Když se narodíte na Dušičky, s každými narozeninami si uvědomujete i poslední chvíle a křehkost člověka. Však také když ještě byla na faře, na narozeniny za ní nikdo nepřišel, i když pořád vrzala brána... V prostoru mezi koncem a začátkem, temnotou a světlem, pochybami a nadějí, životem a smrtí se pohybuje Timea. Bývalá farářka, která našla svou cestu k Bohu i k lidem.

"Mě smrt děsí a vždycky si říkám, že vlastně je to odkaz k životu..."

"Největší radost mám z věcí, který jsou lapidární, jednoduchý a něco vyjádří."

"Když jsem dělala farářku, tak jsem se s tím hrozně prala..."

"Na Fleru, když se lidi dozvěděli, že jsem farářka, byla ta komunikace mnohem autentičtější a myslím si, že to mělo pro ty lidi větší význam, než když jsem byla na kazatelně..."

"Mám ráda geometrii a jednoduchý zkratky, takže spousta motivů je tohohle typu."

"Já osobně jsem vždycky advent milovala. Jako takovej čas, kterej je spojenej s tajemstvím, něco se očekává a to něco vlastně přináší světlo naděje a je to velkolepý..."