Soukromá sbírka tvořená pro nás dvojnožce, abychom byli umění na vzdálenost jedné ruky, poznali je, učili se o něm, našli v něm kouzlo i něco, co by nám v životě nemělo chybět. Kolem tisíce kousků moderního a současného umění 20. a 21. století najdete v Lisabonu v Cetro Cultural de Belém.


Na břehu řeky, za olivovou zahradou, ve společnosti výstavních prostor, uměleckých obchodů, prostorů pro pravidelné umělecké „markety“ a sálů pro performery všeho druhu naleznete vchod nadepsaný „Museu Colecao Berardo, Arte Moderna e Contemporanea“.

Joana Vasconcelos (­*1971), Portugalsko, Néctar, 2006, zelené láhve a kov; 715 x 305 cm, Contemporary European Sculpture

Sbírka moderního umění sestavená chronologicky nevynechávající ani jeden ze směrů umění 20. století. Přehledně si můžete zkoumat každý detail jednoho patra stálé expozice počínaje díly roku 1960 a konče historií ještě nepopsané současnosti. Ještě více detailů pak v druhém patře s visícími, stojícími, performujícími roky 1900-1960. Obě patra doprovází mnoho zajímavých výstav moderního umění pravidelně měnících svoji tvář, téma, autory i kompozici a přispívajících ke kouzlu živého, akčního, současného uměleckého dění.

Sbírka je soukromá. José Manuel Rodrigues Berardo, filantrop, muž mnoha obchodních tváří rozesetých po celém světě, sběratel, realizuje své sny a představy. Sbírá umění, aby mohlo být nám ostatním přístupno, aby neskončilo zapadlé v nepřístupných soukromých sbírkách. Jeho sbírka v Lisabonu je dostupná v Belém od roku 2006. Neumísťuje ji do soukromých prostor, ale s veřejnými představiteli Portugalska podepisuje dohodu a díla jsou na desetiletou zápůjčku instalována do kulturně velmi živého Centra Cultural v Belém. A já se tak divila, že ve společnosti nositelů uměleckých směrů i myšlenek minulého století mohu trávit čas neomezený vstupným nebo poplatky jakéhokoli druhu. A taky že jsem trávila. Často.


Překrásně prosvětlené prostory, chronologicky a podle uměleckých směrů a hnutí sestavená expozice. No řekněte, kde najdete takto přehledně komplexně naznačenou éru moderního umění? Toto přesně odpovídá mé teorii o poznávání na vlastní kůži vynechávající prázdně znějící citace z knížek. O opravdovosti vnímání. Ta jediná má tu správnou ambici nám pracovat na postojích, charakteru, kvalitním já.

Než tisíckrát o nich číst, raději si osobně vyhledat do umění otisknutou osobnost pánů Pabla Picassa, Marcela Duchampa, Kasimira Maleviche, Pieta Mondriana, Francise Bacona, Andyho Warhola, Yvese Kleina, Willema de Kooninga, Francesca Clementeho, Jenny Holzer, Sola LeWitta, Richarda Serry, Alexandera Caldera, Henryho Moora, Fernanda Botera, Vita Acconciho, Larryho Bella, Christiana Boltanskiho, Maria Merze, Nama June Paika, Billa Violy, Bernda a Hilly Becher, Nan Goldin, Andrease Gurskyho... teď ještě přidám obligátní dovětek... a další.

Najednou zjišťujete, že to vlastně nejsou hlavní hrdinové knih o umění. Objeví se před vámi jako lidé, kteří věří v to, co dělají. Tak takto vypadá moderní umění, které se prodralo jednoho dne na svět, odřelo si při tom nejeden loket, taky mělo autora začínajícího od nuly a historie, kritici a štěstí mu nedalo zmizet.

