Všechny místní výtvory jsou krásné, některé jsou i praktické a některé… některé i léčí! Všechny tři kategorie se potkávají v tvorbě Lettuce. Svůj volný čas tráví s výhledem do krajiny a s rukama v hlíně, ve všední dny ale opouští svůj milovaný hmatatelný svět keramiky a pracuje jen s myšlenkami. Profese klinického psychologa ji navíc přivedla i k další cestě pomoci lidem, a tak zde kromě jejího umění můžete obdivovat i výtvory pacientů z její neziskové organizace. Přečtěte si celý její příběh!

Řekněte nám něco o sobě. Jaká byla vaše cesta k tvoření?
Jmenuji se Lenka Turková a na Fleru mě najdete jako Lettuce a také Lettuce-materiál. Keramika mě doprovází celým mým dospělým životem. Touhu po práci s keramickou hlínou jsem vnímala již v dětství. Profesí jsem klinický psycholog a tvoření s přírodními materiály mi přináší do života rovnováhu a možná i jisté uzemnění. Kromě práce v ordinaci již přes 20 let spolu s manželem pečujeme o neziskovou organizaci Zahrada 2000, která poskytuje podporu pro ty, kteří se potýkají s vážnějším duševním onemocněním.
Žijeme uprostřed krásných jesenických hor, v osadě Rejvíz, máme 4 děti a dva vnuky, kteří se někdy k tvoření z hlíny rádi přidají. Musím říci, že pro mě neplatí úsloví „kovářova kobyla chodí bosa“, protože u nás najdete z mé tvorby leccos, od různých obkladů a kachlí, přes nejrůznější úchytky až po užitnou keramiku v kuchyni. Občas všechny svoje aktivity nestíhám, ale i to již tak nějak patří ke mně. I když si často stěžuji na nedostatek času, učím se s tím nějak lépe zacházet. Svůj život vnímám jako smysluplný a naplněný.

Jakou technikou nejraději tvoříte? Proč to u vás vyhrála?
Jsem všestranná, takže mám ráda jak modelování, tak točení. Baví mě různé techniky střídat, zkoušet, hrát si. Miluji kombinace různých materiálů, proto mě láká kombinovat keramiku např. se dřevem. Baví mě experimentovat.

Kde čerpáte inspiraci? Vyrábíte ráda na zakázku?
Příroda, kterou miluji a která mě obklopuje, je pro mě největší inspirací. Ráda a často chodím po okolních kopcích, loukách, brouzdám se potoky a potůčky, kterými je zdejší krajina doslova protkána. Fascinují mě mechy a lišejníky, jejich barvy a struktury a také nejrůznější rostliny. Mojí pravděpodobně nejoblíbenější inspirací je bedrník obecný, proto jej asi nejčastěji uvidíte na mých výrobcích.

Inspiraci také čerpám na cestách. Nejraději mám putování, kdy mohu jít svobodně krajinou, spát pod hvězdami, jít svým tempem (které je vzhledem k mé beraní povaze spíše rychlejší). :) Mám ráda moře, ráda chodím po pobřeží a z těchto cest často vozím dřeva a dřívka, které moře vyplavilo, tzv. driftwood.

Pro tvorbu jsem ochotna podstoupit různé peripetie a dobrodružství (viz blog). Miluji Island, který je pro mě nekonečnou inspirací. Tvoření je prostě ten kanál, skrze který se může moje „vnitřní dítě“ projevit.
Na zakázku příliš ráda nevyrábím, ale nebráním se tomu, když tímto způsobem udělám někomu radost.

Kdy a kde se vám tvoří nejlíp?
Dá se říci, že tvořím každou volnou chvilku. Přestože mě moje práce psychologa naplňuje a mám ji moc ráda, nejšťastnější chvilky pro mě jsou, když mám volný den a mohu jej strávit ve venkovním atelieru, s výhledem do krajiny a s rukama v hlíně. Je to pro mě obrovský relax, uvolnění, klid a způsob, jak být nejvíce sama ve spojení se sebou. V posledních letech mě při tvoření doprovázejí také kočičky plemene ragdoll, které chováme. :) Jsou to skvělí parťáci.

Popište moment, kdy jste si uvědomila, že vaše tvorba už není „jen“ koníček.
Že to není jen koníček, jsem si uvědomila ve chvíli, kdy jsem zjistila, že lítám s balíky na poštu nějak příliš často. :) Přesto se stále raduji z každého prodaného výrobku. Spokojenost zákazníků a profesionalita v jednání jsou pro mě velmi důležité.

Co vám na vaší tvůrčí cestě nejvíce pomohlo?
Svého času jsem zvažovala studium keramického učiliště, protože mi záleželo na tom mít dobré základy řemesla. Nakonec jsem ale zvolila keramické studio Jarmily Tyrnerové, kde jsem získala v průběhu let spoustu znalostí a dovedností řemesla a jsem za to ráda. Myslím, že v případě výroby keramiky je to velmi důležité. Nejdůležitější je ale asi vnitřní pnutí „tvořit“, které je zatím neutuchající. :) Dopřát si pro to prostor a čas, i když to někdy není jednoduché. Pomáhá mi také to, že se z tvoření nikdy nestala rutina, že každý kousek může být originál.
Významné místo na mé cestě patří Fleru. Velmi mi vyhovuje způsob prodeje a také celá koncepce, kterou vnímám jako komunitní. Fler mě provází životem již 12 let a jsem za něj vděčná.

Na který svůj výrobek jste nejvíce pyšná a proč?
Asi to takhle necítím, že bych byla pyšná na své výrobky. Velkou radost mi vždy udělá, když se někomu líbí.

Když se ohlédnete zpátky za svojí kariérou, udělala byste něco jinak?
O ničem takovém nevím. :)

Do kterých Fler obchůdků chodíte potěšit oko?
Zmínila bych obchůdek Zahrady 2000. Je nenápadný, ale najdete v něm opravdu kvalitní věcičky za super ceny, které vyrábí a šijí lidé s vážným duševním onemocněním. Jsou to úžasní lidé, kteří si prošli nelehkými osudy, a to, jak jsou vděční za možnost pracovat a seberealizovat se, je dechberoucí.

Jak nejraději trávíte čas, když zrovna netvoříte?
Moc ráda trávím čas v přírodě, s dětmi a také s přáteli. Když netvořím, tak většinou pracuji, ale i např. psychoterapie je vlastně také tvorbou. Takže někdy mám pocit, že vlastně tvořím pořád a to je velmi naplňující.

Kde se ve své tvůrčí dráze vidíte za rok a kde za deset let?
Ráda bych si zachovala tvoření jako radostnou a svobodnou záležitost. Přesto mám takovou pozitivní vizi o sklonku života, kdy se vidím s rukama v hlíně. Život mě ale stále učí nedělat si předpoklady a představy. :)

Jakou radu byste dala začínajícím prodejcům na Fleru?
Pro mě osobně bylo důležité dělat věci s pokorou, nejlépe, jak umím. Zároveň ale na tom, co dělám, příliš nelpět, a dělat vše s lehkostí. Zároveň je ale k tomu potřeba učit se trpělivosti a také velkorysosti. Nevím ale, jestli lze druhým radit, protože příběh každého z nás je trochu jiný a každý se učíme přesně to, co máme…