Co je pro vás moderní a současné umění? A protože toto není řečnická otázka a odpovědi je pro navození tématu třeba, budete se muset na tomto místě spokojit s odpovědí mnou navrženou. Ať už budete během ní pokyvovat hlavou nebo vystrkovat bradu a posouvat ji ze strany na stranu, řeknu vám to jednou větou: je stejné jako současní lidé. Jde totiž až tam, kam si samo postaví hranice. Teď už víte, co na současném umění tak miluju. Ať se díváte kam se díváte, jdete k hranicím, které si postavil někdo jiný. A zábava na tom je, že jsou často úplně někde jinde než ty vaše. Současné umění mi připomíná současné lidi, jejich neomezené pohledy a změny, kterých jsou schopni, když se nebojí.

interiér CAC, Vilnius

Zvu vás dnes k objevení dalšího vydařeného počinu současného umění do Vilniusu a jeho CAC (Contemporary Art Centre), pro toho, kdo chce, ŠMC (Šiuolaikinio Meno Centras). Než začneme, ještě upozorním na většinu fotografií, které dokumentují moji návštěvu Vilniusu, surové, neupravované, opravdické. Takové, které využívají dostupných prostředků pro bedlivé pozorování dění kolem sebe. Něco vám řeknu, na výpovědní hodnotě a kouzlu okamžiku jim to neubírá.  Tak je tak berte a užijte si atmosféru, kterou se snažily autenticky zachytit.

interiér CAC, Vilnius

CAC a jeho 2500 m2 je místem, kde vám moderní a současné umění pobaltských zemí vyrazí dech a ukáže svoji sílu a charisma, přímo v centru kouzelně malého a o to přitažlivějšího Vilniusu.

Nenajdete zde rozsáhlé sbírky... ale výstavy, filmy, hudbu, setkávání, čítárnu, pravidelné události, rozhovory, besedy, živé umělce, povídající umělce, performující umělce a v neposlední řadě vlastní noviny „CAC INTERVIU“ pravidelně mapující současné umělecké dění ve dvou jazycích v celém pobaltském regionu.

zdroj CAC Vilnius, Fluxus Cabinet

á la Fluxus

Centrum se může pochlubit jednou stálou expozicí Fluxus Cabinet v Litvě narozeného zakladatele, George Maciunase. Než jsem se setkala tváří v tvář s některými důkazy existence hnutí Fluxus, neměla jsem o něm ani tušení. A i bez tušení, nebo právě proto,  zapůsobilo a usadilo mě. Pro ty z vás, kteří nejste s jeho akcemi a činnostmi seznámeni, mám na začátek několik seznamovacích dojmů. Dělat totiž dojem stylem á la Fluxus sedí přesně k mé představě vytváření atraktivního entrée. Jsem si vědoma, že do vašeho vkusu se to trefit nemusí, je totiž pěkně provokativní.

Dámy a pánové, takto vypadá jedna hodina...

... a takto dvanáct klavírních skladeb...

skladba č. 1 - nech stěhováky přinést piano na podium
skladba č. 2 - nalaď piano
skladba č. 3 - namaluj na piano oranžové vzory
skladba č. 4 - pomocí dlouhé tyče o délce celé klaviatury zahraj na všechny klávesy najednou
atp. ...

Fluxus Manifest George Masiunase, 1963

Na fotografii zachycené na nejlepším z telefonů si toho moc z manifestu nepřečtete, ale ta tapeta na zdi vás chladné nenechá. Koho by manifest zajímal, může si celý text přečíst zde v angličtině.

