Vědecká ilustrace je pojem, který byl v českém prostředí známý především v minulých letech a staletích - dnes je umělců, kteří se vědecké ilustraci věnují, jen málo. Je několik faktorů, které s sebou přinesla moderní doba a se kterými se nejen vědecká ilustrace musí potýkat: rychlost, fotografie, peníze...

A je tomu škoda. Tento obor, který spojuje malířské umění a vědu, je tak krásný, že si mě získal už na střední umělecké škole. Vědecká ilustrace má celou řadu odvětví a mě nejvíce oslovila ta přírodní - zoologie a botanika.

Moje první "ilustrace"

Začala jsem kreslením zvířat podle fotografií o volných hodinách strávených ve školních učebnách. Zvířata a příroda vůbec mě bavila odjakživa. Vyhledávala, vystřihovala, kopírovala jsem si obrázky, podle kterých jsem malovala zvířata nebo rostliny.

Občas jsem kreslila či malovala přímo v plenéru podle skutečných tvorů a rostlin. Kreslením a malováním jsem trávila hodně volného času. Pečlivě jsem si rozkreslila živou či neživou předlohu a do detailu vykreslila všechny struktury, chloupky, vousky, vlákna... Zabralo to často několik hodin i dní, ale výsledek byl, myslím, povedený.

A takové to detailní kreslení, při kterém nejčastěji používám štětec se "třemi chlupy", mi vydrželo až dodnes. Pořád mě baví ta krásná příroda - maluji zvířata, rostliny nebo houby.

Jak jsem se stala ilustrátorkou

Před několika lety jsem díky své kamarádce dostala nabídku na tvorbu ilustrací do encyklopedie hub. Moje ilustrace měly doplnit fotografický atlas léčivých i jedovatých druhů hub. Tak začala vznikat "moje" první kniha Léčivé a zrádné síly hub (2014).

Pracovala jsem na ní necelý rok, byla jsem tehdy ještě studentkou střední školy, a proto jsem nejvíce hub namalovala v létě, kdy jsem měla prázdniny. Celkem jich bylo 68. Houby pro mě známé i neznámé, krásné a často velmi neobvyklých tvarů. Nejprve jsem si o houbě nastudovala potřebné informace a až pak jsem začala malovat. Na začátku mi trvalo namalovat houbu dva až tři dny. Po několika dnech už jsem ty "lehčí" namalovala za jeden den. Asi tři houby jsem musela malovat dvakrát - pamatuji si, že to byly smrže, kotrč a choroš. Nejraději jsem malovala houby pro mě zajímavých tvarů, barev či názvů - stroček trubkovitý, krásnopórka žehlička nebo lesklokorka lesklá.

Během toho roku jsem poznala tolik hub a stal se ze mě "malý odborník". Byla to krásná práce, uteklo to jako voda a i přesto, že houby můj jídelníček netvořily a netvoří, tak je od té doby maluji vždy moc a moc ráda.

Možná proto i má druhá knížka bude také o houbách :)

A jak vypadá práce vědeckého ilustrátora?

Práce vědeckého ilustrátora je dlouhá, velice přesná a musí se vysedět :)

Je to práce několika lidí dohromady. Důležitou dvojici tvoří ilustrátor a vědec = odborník (často autor knihy). Tyto dvě osoby spolu musí být po celou dobu vzniku knihy v kontaktu. Vědec ilustrátorovi dodá ty nejpřesnější informace, které často ani v knížkách nenajdete. Když jsem malovala ilustrace hub do své první knihy (pracovala jsem na ní necelý rok), pravidelně jsem konzultovala s panem mykologem, odborníkem na houby a autorem knihy. Jeho jsem se mohla zeptat na cokoli a on byl ten, kdo rozhodl, zda se mu houba líbí, či je třeba ji upravit - změnit tvar, barvu, přimalovat mouchu... :)

Když jsem malovala houby, pan mykolog mě zásoboval fotografiemi a množstvím poznatků, které jsem pak během malování využila. A mimo to se dozvěděla celou řadu zajímavostí o houbách. Věděli jste, že z hub lze upéct bábovku či usmažit lívance?

Bez studia to nepůjde!

Jak a kde vzniká ilustrace, je u každého ilustrátora jiné. Například já jsem ten typ ilustrátora, co sedí hodiny i dny doma a maluji. V plenéru příliš nemaluji, ale občas si své objekty určené k malování nosím přímo domů - například houbu z lesa nebo mrtvého brouka ze zahrady. Nemám-li zrovna doma mrtvý hmyz či je zima a venku nekvete rostlina, kterou bych si přinesla, tak běhám po knihovnách nebo si brouzdám po internetu a vyhledávám si fotografie a informace. Svůj "model" si pečlivě nastuduji a dle získaných informací teprve nakreslím či namaluji. Takhle jsem před pár dny hledala informace o hrochovi. Musím si nastudovat jeho anatomii, život, zvyky a také prostředí, ve kterém žije. A za pár dní už na mě z papírů kouká hroch obojživelný.

Pomáhat chránit přírodu vědeckou ilustrací

Také chodím moc ráda do přírody a cestuji a během cest zvířata pozoruji a poznávám. A když zrovna ne v české přírodě, tak v zahraničí.

Před rokem jsem měla jedinečnou příležitost strávit den i noc v záchranné želví stanici v Malajsii. Pomáhala jsem místním zachraňovat právě nakladená vajíčka mořských želv a také vypouštět právě narozené mrňousky do oceánu. Nejen, že mám úžasný zážitek na celý život, navíc jsem snad pomohla těžké situaci mořských želv, ale také jsem získala poznatky o jejich životě a vývoj mořské želvy pak namalovala. A pro mě osobně to byl další impuls pro to věnovat se ještě více ochraně životního prostředí. Třeba právě formou zvyšování povědomí o chráněných druzích pomocí krásných ilustrací :)

Právě přesným poznáváním zvířat i rostlin ve volné přírodě se snažím spolu s dalšími ilustrátory šířit informace o tom nejúžasnějším, co naše planeta má. O přírodě, kterou je potřeba chránit a která je pro nás moc důležitá.

A možná nejvíc o tom nakonec má vědecká ilustrace je.