě chceš vyhodit?“

Ilustrace od Taškárna

Alče úlekem málem vypadl květináč z rukou. „Cože, ty mluvíš?“ vydechla užasle.

„Hele, my už se s mámou, tedy starou Helčinou tlusticí, na vás dvě nemohly dívat, co to vyvádíte. Proč si tak otravujete život, místo abyste se kamarádily? Víte, že jste všem v domě k smíchu, i když ta druhá si myslí, že právě ona je ta úctyhodná a v právu?“ hartusila tlustice, až se jí lístky třásly.

Alča se rychle vzpamatovala z šoku a vychrlila na milou rostlinku všechno, co jí Helča kdy provedla: „Jak se mám s takovou ženskou kamarádit?“

Tlustice povzdechla: „Podívej, my si s mámou posíláme zprávy po mouchách a víme o vás všechno. Posloucháme vaše telefonáty, víme, co kterou kdy potkalo, i proč jste obě tak strašně zakyslé. Ani jedna jste to v životě neměla lehké. Kdybyste ty příběhy slyšely o cizím člověku, bude vám ho líto a budete mu chtít pomoci. Víš co, budu ti každý večer vyprávět, co v životě potkalo Helču, a maminka zase bude mluvit s Helčou o tobě. Uvidíte, že se smíříte a v domě bude klid.“

„Ne, to v žádným případě nechci, aby ta hnusná ženská o mně něco věděla, a já za ní nikdy nepůjdu, abych se jí doprošovala, že se spolu budeme bavit,“ vztekala se Alča.

„No, jak myslíš,“ řekla tlustice a zase se tvářila jako úplně obyčejná kytka, která nikdy neřekla ani slovo.

Alča ji opatrně zalila, obrala suché lístečky a popadla pytel s tříděným odpadem. I to měly s Helčou společné, třídily i hliníková víčka od jogurtů a olej od smažení. Jenže jak byla z podivného zážitku rozrušená, zabouchla si doma klíče i mobilní telefon.

„A do prkýnka dubovýho,“ ulevila si s vervou, když tu shora dupe Helča s odpadkovým košem. Jaké překvapení, že se – sice bez pozdravu a po svém zvyku kysele – zeptala: „Co se vám stalo?“

Alča spolkla obvyklou odpověď: „Co je ti do toho, ty náno, starej se o sebe!“ a zkroušeně přiznala, že je bez klíčů i bez mobilu. Helča místo radostného zamnutí rukou a prsknutí: „Dobře ti tak, nic lepšího si nezasloužíš,“ zavolala zámečníka a pozvala Alču, aby u ní zatím počkala. Sousedi nevěřícně koukali z oken, jak si Alča s Helčou společně vykračují k popelnicím a pak špehýrkou viděli, že Alča vchází do Helčina bytu. Čekali, kdy se odtud ozve řev a nadávky… a ono nic. „No toto,“ říkali si překvapeně.

Ilustrace od e-zaba

Helča uvařila kávu a naservírovala ji ke stolu, kde stála její obří věkovitá tlustice. „Tak co, holky,“ ozvalo se z květináče, „ještě si půjdete po krku?“

Ilustrace od Michaela-ela poezie z pera

Alča vykulila oči: „Ta vaše taky mluví?!“

„Jo, začala včera a dost mi vynadala,“ přiznala Helča. „A teď na tu chodbu mě vyhnala, že si prej zabouchnete a mám vám pomoci, jinak ať si ji nepřeju. Že prej nejste taková hnusná protivná škeble, jak vypadáte, že jsme to prostě jen vzaly za špatný konec.“

Než přijel zámečník, Helča s Alčou probraly, jaké měly trable už jako děti, jak jedné manžel umřel a druhé utekl do ciziny, co kterou trápí za nemoci a že jsou obě narozené ve znamení Blíženců pár dní od sebe. Dokonce se hodně nasmály.

Matka a dcera tlustice už od té doby neřekly ani slovo. Na to, že na své narozeniny uspořádají pro sousedy na zahradě báječný piknik, přišly Alča s Helčou samy. Od té doby si pomáhaly a žily spokojeně až do smrti, ale nikomu neřekly, jak to vlastně bylo.

Já to náhodou vím od malé tlustice, kterou jsem kdysi od Alči dostala. A ještě mi prozradila, že se jim říká rostliny hojnosti, proto by neměly nikde chybět, aby se doma držely peníze.

 

Ilustrace od StoneJane