Hnutí Fluxus bylo založeno naintýn sixtys (šedesátá léta) Georgem Maciunasem a následováno, podporováno a vůbec... mnoha umělci i mimo hranice Evropy. Umělci, zde za dvojtečkou uvedení, jsou přímo i nepřímo zastupováni různými kousky právě v litevském CAC: George Maciunas, George Brecht, Dick Higgins, Alison Knowles, Shigeko Kubota, Ben Vautier, Mieko Shiomi, Henry Flynt, La Monte Young, Yoko Ono, Ay-O. Projevy hnutí byly četné akce, happeningy, noviny vydávané hnutím, pohlednice, množství dalších předmětů. To vše jako projevy dění, které si kladlo za ambice ukázat kus umění všude kolem nás nejen na „nařízených“ bílých galerijních stěnách, honosných hudebních skladbách nebo obrovských plátnech malířů. Zanechám složitých definic... Fluxus je postoj (zapomeňte na styl nebo hnutí). Fluxus používá všední předměty a každodenní činnosti, kombinuje je, vynalézá mezi nimi nové vztahy (to zní jako zábava). Fluxus je jednoduchý (malá dílka, krátké texty, stručná představení). Fluxus má vlastní styl a hloubku humoru.

Dámy a pánové, Fluxus je to, co je zajímavého v nás, kdybychom se nebáli, co by tomu lidi řekli.

výstavní prostory CAC, Vilnius

Jeden prostor

Vilnius prostřednictvím CAC mi dal ochutnat expozici „osmnácti výstav“, Lithuanian Art 2012: 18 Exhibitions. A protože miluju i jak to zní v litevštině, voilà: Lietuvos dailé 202: 18 parody. Omlouvám se za aplikaci českých kláves na mé klávesnici místo některých úžasných litevských znaků, ale i tak to vypadá skvěle.

O co jde? Jedna výstava skládající se z mnoha výstav. Všechny v jednom prostoru, bez toho, aby se vzájemně konzultovaly a oddělovaly, dohromady mluvily jako současné umění Litvy. Zapomeňte ale jen na bílé stěny výstavních síní, přidejte i setkání, filmy, publikace, vystoupení, koncerty, dění všeho druhu. Umění je totiž živé a ne připíchnuté špendlíkem ve vitríně. A já neváhala využít příležitosti si vše prozkoumat naživo bez zápachu naftalínu a jiných konzervačních prostředků.

Tady je několik výjimečných postřehů...

Aurelia Maknyté, Půjčovna videokazet

Aurelia Maknyté, Půjčovna videokazet

Na konce videokazet, na půjčovaný film, byly umělkyní nahrávány záznamy televizních show a televizního vysílání. Kdokoli ze zákazníků videopůjčovny mohl nahrávky na videokazetách na samém jejich konci objevit. Aurelia Makyté se věnovala v letech 1998 až 2009 fenoménu nazvanému vlastní archiv VHS a také sbírání kazet na bleších trzích. VHS jako důsledek masivního pořizování domácích nahrávek na celé jedné stěně galerie s možností si jakoukoli z nich přehrát na přistaveném přehrávači. Dnes v prostředí tvořeném digitální technikou to zní příjemně staromódně.

zdroj CAC Vilnisu, fotograf: Sarunas Mazeika

Romas Ubartas je první olympijský vítěz nezávislé Litvy na hrách v Barceloně 1992. Dva týdny  před otevřením výstavy hodil diskem v prostorách hlavní výstavní síně CAC. Antický diskobolos v současném pojetí zanechal na výstavních stěnách stopy po disku a samotný disk zaparkovaný pod stropem sálu ve skulině, do níž se zasekl. Celé představení je zachyceno na video a včetně fiktivních (?) rozhovorů s novináři vypadá jako falšovaná varianta olympijské atmosféry. Stěna s dvěma obrazovkami, poničenou omítkou a s diskem umístěným pod stropem je ve výstavní síni něco, co probouzí zvědavost. Celé dílko nese jméno umělce Valdas Ozarinskas.

Umělec: Valdas Ozarinskas, Romas Ubartas

Výstava „Generation of the Place“ ukazuje cizinci, návštěvníkovi, na fotografiích různorodá lidská místa, jejich strukturu a odlišný charakter. Ke slovu zase přišel můj telefon a zachycení expozice v jejím surovém stavu, bez příprav a photoshopu, přesně tak, jak je toho běžná čočka digitálních technologií schopná. To má podle mě i své surové kouzlo, posuďte sami.