PROSTŘEDÍ

Místo nazvané Centro Cultural de Belém mě hodně překvapilo. Novodobý hrad obezděný až k nebesům na břehu řeky, vedle měkce působícího parku a kláštera s patinou historie působí jako výstřelek evropsko-unijního Portugalska. Často jsem procházela po chodníku lemovaném z jedné strany silnicí a z druhé strany zdmi tohoto kolosu a ani mě nenapadlo vyzkoušet některé ze schodišť rozlehlé stavby nebo jakýkoli z vchodů. Teď už vím, kam vedou tajuplné schody pronikající skrz zdi. A ponaučení pro mě, zkoušet hravost architektů a nebát se silných zdí. Architekti se nás snaží i v případě belémského centra dostat nad ten pouliční ruch do zahrady se zvlněnou trávou pod olivovými stromy. Vybízí k opření hlavy, propnutí kolenou, natáhnutí nohou a vůbec. Je tu rozhodně co objevovat. Jednou zavítáte a máte jasno, že mnoho z dalších budoucích odpolední či podvečerů tu naplánujete.

Matt Mullican (­*1951), USA, Symboly, 1980, Kvaš na kartonu; 240 x 244 cm, 80's

Vstup do muzea lze najít lehce, i když se skrývá na jednom z konců komplexu. Nikdo vás u vchodu nezastaví, nikdo vás nezdržuje trháním vstupenky. Entrance free, prostě bez jediné překážky a stačí se ze široka dívat po navigačních nápisech, které s jistotou podpořenou velikostí vedou k expozici. Za skleněnými dveřmi dlouhá bílá zeď, popsaná informacemi tak přehledně, že se člověk lehce orientuje. Počet návštěvníků, kde všude byla sbírka zapůjčena, vše odlišené přehledně ve stylu moderní infografiky. Ještě to není expozice, ale už mě prezentace muzea dostala. Mimo jiné stojí za zmínku, že kolekce muzea má mnoho vztahů vypěstovaných s galeriemi po celém světě.

Juan Muñoz (1953-2001), Španělsko, Po Degasovi II, 1997, Pryskyřice, barva, elekromotor; 90's

Mířím po širokých chodbách a schodišti do minus jedničky, tam se v nejnižším podlaží skrývá Berardova sbírka moderního a současného umění, 1960-2010.

Allan McCollum (*1944), USA, Kolekce 60 kreseb, 1988-90, tuška na papíře, zarámováno; 80's

Očekávám..., co očekávám? Více vědět o současném umění. Kusé informace, které ke mně proniknou, často nedávají smysl a jsou vlivem způsobu podání roztřesené. Chci načerpat atmosféru, věnovat několik hodin jen modernímu umění, izolovat ostatní vjemy, umění cítit, vědět, jak chutná. Začínám rokem 60 a jdu směrem k dnešku. Jsem provázena minimalismem, land artem, konceptualismem (přehledně zde) ... nápisy, které si čtu na zdech. Nejsou však po chvíli tak podstatné, protože všechny projevy umělců už dávno po sedmdesátých letech nelze tak jednoduše třídit podle charakteristických prvků.

Gilbert & George, UK, Březen, 1986, Ručně barvená fotografie; 243,8 x 609,6 cm, Body Art

POHLED NA SOUČASNÉ UMĚNÍ

Krok za krokem pronikám do pohledů umělců na věci, děje, vztahy. Někdy si kladou za cíl provokovat, jindy je to jen autorův výzkum jednoho tématu, jindy si hraje s návštěvníkem a vysvětluje mu, kam má upřít svoji pozornost. Práce s fotografií, plátnem, materiály jako kámen, dřevo a kov doplňují dílka využívající kameru, projekci, reproduktor, elektřinu, plyn. Některá dílka a díla rychle opouštím a nechávám depresivní stavy, které ve mně vyvolávají, za sebou. U některých zůstávám dlouhé minuty a zkoumám je i z blízka.

