Setkal se s tím nejeden tvůrce – do svého výrobku dáte život, ale jednání se subdodavateli je složité a občas vám celou radost z výsledku zkazí. Lenka z Gingerprint se proto zařídila po svém. Za tisky, které u ní koupíte na tričku, tašce nebo hrníčku, stojí od začátku do konce, a vy si tak můžete být jistí, že vám dorazí grafika v té nejlepší podobě. Přesvědčte se sami!

Řekněte nám něco o sobě. Jaká byla vaše cesta k tvoření?
Jmenuji se Lenka, zde na Fleru mě najdete za značkou Gingerprint. Pocházím z města perníku – Pardubic, kde žiji i pracuji.
Moje cesta k tomuto „tvoření“ vyšla nejspíše z touhy zhmotnit nějaký digitální výtvor, ať už na papír, textil, keramiku, plast nebo jiný materiál. Po asi 10 letech práce na e-shopech s naprosto jiným druhem sortimentu jsem postupně zjistila, že mě vlastně ani nebaví ten obchod samotný, jako spíš design těch webů, letáků, bannerů, produktovek. Rozhodla jsem se nakonec ukončit rozjetý byznys a začala pátrat po informacích, technikách, strojích, které mi zaručí, že to, co vytvořím v digitálu a upravím, budu mít také na daném materiálu. Šla jsem do naprostého neznáma, jedinou v tu chvíli nepatrnou devízou byla slušná znalost grafických programů a sympatie k technologiím, jinak jsem byla tzv. k nepoužití. :) Největší boj jsem svedla s tiskovými stroji, technikami… zkrátka s tím, co přijde na řadu těsně předtím, než vezmete danou věc reálně do ruky nebo na sebe.

Jakou technikou nejraději tvoříte? Proč to u vás vyhrála?
Pokud ještě vylovím občas čas na svou osobní tvorbu, sáhnu po iPadu, mám ráda vektorovou grafiku, a kdyby to měl být papír, tak asi akvarelové barvy nebo akvarelové pastely. Na svém propojeném účtu Paperterie je většina mých vlastních designů, ale pro výrobu ostatních produktů, než jsou jen papírové, už bych velmi těžko stíhala sama připravit vše od základu, tzn. vytvořit si i veškeré elementy pro grafiku. Sahám pro část i k jiným grafikům, je to i způsob, jak ocenit jejich práci a podpořit jejich tvorbu. Pokud jde o tvorbu digitální, jsem věrný uživatel programů Adobe.

Kde čerpáte inspiraci? Vyrábíte ráda na zakázku?
Inspiraci, dá se říct, čerpám kdekoli. Třeba přelouskávám tričko na cizím pánovi ve frontě u kasy, chci věřit, že ne všichni nosí slepě na tričku „něco“ a neví co a proč? Potisk dává svému nositeli možnost se nějak vyjádřit, s něčím se ztotožnit, a okolí zase možnost vás zařadit tam, kde chcete, aby vás viděli. Pořád se dívám. Často si fotím věci, nápady ukládám do telefonu, mluvím je i na diktafon, abych je nezapomněla. Ptala jsem se kdysi jedné lektorky, jestli to není nějaký zvláštní druh poruchy, fotit třeba obal v obchodě, řekla mi, že ne, že sbírám materiál, takže jsem klidná a pokračuju v tom dál už spoustu let. Individuální zakázky opravdu beru jen výjimečně, a pokud mám na ně časovou kapacitu, hlavně pro přípravu digitálního materiálu, tiskových dat, pokud zákazník nemá vlastní.

Kdy a kde se vám tvoří nejlíp?
Hezká otázka. :) Jsem úplně klasická sova. Kolem desáté večer začínám tzv. „žít“, mám ráda klid a potřebuju se na práci soustředit. V covidové a postcovidové době se můj zlozvyk ještě prohloubil, takže na digitálních věcech pracuji i dost pozdě večer, občas i v hodinu „mezi psem a vlkem“, což se snažím dělat co nejméně. :) Samozřejmě tiskařské práce je třeba zohlednit v denním světle, takže pak přes den, a to v dílně, kterou mám díky svému manželovi, který kvůli mně oželel svůj rybářský domek a mně tím vzniklo místo, kde mohu vyrábět. Tímto mu ještě jednou velmi děkuji. :)

Popište moment, kdy jste si uvědomila, že vaše tvorba už není „jen“ koníček?
Že tvorba nebude jen koníček, jsem si uvědomovala hned, i když pro mě stále je, ale s pořízením celkem nákladných zařízení už člověk tak trošku musí počítat, že to nezkouší na pár týdnů pro svou zábavu. Pro mě byl hlavní impuls třeba to, že když se vším prokoušu, odpadne mi jednání s tiskárnami, neustálé čekání na vzorky, určitý nesoulad s tím, co já čekám a co z toho nakonec vypadlo. Zkrátka, že jsem sama sobě předjezdec a udělám vše pro to, aby zákazník dostal to, co vidí, co si objednává a co očekává.

