Papír, taková obyčejně neobyčejná věc. Sotva kdo z nás si někdy uvědomí, kolik práce dá ho vyrobit. O tom ručním ani nemluvě. Beze stopy lítosti denně vyhazujeme nejrůznější počmárané archy, listy, lepicí lístečky, papírové obaly. Papíru je přece všude dost a skoro nic nestojí. Zkuste si ovšem vyrobit papír sami od namletí vláken až po závěrečné lisování.

Staří Číňané museli ve 3. tisíciletí před naším letopočtem asi koukat, co jim to z rostlin konopí vzniklo za podivnou věc, na kterou se dá malovat a psát. Po konopí se tam časem začaly používat k výrobě papíru lněné a hedvábné hadry. Papír, jak ho známe dnes, vynalezli tamtéž kolem roku 105 našeho letopočtu, odkud se pak prostřednictvím kočovných Arabů dostal do Španělska, později do Itálie a Francie (12. až 14. století). V českých zemích se objevují první papírny ve století 16. (Zbraslav, Turnov, Staré Město pražské).

O tom, že výroba ručního papíru je živá dodnes, prastaré postupy stále skvěle fungují a lidi toto řemeslo nepřestalo fascinovat, nás přesvědčil zakladatel rodinné papírny Papyrea v Podještědí Michal Gorec. Zajímalo mě, jak se jeho projektu daří...    

Jak se stane, že se člověk rozhodne opustit jistotu práce v bance, odstěhuje se do podhorské vesničky a vrhne se do výroby ručního papíru?
Papírníkem jsem chtěl být už před bankovní kariérou, vše se tedy stalo postupně, dozrával čas... Bydleli jsme v Praze a chtěli na venkov, koupili jsme starou roubenku u potoka, opravovali ji, potom bourali kůlnu na zahradě a stavěli papírnu. Den D nastal s narozením našeho syna, chtěl jsem si to taky užít, být s rodinou, vidět dítě růst, hrát si... Papírna už byla hotová, v bance nastoupila nová šéfová a bylo rozhodnuto.

Měl jste ohledně provozu své papírny Papyrea od začátku jasnou představu? A jak se vám vaše představy daří plnit?
Ruční výrobu papíru jsem se učil půl roku v izraelské ruční papírně Tut Neyar. Věděl jsem tedy, jak provoz funguje, co je potřeba. Měli jsme jasnou představu, že budeme dělat zakázkovou výrobu, víkendové kurzy, dílny pro veřejnost. Papírnu jsme hned od začátku otevřeli veřejnosti. Na větší počet turistů jsme ale nebyli připraveni. Teď opravujeme velkou stodolu, kam budeme celý provoz přesouvat tak, abychom mohli uspokojit celý autobus turistů, aby se všichni vešli dovnitř, měli si kam sednout.

Jak vypadá takový obyčejný pracovní den papírníka z Podještědí?
Jsme rodinná firma bez zaměstnanců, vše si tedy děláme sami a tomu odpovídá i můj pracovní den. Vyřizuji e-maily, topím, melu materiál, spravuji web, Facebook, vyrábím samotný papír, kompletujeme zakázky, jedu na poštu... Když se podívám, kolik času reálně trávím samotnou výrobou papíru, tak to bude kolem 20 % času.

Stále platí, že veškeré papírové zakázky si vyrábíte ve své papírně sám?
Ano, veškerý papír vyrábím osobně, případné nedostatky pak nemám na koho hodit.


V čem byste řekl, že jste už opravdu dobrý?
Dobrý je za 3 a to jsme ve všem, co děláme. Opravdu dobře se nám daří lektorská činnost a víkendové kurzy. Jsem extrovert, rád povídám a učím lidi staré výrobní techniky.

