V časopise Praktická žena jsme vám již představili nostalgickou Tony, rebelskou Hypacudu, original smu a broučí kudličku. Dnes vychází nové číslo "Praženky" a v její rubrice Tajná adresa najdete další autorku z Fleru. Určitě jste ji všichni poznali už z názvu :o)

Praktická žena - duben 2012

Velikonoční Praktická žena nabízí svým čtenářkám s předstihem inspiraci, která je plná jara a sváteční pohody. Můžete se pustit do patchworkové deky s květinovými aplikacemi, zdobit s dětmi vajíčka naprosto netradičním způsobem nebo si uháčkovat jahodové bolerko.

Nová Praktická žena vám ovšem samozřejmě prozradí v jakém módním odstínu můžete letos tvořit velikonoční dekorace. Nechybí spousta nápadů a návodů. A také rozhovor s autorkou z Fleru...

Mnoho novinek najdete také na www.praktickazena.cz.


A teď se s námi pojďte podívat blíže na Jesenicko.

Bea & Beo - ovečky k nakousnutí

Mariana Felnerová

Romantická horská příroda a typická tvořivost zdejších obyvatel. To je značka „originální produkt Jeseníky“, kterou se svými výrobky získala i Mariana Felnerová. Její ovečky Bea a Beo jsou k nakousnutí...

Z ovčího rouna se dají dělat nejrůznější věci. Můžete ho barvit, spřádat, plstit – nebo s ním třeba plnit ovečky. A právě takové textilní hračky pro děti i dospělé vznikají v kuchyni jednoho domku pod lesem v Hanušovicích.

Podkroví voní bylinkovým čajem. Postupně přichází a odchází jedno dítě, druhé, třetí... Takový ten typický ruch školáků a jejich kroužků. Přesto tu panuje pohoda a Mariana usedá k práci na další ovečce. Říká jim Bea a Beo a také tak ji i najdete na Fleru – www.fler.cz/beabeo.



Z čeho se narodili Bea a Beo?

Na Hanušovických loukách uvidíte ovce často. Proto mě jako první napadla ovečka a určitě k tomu přispělo i rozhodnutí plnit hračky vlnou – k jakému jinému zvířátku by nejlépe sedla? A jméno? Chtěla jsem něco krátkého a zvučného, aby v něm zaznělo to beránčí „bee“, a tak z toho vykrystalizovala Bea, později přibyl Beo.

A pro koho jsou tvé ovečky určené?

V prvé řadě jsou určené dětem, a to starším tří let – mladším raději ne kvůli knoflíčkům a jiným titěrnostem, které na ovečkách tvořím. Při výrobě oveček a hlavně jejich doplňků přemýšlím, jak si s nimi budou děti hrát, co by je mohlo bavit, čím by mohla ovečka upoutat. Hra s ovečkami rozvíjí jemnou motoriku při převlékání, vázání mašlí, zapínání knoflíků... Každá ovečka je originál, oblečky mohou být třeba podobné, ale každá má svůj vlastní výraz, jestli můžu říct, v obličeji. Proto jsou určené i pro dospělé, jako sběratelská hračka. Dvě jsem například prodala do Holandska majitelce sbírky hraček-oveček.



Své textilní výrobky jsi dostala i do systému certifikace těch skutečně nefalšovaných regionálních produktů. Co vlastně absolvuješ ve výrobě, abys podmínkám značky dostála?

Chtěla jsem původně zpracovávat materiál, který by byl dostupný u nás, nebo ještě lépe přímo tady v místě. Má první myšlenka nebyla na vlnu, ale na len, který se tu vyráběl, ten se ovšem kvůli asijské produkci už v České republice nevyrábí. A pak má volba padla na vlnu. Tu vykupuji od jesenického občanského sdružení „Stránské“. Není vyčištěná, takže vždycky ji musím odmastit a vyprat, ale je už alespoň vyčesaná, což mi značně šetří práci s vybíráním nečistot. Vlnou pak plním tělíčka z přírodní bavlny, tu pro změnu kupuji na Fleru. Namaluji obličej, vyšiju vlásky z ručně předené vlny a ovečky obléknu.

Celý výrobní proces certifikovaného výrobku musí zahrnovat místní materiály, ruční práci, vlastní invenci, návrat k původním řemeslům, neopakovatelnost... Podle těchto kritérií pak komise každý výrobek posuzuje. Certifikát platí dva roky a za užívání značky se platí. Možná je dohled nad značkou navenek přísný, ale pokud má něco reprezentovat náš region, tak ať je to kvalitní.