Jeff Koons (*1955), USA, Bob Tail, 1991, polychromované dřevo;85,7 x 114,3 x 43,5 cm, 90's

A objevuji neuvěřitelně dokonale, jednoduše a kouzelně promyšlené umění prezentace. Jak prezentovat autorovu vizi pomocí mnoha materiálů? Uvědomuji si, jak jsou výstavní prostory natěsnané myšlenkami a záměry autorů. Jeden vedle druhého. Současné umění se neomezuje jen na známé způsoby prezentace. Využívá mnoho různých způsobů, jak se mnou komunikovat. Místnosti, ač plné statických objektů, se v mém vnímání hýbaly, byly živé, vyprávěly své dva řádky z neznámého příběhu. Všichni, kdo kolem procházeli, si snažili představit ten příběh celý... zápletku, motiv, vyústění. To, co autor nenapsal, ale nechal nás hádat. Nejvíce mě zaujala dílka využívající projekci často spojenou s audiem.

Morris Louis (1912-1962), USA, Beta Tau, 1961, akryl na plátně; 259 x 487,5 cm, Minimalism

Co mě překvapilo? Dílka na zdech a v prostoru často oplývala vtipem, sarkasmem. Toto člověku došlo, až když svoji pozornost vystavovanému kusu věnoval déle. Ti, co místnosti jen procházeli tak, jak jsou zvyklí z uspěchaných všedních dní, byli o tyto zážitky chudší. Autoři si s lidmi hrají. Vyžadují jejich pozornost.

Andy Warhol (1928-1987), USA, Judy Garland, c. 1979, Silkscreen ink and synthetic polymer paint on canvas; 101,6 x 101,6 cm, Pop Art

Jiné patro a roky 1900-1960 ve sbírce sledují cestu umění 20. století pomocí výrazných myšlenkových hnutí a jejich představitelů. Dadaismus, konstruktivismus, surrealismus, kubismus, abstraktní umění... (přehledně zde). Překvapila jsem sama sebe vnímáním děl visících v této části sbírky na stěnách. Vnímání jednotlivých kusů jako součást historie. Když jsem si polohlasně opakovala letopočet uvedený u obrazů, přišlo mi nepředstavitelné, že roky jako 192... nastřelily odvahu dnešních umělců. Jak asi díla byla tenkrát přijímána...

Fernand Léger (1881-1955), Francie, Kompozice, 1953, Olej na plátně, Abstraction After WWII

Historie a současnost, kousíčky, střípky moderního umění se mi začaly skládat dohromady. Už nejsou cizinci. Po společném příjemně stráveném odpoledni myslím, že jsme teď přítelkyně, takže dál randíme.

NEODEŠLA JSEM S PRÁZDNOU

A jakou inspiraci jsem si odnesla? Umění prezentace. Odvaha prezentace. Emoce, lehkost čtení, přehlednost sdělení,  jedna myšlenka na stránku. Jen se toho nebát. Odvaha.

 

JOSÉ MANUEL RODRIQUES BERARDO

Za zmínku stojí vize a osobnost autora sbírky. Nikdy bláznivě nepropadl cenným papírům nebo obchodu. Svou vášeň upíral směry, které dávaly jeho životu smysl. Rodina, příroda (projekty Budha Edden Garden a Monte Palace Tropical Garden ) a sběratelská vášeň.

Máte-li rádi příběhy, určitě ten jeho vyhledejte. Narozen na portugalské Madeiře, od třinácti práce ve vinařství, školu dodělává po večerech, cesta do Jihoafrické republiky, práce jako sběrač zeleniny, objevuje svět obchodu, zamilovává se na první pohled a usazuje svůj bohémský život, objevuje svět zlata, diamantů, oleje, telekomunikací, počítačových čipů, dokonce svět kin, zaměstnává více než 10 000 lidí. A mimo světa práce rozvíjí sebe, věnuje se rodině, poznává umění, svou lásku k přírodě, zakládá Nadaci Berardo, získává mnoho pozornosti z celého světa za svůj přínos umění a kultuře. Jeho příběh má stále konec otevřený a pokračuje i po sedmdesáti letech jeho života.

A teď najít jeden z mnoha východů ven. A nebo vlastně ten hledat nechci. Chci být už do konce života svobodně v zajetí současného umění...