Mimo jiné vyrábíte i tradiční japonský washi papír, a to ze svých zdrojů, jak se daří moruším v Podještědí?
Moruše pěstujeme u nás na zahradě, jsme v nadmořské výšce 460 m. Rostlinám se daří tak, že každý rok výhony dorůstají do cca 2,5metrové délky. Papírenská moruše je trochu jiná než ta moruše, co ji známe, má vlastní botanický název a neplodí.

Z jaké části stromu se vlákna získávají a co je na washi papíru tak výjimečného?
K výrobě se používá lýko z ročních výhonů, kdy je ještě mladé a pružné. Výjimečnost spočívá ve více věcech, hlavní přednost je použitý materiál a délka vláken, papír se dá vyrábět i v hodně tenkých gramážích cca 10 g/m2 a v té nejvyšší kvalitě se používá na restaurování knih a tisků.
Další výjimečnost je výrobní proces, který pochází ze 6. století našeho letopočtu a zachoval se v původní podobě dodnes. Technika výroby je zapsána v nehmotném kulturním dědictví UNESCO. Fascinuje mě, jak dobře je to vymyšleno, nic se nemusí měnit a vše funguje. Navíc bez použití elektřiny a chemikálií. Tento výrobní proces je i součástí víkendových kurzů.

Jaký je zásadní rozdíl v technologii výroby papíru japonského a evropského stylu?
Zásadní rozdíly jsou dva, v použitých materiálech a samotné výrobě. V Evropě se k výrobě používal hlavně len a konopí, později bavlna. Samotné čerpání na síto, nabírání papíroviny je statické, jednou se nabere, nechá okapat a sejme na plstěnec. Japonci používají dynamickou metodu výroby, se sítem se hodně třese, hmota se slévá, opakovaně nabírá, třese, výsledný arch tvoří 3 až 5 tenkých vrstviček vláken.

Je známo, že papír lze vyrobit z celé řady materiálů, je něco, s čím jste neměl úspěch?
S materiály hodně experimentujeme, ale zároveň se držíme známých věcí, že materiál musí být celulóza. Z čeho ji získáme, je jiná věc. Vyráběli jsme tak papír např. z vodního hyacintu, z vláken banánovníku, sloního, zebřího trusu, z vodní řasy, máme nachystaná vlákna kopřivy, tabáku.

Co je nejoblíbenější téma vašich kurzů? Opravdu se člověk za den či víkend naučí celé technologii?
Dá se říci, že techniky výroby jsou primitivní a naučíte se je během jednoho dne. Zároveň ale neočekávejte, že budete za dva dny mistři výroby. Oblíbená témata jsou už zmíněný japonský papír washi, dále mletí modrých džínů a výroba bavlněného papíru právě z vlastních džínů.
Vyučujeme i knižní vazbu, účastníci kurzů si tak v sobotu navyrábí papír a v neděli z něj svážeme blok, opět klasicky, po staru. Na kurzech si lidé vyrobí třeba vlastní stínidlo, obarví papír technikou mramorování, používáme i exotické barvivo kakishibu.
Na březen jsme nachystali nový kurz Ethno víkend, budeme vyrábět ze sloního trusu a z banánovníku.


Byl se za vámi někdy podívat váš mistr, který vás vše v Izraeli naučil?
Můj mistr se jmenuje Izhar Neumann a je to ten nejlepší učitel, jakého jsem poznal. Byl u nás, když jsme kupovali dům, když jsme otevřeli papírnu, vídáme se skoro každý rok, byli jsme spolu v Japonsku navštívit jeho učitele pana Kobayashiho. Vyráběli jsme společně papír na konopném festivalu v Berlíně, na letošek chystáme opět akci u nás v papírně.

Vstupujeme do nového roku, co byste si pro svoji živnost nejvíce přál?

U řemeslníků, kteří vyrábí vlastníma rukama, je nejdůležitější zdraví a není to žádné klišé.

 

Připravila: Michala Šmikmátorová, na otázky odpovídal: Michal Gorec, foto: Anna Kopková a Michal Gorec