Kdyby naše ulice byla Přístavní, můj děda by byl pirát, můj táta by byl námořník. Kéž bych byla vodou a hladila duše ryb...

Malby, které vznikají v tomto cyklu, jsou inspirované vzpomínkami, které se nikdy nestaly. Volně expresivně i naivně vplouvám do přístavů. Téma moře mě nekonečně fascinuje svou hloubkou myšlenek.

Vpisuji slova, písmena, jednoduché tvary. Myšlenky se míchají a následně třídí. Propadají sítkem na dno nejhlubších propastí a proláklin, aby v nich v dalších životech vyrostly stalagmity.

Recykluji spojení mezi přítomností a minulostí. Zaměňuji stereotyp barev. A lodě v přístavu přijíždějí a odjíždějí. Statika mého města je prozaicky tenká jako papír.

Snad tajně doufám, že mé malby vás přenesou do světa, kde se mísí fantazie s realitou. A umožní vám vnímat nekonečnost volnosti a svobody. Sednout tak na střelku kompasu. A nechat se vystřelit střemhlav středem.

Až budete vyplouvat na své cesty, nechť vás provází pocit ochrany. Volný, vzdušný, vzdálený, blízký, křik racků a vůně soli. Dnes projdu se mezi rybářskými domky. Bezpečně zakotvím.

Kéž tajemství moře a přístavů nemá začátku ani konce jako celý vesmír.

Moře v netradičních barvách a světle, kterým se snažím poodhalit jeho skrytou hloubku rozmanitosti. Tři přání v podobě tří rybek vpíši do plátna...

... jsou to vše přece jen sny...

Všem snílkům mávám, třebaže z papírové loďky. Kdyby byl můj táta námořník... a kdybych přece jen vyrostla...

Nepřestávejte snít.  ♥

 

 

 

Redakční dovětek:
Jak jsme vám v MAGu slíbili, když budete pilně psát blogy, budeme ty pěkné vytahovat na oči širokému obecenstvu do MAGu. A jak jsme slíbili, plníme :-). Takže - pište blogy!