Ono jich bude víc než devatero. Elena Kleinová totiž miluje výzvy, a jakmile se nějakou dovednost naučí, touží po další. Šije, tiskne, drátuje, kreslí, vyrábí mozaiky. A už kouká, co dál...

„Můj přítel pochopil, že nudící se žena je smrtelně nebezpečná. Tudíž se stará, abych se ani chvilinku nezastavila,“ směje se Elena. „Aktuálně sehnal skladiště starých kachlí k likvidaci, navozil je k nám na zahradu, a tak se teď bavím jejich zpracováním,“ dodává. Kachlové mozaiky na Fleru ještě nenabízí, ale zato ušité a drátované výrobky na dvou profilech: Fler.cz/caoba a Fler.cz/delasoul.

Pouštíte se do nových řemesel po hlavě?

Ta touha umět něco nového mě vždycky pohltí. Jsem schopná trávit hodiny v knihách a na internetu a nasávat informace tak dlouho, dokud se necítím jistá, že to zvládnu. Nebývá to po hlavě, bojím se totiž, že kdyby se mi nedařilo, neúspěch by mě odradil a já bych se dál nerozvíjela. Vyčkávám, nechávám všechno dozrát a pak to přijde.

Jako teď s mozaikou, čas k ní dozrál a já se rovnou vrhla do obrazu sto dvacet na sto centimetrů, na prvotinu žádné troškaření.

 

Mám spoustu snů, které si postupně plním, malba, enkaustika, aranžérství, modelování, košíkářství a taky vitráže. A tak o Vánocích Ježíšek přinesl cín, pájku a sadu krásných barevných skel. Asi se chtěl pojistit, že se nebudu nudit, až bezpečně zdolám mozaiku. Jedno z mála řemesel, do kterého asi nebudu fušovat, je kovařina. Je krásná, ale zaslouží si silné mužské paže, bez nich by to nebylo ono.

Teď jste na mateřské, ale asi budete mít tvůrčí profesi, ne?

Kdepak, vystudovala jsem logistiku a pracuju v letectví, zajišťuju letovou informační službu. Líbí se mi, že s výtvarnem má práce vůbec nesouvisí, člověk se přepne do naprosto jiné sféry, můj život není vůbec monotónní.

 

Jak vás napadlo svoje výrobky prodávat na Fleru?

Já na Fleru začala prodávat drátované předměty, ale trvalo mi dlouho, než mě to napadlo. Výrobky se mi doma kupily, přátelům jsem sice vždycky něco vnutila, ale pak už nebylo komu, tak jsem si založila svůj první profil Delasoul. Úplně mě to pohltilo, o každém tvaru jsem přemýšlela, jak by se dal vyrobit z drátů, kreslila nákresy. Když už jsem se neměla kam posunout, přišla další posedlost, šití.

 

To jste se taky naučila sama?

Ano. Vzpomínám na své první pokusy v pubertě, kdy jsem toužila po krásných dlouhých šatech. Tu květovanou látku vidím dodnes! Střihala jsem ji a špendlila přímo na sobě, sešívala, jak to zrovna vyšlo. Šaty vznikly a já je hrdě nosila, ale teď už ctím veškerá řemesla a snažím se všechno dělat tak, jak se má. Koupila jsem si rovnosteh a potom také overlock, obstarala si látky a první rok strávila metodou pokus omyl. Pak jsem ale k šití přidala sítotisk a voilà – moje originální modely byly na světě.

 

Jak je vytváříte?

Na začátku sice mám jasnou představu o tom, jak by měl model vypadat, ovšem výsledek bývá naprosto odlišný. Někdy vymyslím, potisknu a spíchnu šaty za pár hodin, někdy to trvá mnohem déle. Vždycky jsem chtěla tvořit módu pro běžné nošení a ženy obvyklých postav. Nevystavím nic, co bych si sama neoblékla, v čem bych se necítila dobře. Přirozenost a pohodlí, to je moje motto. Nejraději mám bavlněné úplety. Je to velmi vděčný materiál, pohodlný na nošení, příjemný na další zpracování. Moje nejoblíbenější část práce je našívání aplikací a potisků a všívání detailů. Je to moje poznávací znamení, proto se považuju spíš za výtvarnici než za švadlenku.

Zatím šijete pro ženy, ale možná cítíte zas nějakou výzvu?

Vnitřně opravdu cítím, že pomalu docházím na rozcestí. Bije se ve mně směr, kam jdu, s tím, kam bych se chtěla vydat. Narodila se mi Emička, a tak je přirozené, že bych chtěla obohatit svou tvorbu i o oblečení pro děti. Jakožto novopečená maminka taju při dvouzubém úsměvu svého dítěte, ale dojímá mě i zavrtění ocáskem mého pejska. A tak už mám za sebou taky první oblečky pro pejsky, protože naše fenka z útulku mě přesvědčila, že existují i větší zimomřivci, než jsem já.

Werich i divné filmy

Elena má ráda tenhle citát Jana Wericha: „Umění je jako slunce, které se taky nikomu nevtírá. Když zatáhnete záclony a zavřete okenice, tak vám slunce do bytu neleze, jenomže je to vaše chyba, pane, že chcete žít potmě.“ A taky miluje „divné“ filmy, které ji nutí přemýšlet. Režiséry Kim Ki-Duka, Pedra Almodóvara, Larse von Triera. „Nejspíš mě ta díla i inspirují. Jsou ovšem taky dny, kdy se do tvoření tak ponořím, že je strávím v naprostém tichu.“

Připravila: Michala Šmikmátorová, odpovídá: Elena Klenová
Foto: archiv autorky

 

Jaro tady ještě není, ale nový Kreativ už ano!

Vymýšleli jsme, jaké dárky vás potěší, a tohle jsme vybrali: tři papíry na origami, zápisník na dobré zprávy a ještě samolepky. Ty mají tentokrát téma "život bez odpadu", protože právě to jsme zadali i naší kreativce do tvoření. V něm najdete třeba látkové odličovací tampónky nebo nákupní pytlíčky na pečivo, a ty se určitě hodí.
Vymýšleli jsme taky, jak se dá využít motiv origami jeřába. Je krásný v papírové podobě, ale zkusili jste ho někdy namalovat na tašku nebo stůl?
A Denisa zase vyzkoušela, kolik času zabere vytvořit něžný věnec ze zásobníků na vajíčka. Vzkazuje vám, že hodně.
V kuchyni jsme si pohráli s bílky: můžou být totiž překvapivě hříšné i překvapivě wellnessové. Můžete přemýšlet, jestli hříšná bude omeleta nebo torrone nebo suflé :-)
Roládu jsme rozfoukali jako vítr pomocí pozoruhodné techniky. To musíte vyzkoušet.
Pátrali jsme po osudech malířky, kterou určitě znáte, ale nejspíš o tom nevíte. Marie Fischerová-Kvěchová je totiž fenomén.
A nejspíš vás stejně jako nás překvapí, jak bohatou historii má decoupage. To jsme vážně nevěděli, ani kdo byl Mary Delany.
A protože by každou chvíli mělo nastat jaro, je čas na jarní rituály. Vůbec to nejsou jenom folklorní přežitky, kdepak. Jen to s námi zkuste.