Dnešní doba fandí kompostérům a biopopelnicím. To je jasné a je to moc dobře. Ale že by biopopelnice měla svou vlastní pohádku, o tom jsme ještě neslyšeli. A přece je to tak. S první červnovou nedělí do vašich domovů přinášíme pohádkové ekočtení od kamínkové StoneJane, které svými ilustracemi doplnili Fler tvůrci z klubu Pohádková ilustrace.

♥ Přejeme vám hodně dobré nálady a radosti v posledním měsíci školního roku. ♥

 O smutné hnědé popelnici

od Jany Šulistové

Na kraji jedné pražské ulice stála smutná hnědá popelnice. I když mezi popelnicemi žádné královny krásy nejsou, ty černé a hnědé si proti těm barevným určeným na plasty, papír, sklo a elektroodpad připadají jako úplné popelky. Ostatně právě od popele z kamen dostaly jméno. Dnes téměř žádná městská popelnice neví, co to popel je, protože v kamnech a kotelnách na uhlí se už skoro nikde netopí.

Tahle hnědá popelnice se hodně podceňovala. Vadilo jí, jak je špinavá a jak v létě páchne a vznášejí se nad ní obláčky protivných mušek. A že ji spousta lidí úplně ignoruje a tvrdošíjně cpe rostlinné zbytky do sousední bachraté černé. Té bylo všechno jedno, byla zvyklá, že do ní lidé odjakživa házejí plasty, sklo, plechovky, jídlo i nebezpečné odpady. Navíc jí lichotil nepřetržitý zájem chudých lidí bez domova, kteří v ní občas nacházeli neuvěřitelné poklady z bohatých domácností a radovali se.

Ilustrace od Anomis

Do hnědé popelnice nikdo nenakukoval. Jednou za týden její obsah vyklopili do auta a odvezli do kompostárny. Tam z něj vznikla hlína, které se správně říká zemina a dají se s ní hnojit záhonky a pěstovat v ní květiny a zeleninu. Popelnice si však své práce nevážila a navíc se v ní neustále odehrávaly hádky mezi osazenstvem. Lidé totiž pořád nevěděli, co dovnitř patří a co ne, i když to na ní bylo napsáno. A tak se v útrobách popelnice ozývaly spory.

„Hej, co vy tady děláte,“ obořily se protivné bramborové slupky na zelený sáček. „Vy si myslíte, že když jste zelený, že se v kompostu rozložíte? To byste musel být vyrobený z kukuřice, ale vy jste obyčejný plast! A proč tu jsou kuřecí kosti? A ruličky od toaleťáku?!“

Kosti plaše namítly, že v přírodě se přece také nějaké najdou a v kompostárně jejich zbytky vytřídí při prosívání přes síto. Papírové ruličky si byly jisté, že také nikomu nic neudělají, i když jinak správně patří jen do domácího kompostu, ve kterém úřadují žížaly. I rohlíky a zbytky chleba namítaly, že jsou vlastně jen z mouky a vody, takže kompost rozhodně nezkazí. Že by taky byly radši, kdyby si z nich lidi udělali strouhanku nebo topinky.

Ovšem bramborové slupky nafučeně mlely svou a nejraději by stály na stráži u víka, všechno řídily a každého, kdo nemá potvrzení, že patří na kompost, vyhnaly. Přece jen pocházejí až z daleké ciziny, odkud je cestovatelé přivezli po objevení Ameriky před více než 400 lety. I když jsou už dávno obyčejným jídlem, které spoustě lidí nechutná, pořád jsou na svůj původ neskutečně pyšné.

Spousta obyvatel popelnice vnímala jako křivdu, že se uvnitř octla – třeba lehce namáčknutá paprika, měkké rajče a svraštělé jablko. „To ti lidi nevědí, že zelenina se dá dát do mrazničky a pak z ní udělat třeba hustou mixovanou polévku? A do ní osmažit starý chleba? Nebo že jablka se dají rozvařit na pyré?“ durdily se.

Ilustrace od MARTINA-ART

Nejhůř svůj pobyt v odpadcích nesly květiny, o které se lidi neuměli starat a vážit si jich. Metrové růže se donedávna pyšnily drahou cenovkou v nablýskaném květinářství, kam přiletěly letadlem přes půl světa až z Afriky. Doma dělaly parádu pár dnů a sotva sklonily hlavu, putovaly do popelnice. „To těm lidem nikdo neřekl, že nám mají seřezávat konce stonků a nechat nás přes noc občerstvit ve vaně ve studené vodě?“ naříkaly a snažily se najít lepší společnost než sousedství kávové sedliny a lepivých dýňových semínek.

Naštěstí se do blízkého domu přistěhovala paní, která se na jejich trápení nemohla dívat. Když občas v biopopelnici objevila životaschopnou rostlinku, ať už řezanou, nebo s kořínky, opatrně ji vylovila, opláchla a dala jí druhou šanci. Biopopelnice měla hned lepší náladu, že i do ní občas někdo nakoukne a něco si odnese. Navíc odpadky od téhle paní dokázaly všem v popelnici zlepšit náladu. Světaznalé brambory jim začaly říkat Pozitivní zprávy. Pozitivní znamená, že vyprávěly samé hezké věci.

Ilustrace od Michaela-ela poezie z pera

Listy a odřezky ze zahrádky přinášely zprávy o stoncích kupovaných růží, které paní zapíchla do záhonku, a ony vyhnaly kořínky a kvetou! A nejzajímavěji mluvily kapradiny. Patřily ke krásné kytici, která díky dobré péči vydržela ve váze do rozvití posledního kvítku. Od vnučky zahrádkymilovné paní znaly pohádku o kouzelném zlatém kapradí. Když ji vyprávěly na dobrou noc, i rýpavé brambory ztichly a nadšeně poslouchaly.

Ilustrace od HelenaG

Popelnici v hlavě uvízla věta, že některé poklady se prostě netřpytí, ale co by svět bez nich byl. A jedním z nich je právě kompost, díky kterému dostane unavená země novou sílu a mohou na ní vyrůst další květiny, ovoce a zelenina.

Od setkání s moudrými kapradinami se popelnice rozveselila a začala si sebe i své práce vážit. Věděla, že slouží dobré věci a připadala si jako soudek plný zlaťáků.

Ilustrace od e-zaba

---------------------------

 Ilustrace od StoneJane

♥♥♥

 A trocha zkoušení nakonec

Ještě nejsou prázdniny, ještě se musíte, milé děti, hodně učit. A k učení patří také zkoušení. Tak si můžete nyní ověřit své znalosti o třídění odpadu i tady na Fleru.

Testík od VeronikaArt