Našli se, postavili dům… a bylo potřeba ho zařídit. V milovaném stylu vintage – Provence začaly vznikat první kusy nábytku a dekorací, které se pak zabydlely i na jejich profilu Dílna pod javorem. Jaké byly jejich začátky a jak kombinují tvorbu a chod domácnosti s malými dětmi? To všechno nám prozradili. :)

Řekněte nám něco o sobě. Jaká byla vaše cesta ke tvoření?
Jmenujeme se Veronika a Miroslav Urbanovi a společně se dvěma dětmi žijeme v rodinném domku, ve kterém se mimo jiné nachází i naše dílna. Nad dílnou samotnou se tyčí velký starý javor, odtud tedy vznikl náš název „Dílna pod javorem“. Můj muž je vyučený truhlář a já inženýrka ekonomie, která k tomu navíc ještě ráda tvoří. Řekli jsme si, že to je kombinace ideálně stvořená pro podnikání, a tak jsme se do toho koncem roku 2015 pozvolna pustili.

První dva roky manžel vyráběl po odpolednech, když přišel z práce (pracoval tou dobou v Technickém muzeu v Kopřivnici), a já při mateřské. U toho jsme ještě dodělávali práce na domě, takže začátky nebyly vůbec jednoduché. Až v roce 2018 manžel odešel ze zaměstnání a začali jsme naplno podnikat.

Jakou technikou nejraději tvoříte? Proč to u vás vyhrála?
Vyrábět jsme začali v době, když jsme dostavěli dům a byla potřeba ho zařídit. Mně i manželovi se díkybohu líbí stejný styl, a to vintage/provence, a tak jsme se jali vše vyrábět v tomto duchu. Já většinou přišla s nápadem, co bych domů chtěla vyrobit, a manžel to pak zhotovil. Když jsme byli s výsledkem spokojeni a nabyli jsme dojmu, že daný výrobek by se mohl líbit i ostatním lidem, vystavili jsme ho i tady na Fleru. Díky tomu téměř všechny věci, které zde máme v nabídce, sami doma používáme a testujeme v každodenním provozu. U nás kovářova kobyla tedy bosa nechodí. :)

Kde čerpáte inspiraci? Vyrábíte rádi na zakázku?
Inspiraci čerpáme na internetu a sociálních sítích. Někdy s nápadem přijdou i sami zákazníci. Chtějí, abychom jim domů vyrobili něco, co si přejí nebo potřebují, a co si sami navrhnou, a když se to líbí i nám, většinou se rozhodneme vystavit to i do obchůdku. Je u nás častým zvykem, že na přání zákazníků měníme u našich výrobků jejich barevné provedení a u polic pak hlavně rozměry. Vyloženě zakázkové výrobě se ale nevěnujeme.

Kdy a kde se vám tvoří nejlíp?
Pokud není zrovna předvánoční blázinec, kdy vyrábíme téměř nonstop, pracujeme pět dní v týdnu od šesti do půl třetí. Na začátku podnikání jsme si říkali, že je potřeba stanovit si pracovní dobu, která by nám i dětem vyhovovala, a tohle nám přišlo jako nejschůdnější varianta. Děti máme ještě malé a odpoledne je potřeba je rozvážet do kroužků a učit se s nimi a pak i my potřebujeme mít na práci klid, tak se nám nejlépe pracuje, když jsou ve škole. Do práce to má manžel suchou nohou 10 kroků a já pět, nic víc si tedy nelze přát. :)

Popište moment, kdy jste si uvědomili, že vaše tvorba už není „jen“ koníček.
Po třech letech, kdy měl manžel dvě práce najednou (ráno zaměstnání a odpoledne práci v dílně), jsme si řekli, že takhle to už dál nejde. Za tu dobu jsme měli čas si uvědomit, že tento způsob práce nás nejvíc baví a naplňuje a že je to směr, kterým chceme dál jít. Navíc zájem o naše výrobky rostl a my tak měli víru, že nás to uživí.

Co vám na vaší tvůrčí cestě nejvíce pomohlo?
V našem případě to byly jednoznačně školy. Manžel je vyučený truhlář a celý jeho dosavadní život se točil kolem manuální práce. I náš dům s dílnou postavil celý „sám“ za pomoci rodiny. Za sebe mohu říci, že jsem zručnějšího člověka nepotkala. :) Já byla ten, kdo řekl: „Pojď se věnovat truhlařině, tebe je v té práci škoda.“ Co se mé maličkosti týče, tak já ze začátku přispěla především znalostmi v té době čerstvě nabitými z vysoké školy ekonomické. Na zaškolení v dílně jsem pak měla toho nejlepšího učitele, a to svého muže. :)

Na který svůj výrobek jste nejvíce pyšní a proč?
S manželem jsme se jednoznačně shodli na tom, že se jedná o náš rohový chlebník. A i mezi našimi zákazníky je to náš nejoblíbenější produkt. Je to užitečná věc, pro kterou najde v kuchyni každý upotřebení, a co je hlavní, skvěle pasuje do rohu kuchyňské linky, do kterého mnohdy není co pořádně dát.

Když se ohlédnete zpátky za svojí kariérou, udělali byste něco jinak?
Někdy nás určité věci napadají, ale vždycky se nakonec shodneme na tom, že kdybychom to udělali jinak, nebyli bychom tam, kde jsme teď.

Do kterých Fler obchůdků chodíte potěšit oko?
Těch je hrozně moc, vypíchneme tedy jen pár. Líbí se nám hrozně moc výrobky paní Ivany Hrnčiříkové, Ireny Klamertové a profily Venkovský styl, woltér a mnoho dalších.

Jak nejraději trávíte čas, když zrovna netvoříte?
Na jaře a v létě trávíme nejraději čas se svými dětmi, a to jak u nás doma na zahradě, tak na výletech v přírodě. Na podzim a v zimě s dětmi rádi hrajeme společenské hry. Já pak také ráda sáhnu po dobré knížce a manžel si tvoří v dílně jen tak pro radost.

Kde se ve své tvůrčí dráze vidíte za rok a kde za deset let?
Žádné velké a zásadní plány do budoucna nemáme. Chtěli bychom dál úspěšně pokračovat v tom, co děláme. Dělat to, co nás baví, co nám dává smysl a pocit naplnění.

 

Jakou radu byste dali začínajícím prodejcům na Fleru?
Jděte si za svým snem, ale ne bezhlavě. Tvořte a buďte trpěliví.