Jak se kaštánek bál spadnout ze stromu
Fler nejen prodává, ale také spojuje. Je úžasné, že tu můžete najít přátele, tvůrce, kteří se nadchnou do vaší myšlenky, a dotáhnete ji do krásy společně. Za mě je tohle úplně nejvíc ♥ a často vám o takových společných aktivitách píšeme.
A tak se stalo, že žila byla jednou jedna Markéta a té v hlavě vířily pohádky. A tak si sedla k pohádkovému stolku a všechna ta kouzelná písmenka vysypala na papír. Ten papír se rozletěl do Fler klubu "Pohádková ilustrace", kde ho zachytilo pár stejně nadšených lidí, a pohádka dostala obrázky. A nejsou to, milé děti, obrázky ledasjaké! Všechny je pro vás vlastnoručně nakreslili malíři a ilustrátoři z Fleru.
Odteď pro vás budeme mít každou první neděli v měsíci vždycky v pravé poledne jednu takovou pohádku. SPOLEČNOU.
A vám je mohou rodiče číst, stejně tak, jako kdysi četli známí herci s krásným hlasem každou neděli k obědu pohádky rozhlasové nám.
A kdo naší pohádku poctivě pročte celou, najde ještě dvě veliká překvapení... ;)
Tak a teď už se hezky a pohodlně posaďte a přečtěte si příběh malého kaštánka.
Jak se kaštánek bál spadnout ze stromu
Na vysokém a statném kaštanu rostlo velikánské množství malých a pichlavých kuliček, kterým se říká kaštánci. Dokud jsou na stromě, chrání je zelený kabátek s bodlinkami. Každého, kdo by jim chtěl ublížit, kaštánci hned popíchají. V kabátku jsou v bezpečí a spokojeně na stromě rostou a sílí. A také si spolu hodně hrají a dovádějí.
Ilustrovala: Nedělní malířka
Když se setmí, kaštánci se ukládají ke spánku. Někdy jim to dlouho trvá, než se uklidní a usnou. Staré větve jim vyprávějí hezké pohádky na dobrou noc.
Jednou, když byli kaštánci hodně zlobiví a ne a ne usnout, větve je chtěly postrašit: „Buďte hodní a dobře se držte, jinak přijde silný vítr a všechny vás shodí na zem.“ Kaštánci se polekali a raději se uklidnili. „Tak už nezlobte a pěkně spinkejte,“ řekly větve a trochu s nimi pohoupaly, aby je ukolébaly.
Ilustrovala: MARTINA-ART
Kaštánci usnuli a všechno ztichlo. Jen ten nejmenší kaštánek z horní větve usnout nemohl. Jmenoval se Kája. Kája přemýšlel o tom, co jim větve říkaly. Bál se, že opravdu spadne. Rostl vysoko a ta výška ho přímo děsila. Vždyť na zem skoro ani nedohlédl. Nakonec ale únavou usnul.
Ilustrovala: na hedvábí a papíru
Ráno se vzbudil brzy a chvíli se díval jen tak do kraje. Měl ten nejkrásnější výhled ze všech. Měl dokonalý přehled o tom, co se děje pod ním. Rád si prohlížel všechny záhyby na kůře stromu, ve kterých lezli různí brouci a mravenci. A také se skamarádil s ptačí rodinkou, která si nedaleko od něj postavila hnízdo. Ale ať dělal, co dělal, pořád se bál toho, že spadne na zem. Dělal si takové starosti, že si nemohl naplno užít žádnou legraci. A ostatní kaštánci se mu posmívali, že je strašpytel.
Říkal o tom i veverce, co ho chodila navštěvovat. Ta mu prozradila, že každý kaštánek na podzim musí spadnout na zem. A chlácholila ho, aby se toho nebál. Byla to hodná veverka.
Ilustrovala: Ajeejee
„A co budu na zemi dělat?“ zeptal se kaštánek.
„To se uvidí. Každý má jinou životní cestu,“ odpověděla veverka. „Když se ale budeš pořád bát, tak z tebe bude jen ustrašený kaštánek a nic víc.“
Pomalu se léto začalo loučit a podzim se blížil do jejich kraje. Kaštánek Kája si všiml, že už není tak krásně svěží a zelený. Kabátek mu začal být těsný, místy hnědnul a trochu se rozevřel. Kaštánek slábnul a vítr stále sílil. Všiml si, že ani ostatní kaštánci už nejsou tak pěkně zelení. Ale měli ještě dost sil. On se však již téměř pustil větvičky, na které visel. Cítil, že brzy spadne. Bylo mu smutno. Nejraději by zůstal celý život v bezpečí na stromě. Vítr měl ale jiné plány a potichounku mu šeptal svoji větrnou říkanku:
Houpy hou, houpy hou,
máš před sebou cestu dlouhou.
Rozhlédni se kolem sebe
a pohleď i na širé nebe.
Uvolni se, nech se houpat.
Neměj strach a začni doufat.
Ilustrovala: Nedělní malířka
Vítr dodal kaštánkovi Kájovi odvahu a ten se pustil větvičky. Zachytil se ještě za lísteček, ale moc mu to nepomohlo. Jak byl těžký, tak padal velkou rychlostí přímo na zem.
„Au,“ špitnul jen, když dopadl...
Ilustrovala: luciemouchova
Chvíli ležel nehnutě a čekal, co se bude dít. Ale nedělo se nic. Kaštánek při tom pádu ztratil kabátek. Takže už nebyl zelená pichlavá kulička, ale byla z něj hnědá kulička se světlejším flíčkem.