Co vám na vaší tvůrčí cestě nejvíce pomohlo?
Co mi pomohlo na tvůrčí cestě, neumím asi definovat úplně přesně, určitě to bylo nějaké nutkání realizovat své nápady, paličatost se zkusit poprat s tím, o čem jsem neměla ani páru (techniky, možnosti, rady od kolegů, zahraniční portály, cokoli, kde jsem mohla nasbírat potřebné informace). V reálu to byly hodiny práce typu pokus-omyl, což asi každý zná. Určitě mi hodně pomohly firmy, které dodaly zařízení, ale i materiály, ať už zaškolením, technickou podporou, jejich vlastními zkušenostmi. V neposlední řadě určitě také podpora rodiny.

Na který svůj výrobek jste nejvíce pyšná a proč?
Mám ráda staré fotografie, pokud jsou ještě navíc i dost „cool“, abych je upravila a otiskla, je to přesně ono. Jsou na nich skuteční lidé a příběhy a mně se líbí, že je můžu touto cestou nechat dál žít např. na oblečení. Těžko vypíchnut jeden, ale mám ráda tento motiv, fotograf byl asi šprýmař. :)

Když se ohlédnete zpátky za svojí kariérou, udělala byste něco jinak?
Když se ohlédnu zpět, nemyslím si, že bych něco udělala jinak, žádný návod bohužel neexistoval, ale možná bych některé věci udělala dříve. Můj začátek zbrzdil ošklivý úraz, po kterém jsem nevěděla, zda začít a zda to zvládnu, ale protože věci už byly tak nějak v běhu a já se dala dostatečně dohromady, tak nakonec vše bylo o trochu déle, ale přece.
Pokud jde o typ tvorby, občas mi někdo maličko vyčte anglicky psané verze designů, chviličku jsem laborovala, zda to změnit, nebo některé vyrobit v obou verzích, ale šla jsem dál tímto směrem a neopustila ho z několika důvodů. Ačkoli miluju češtinu, je spousta a možná spíše většina idiomů v angličtině, které by např. na textilu vypadaly komicky v češtině nebo byly na tři věty, čeština je krásně barvitá. Myslím si, že tvůrců a šikovných vtipných designérů s klasikou jako: Šetřím vodu, piju víno. Když se ztratím, vraťte mě XY atd... je křížem krážem po síti opravdu dost a já bych ve vymýšlení nových nebyla dobrá.

Do kterých Fler obchůdků chodíte potěšit oko?
Fler je plný krásných profilů, těžko zmínit jen pár, většinou mé oko potěší výrobky z profese, kterou sama neumím, ale líbí se mi i v mé branži zase jiné „rukopisy“, takže určitě se ráda procházím po obchůdku TELLA, Atelier Černá ovce, krásné věci pro moje oko má BCW a také KALEO a bora jewellery, včetně jejich fotek.

Jak nejraději trávíte čas, když zrovna netvoříte?
Většinu času zabere rodina, jsem máma dvou dětí, dvou psů. Mám ráda přírodu, kterou mám hned za plotem, takže blízko, mám ráda koně. Když mám čas pro sebe, upřímně klidně vydržím sedět nad kávou u Netflixu :), mám ráda stará centra a čtvrtě, ráda se v nich toulám, kdekoli.

Kde se ve své tvůrčí dráze vidíte za rok a kde za deset let?
Když bude další rok takový jako předchozí i z pohledu kvality nad kvantitou, budu moc ráda, mám své limity a člověk se nemůže zavděčit všem. :) Minimálně nechci zklamat žádného zákazníka. Za 10 let, což je opravdu dlouhá doba, to si vůbec netroufám říct, ale pokud bych vydržela a okolí se mnou, ráda bych se viděla v o maličko prostornější dílně, to by mi úplně stačilo.

Jakou radu byste dala začínajícím prodejcům na Fleru?
Nevím, jestli jsem ta kovaná, abych mohla radit začínajícím tvůrcům, spíše bych popřála VŠEM tvůrcům hodně nápadů, energie, trpělivosti. Lidé si dobré věci najdou sami a myslím, že tu tak trochu platí, že cesta je cíl. Už jen to, že začali, věřili si a něco tomu obětovali, je přece skvělé. Takže moje rada, která tu určitě už zazněla mnohokrát, tím pádem na ní něco bude, by asi zněla: Tvořte a hlavně vydržte!