Jaké vlastnosti na vlně oceňuješ?

Vlna hřeje. Má spoustu výhod i pro alergiky, vlněné hračky jsou normálně ručně pratelné. Pro mě je důležité i to, že nákupem místní suroviny podpořím rozvoj kraje. Pro mě je to spojení ve všech směrech ideální.

Ty se ale nespecializuješ jen na ovečky.

Je tolik úžasných a obdivuhodných výtvarných technik, že někdy nevím, co mě víc baví. Ovečky jsou teď mou prioritou, ale ráda kreslím, ať už pastelkami, tužkou, pastely, vyšívám, plstím...

S kresbou souvisí grafické zpracování obrázků na počítači, což mě taky baví, a jejich následný tisk na bavlněnou látku. Takové autorské motivy pak využívám k dekoraci šitých kuchyňských doplňků, plstěných broží a třeba kabelek.

Mimo certifikované výrobky, tedy textilní tvorbu, se občas ráda poperu se železným drátem, navlékám korálky, šiju tašky nebo kreslím obrázky a obrazy. Ráda spojuji různé výtvarné techniky a snažím se, aby na každé věci, kterou vyrobím, byl znát můj rukopis.

Měla jsi zajímavé umělecké vzdělání...Jak tě formovalo?

Chodila jsem samozřejmě do výtvarných kroužků, první z nich byl ještě v předškolním věku. Mám na něj jen kusé, ale krásné vzpomínky. Vedl ho kdosi z rodiny Jiřího Trnky v ateliéru jejich vily. Pamatuju si vůni barev, pracovní stoly ze dřeva a spoustu obrazů kolem...

Po přestěhování na Vysočinu jsem navštěvovala další kroužky. I když tatínek už skoro nemaloval, jeho oleje a pastely visely doma na zdech, vedle toho i prvotiny příbuzného Aloise Meteláka, strýčkovy slunečnice „jak od Van Gogha“ a další umělecká díla. A nesmím zapomenout na renesanční osobnost katolického faráře Josefa Čechala, vzácného člověka s obrovským citem pro umění i vědu, který mě podporoval jak ve výtvarnu, tak v hudbě.

Rukodělné techniky jako šití, pletení a háčkování mě učila babička. Ona sama byla při nich velmi pečlivá, až puntíčkářská, což ve mně vzbuzovalo veliký obdiv. Taková já nejsem, mám ráda při tvoření rozlet, nadhled, rozmáchlost, kdy občasná nedokonalost není na škodu, ale podtrhuje originalitu. Asi od šesté třídy jsem si šila a pletla kousky do své garderoby, vyšívání jsem se chodila učit k jedné milé paní, takové vesnické babičce, a těžím z toho dodnes.

Podporovali mě zkrátka rodiče i známí. Obecně jsem atmosféru místa svého dětství cítila jako „lehce intelektuální“, podtrženou vtipem a selským rozumem, kde nikdy nebylo daleko k umělecky činným či smýšlejícím lidem.

Na gymplu, jak už to tak u holek bývá, jsem kreslení nějak přirozeně nechala a znovu se k výtvarnému projevu dostala vlastně až se svými dětmi.

A když se tak ohlížím zpět, nesmím zapomenout samozřejmě ani na svou maminku, člověka s léty potvrzeným vkusem a úsudkem; její kritika je vždycky věcná a pravdivá.



Když vymýšlíš novou ovečku, co se ti honí hlavou?

Zatím nemám tolik typů, šiju je necelý rok. Ale už se mi začínají lišit, nejen oblečením a doplňky, dělávala jsem i malé, pískací ovečky. Pro letošní rok právě přemýšlím o miminkách, drátovaných a šitých doplňcích pro ovečky.

Vyrábíš ovečky i na zakázku? Řeknou si třeba zákaznice o konkrétní typ?

Nejčastěji prodám ovečku přímo ze své nabídky, bez úprav. Ale i se zvláštními přáními jsem se setkala, například s korálky, kytičkami, věnečkem pro ovečku. Někdy kupující zalistuje v už prodaných kouscích a vybere si něco z nich.

A teď zrovna pracuju na zakázce – trojici oveček, bílé, černé a hnědém miminku :-)

Připravila a foto: Helena Görnerová