„Veverko, veverko…“ volal kaštánek svou kamarádku. Ale ta ho neslyšela. Vypadá to, že je dole úplně sám. Stmívalo se a kaštánkovi byla zima. Skutálel se tedy pod velký list a usnul.
Ilustrovala: Taškárna
Spal celou noc, ale ráno ho vzbudil silný vítr, který mu ukradl listovou peřinku. A slyšel velké rány… „Co se to děje?“ divil se. To vítr shazoval ostatní kaštany ze stromu jednoho po druhém. Najednou bylo vedle něj plno jeho kamarádů. A všichni se navzájem zdravili a byli v očekávání, co se s nimi bude dít.
Zanedlouho šly kolem dvě děti s tatínkem. Byli na houbách, ale žádné houby nenašli. Všimli si kaštánků a hned je začali sbírat. „To jsou ale krásní kaštánci,“ řekl kluk. Tatínek dětem podal prázdný košík a děti ho naplnily kaštánky. A mezi nimi se v košíku ocitl i kaštánek Kája.
Ilustrovala: Majda Malované židličky
Cestou domů si děti povídaly o tom, co s kaštánky udělají. Holčička se těší, že si s nimi bude doma hrát. Kluk zase povídá, že je donese do lesa zvířátkům. A tatínek říká, že jednoho kaštánka zahrabe do země u nich na zahradě.
V košíku nastal rozruch. Kaštánci to slyšeli. Nikdo z nich nechtěl být zahrabaný do země. Vždyť je tam tma a vlhko a není tam žádný vzduch. V kaštáncích byla malá dušička.
Doma děti vysypaly košík na stůl a začaly si vybírat kaštánky. Každý kaštánek si chtěl hrát s holčičkou nebo chtěl, aby ho kluk odnesl do lesa za zvířátky. „V lese je přeci krásně, tam by se nám líbilo,“ říkali si.
Ilustrovala: Taškárna
K dětem si přisedl i tatínek, aby si ze stolu vybral kaštánka, kterého zahrabe do země. Kaštánci se polekali a nikdo ani nedutal. Všichni nehybně leželi a dělali, že tam nejsou. Kaštánek Kája se také bál být zahrabaný do země. Ale chtěl zachránit své kamarády a ukázat jim, že už není takový strašpytel, jako dřív. A tak, když tatínek přejížděl očima po stole, Kája se rozkutálel a spadl mu přímo do klína. „Kampak?“ zvedl Káju tatínek. „Ty jsi ale pěkný kaštánek. Tebe si vyberu.“ A odnesl Káju do zahrady. Vykopal hlubokou díru, vložil do ní kaštánka Káju, zasypal díru zeminou a zalil vodou z konve. Kaštánek si myslel, že je to jeho konec, a v duchu se loučil se životem.
Kája nevěděl, co má pod zemí dělat. Byla tam tma a on nic neviděl. Zavřel tedy oči a usnul. Spal pod zemí celý rok.
Ilustrovala: Nedělní malířka
Najednou ho něco probudilo. Cítil, že z něj vylézá klíček a kořínky. Kořínky se rozrůstají dolů a klíček míří nahoru na svět. Všechna zvířátka z trávy se na něj dívala a měla velkou radost.
Ilustrovala: marketa.jungova
Už to není jen malý klíček, ale je z něj kmínek a z kmínku rostou větvičky. Na větvičkách vylézají lístečky a objevují se kvítka. Z kvítků rostou malí kaštánci. Každý rok je strom větší a větší a má víc a víc kaštánků. „No, tohle,“ říkal si Kája. „To jsem nevěděl, že ze mě bude tak velký strom a že budu mít tolik dalších kaštánků.“ A byl rád.
A co se stalo s ostatními kaštánky z košíku? Holčička některé propíchala špejlemi a vyrobila z nich kaštánková zvířátka. Když kaštánci úplně vyschli a už nebyli hezcí, vyhodila je do koše. A zbylé kaštánky z košíku kluk odnesl do lesa ke krmelci a tam je snědli jeleni, srnky, kanci a další zvířátka.
Ale kaštan Kája rostl v zahradě dlouhá léta a vzpomínal na dobu, kdy se jako malý kaštánek bál, co s ním bude, až spadne na zem. Kaštánkům, co na něm rostli, často říkal, aby se ničeho nebáli, navzájem si pomáhali a byli na sebe hodní. A oni ho poslouchali.
Ilustrovala: Sedmihlásek
Tak co, milé děti, líbila se vám naše pohádka? Ano? To jsme rádi :) A máme pro vás slíbené překvapení. Vlastně - jsou to překvapení hned dvě ;)
Omalovánky ke stažení
Ano, ještě jsme si pro vás připravily dva obrázky z pohádky také ve formě omalovánek! Můžete si je stáhnout kliknutím na obrázky nebo odkazy:
Omalovánka od ajeejee (1MB), Omalovánka od Markéty Jungové (0,7 MB)
Omalovánka od Malované židličky (1MB), Omalovánka od Taškárna (1MB - PDF)
Poslechněte si naši pohádku!
A to druhé překvápko? Pokud vám rodiče zrovna nemohou číst a vy chcete pohádku slyšet ještě jednou, můžete si ji také pustit. Namluvila ji pro vás HelenaG.
Další pohádku na Fleru najdete 6. prosince.