Generation of the Place, umělci: Akvilė Anglickaitė, Ugnius Gelguda, Robertas Narkus ir Milda Zabarauskaitė, Tadas Šarūnas

Sály CAC nezapomněly na současné umění v pojetí plastik a soch. „Seven Lies“, dílko vytvořené autorem Žilvinas Landzbergas, ukazuje pozorovateli hromadu skulptur instalovanou do vraku auta. Jiného pojetí se ujal sochař Donatas Jankauskas (Duonis), tvořil svoji instalaci objektů během celé výstavy. Jeho dílo byla ukázka celého procesu tvorby. Já ho míjela v době, kdy sál s instalací byl zahalen do igelitových stěn. Můj zážitek je tedy řekla bych zamlžený, a proto ani žádné foto.

„Seven Lies“, dílko vytvořené autorem Žilvinas Landzbergas

Six Hundred Thirty Five Steps je výstava, jejíž název je vypočítaný podle vzorce A - B = C. A je vzdálenost v metrech do nejbližší porodnice z vídeňské galerie COCO. B je vzdálenost z galerie do nejbližšího krematoria. Rozdíl mezi těmito hodnotami je C, název výstavy, prezentované v roce 2011 v Rakousku. Některé její objekty se zatoulaly do výstavních síní Vilniusu pro léto 2012. Copak taková výstava může skrývat? Tak například pod popisem objektu placatá lžíce naleznete placatou lžíci. Další příklady už i fotograficky...

Umělec: Juozas Laivys, písmena z věty, nalepená jedno na druhé: „ Art is not necessary, only artists don´t know it.“ (umění není nezbytné, jen umělci to nevědí)

Umělec: Juozas Laivys, otevřený výřez, který odhaluje zeď

zdroj CAC vilnius, Sparrows

Výstava „Sparrows“ (vrabci)

Co se stane, když věci, umělecké objekty, začnou žít svým vlastním životem? Co by o sobě pověděly? Jak by se samy nainstalovaly do výstavních síní zbaveny pohledu kurátora, autora nebo návštěvníka. To zjišťuje výstava „Sparrows“. Posuďte sami...

Space, Time and Reminiscence

Součástí 18 výstav byla i videotvorba a 19 dílek uváděných průběžně v prostorách CAC. Všechna dílka uváděla pohyblivé obrázky s otevřeností současného umění. Jedno pohyblivé dílko se stalo i mou obětí pozorování navíc obohacenou přítomností autorek a zakončením v podobě velmi příjemného rozhovoru. Režisérka Saulė Norkutė a editorka režie Otto Kylmälä tvoří umělecké duo snímku „O kas?“ (Co?). Poetický film kombinovaný s animačními prvky ilustruje krátký příběh čtyř dívek na výletě. Cestují autem a každá z nich si všímá změn, které se jich týkají (vlasy, které kvetou...) a celý výlet s nimi tajně i veřejně pracují. Snímek je doprovázen audio-vizuální poezií skupiny Avaspo. Malá ukázka...

V příjemném rozhovoru s mladým a sympatickým autorským duem je mi předána jejich nejlepší zkušenost osvojená si v tvůrčím procesu. Je to práce na něčem novém, neznámém, práce na něčem „poprvé“, s novými lidmi a novými postupy. Tahání těžké techniky v 30stupňovém vedru do kopce nebo vzít si do hlavy projekt, věřit mu a vidět jeho výsledek, „poprvé“. A taky to sladké slovo několikrát zvýrazněné, „poprvé“. Došlo mi, že „poprvé“ v našem životě není nikdy dost, rozhodně to není záležitost dětství, a rozhodně bychom se alespoň o několik z nich neměli nechat žádný rok ošidit. Protože to „poprvé“ posunuje hranice a dělá z nás současného člověka. Přála bych vám, abyste slyšeli, jak své „poprvé“ obě vzrušeně popisovaly. I proto byly pro mě, jako lidi, neuvěřitelně atraktivní.

Nepřipichujme...

...nic, co máme rádi a co se nám líbí, špendlíkem a nenamáčejme do formaldehydu a jiných konzervačních prostředků. Sdílejme a udržujme to raději živé a akční. Společně s lidmi kolem toho, co máme rádi, totiž může z věci ve vitrínce vyrůst věc nesmrtelná. Tak se koukněte do svých vitrínek, kde máte to, co máte rádi a rádi děláte, a sdílejte.

Buďme současnými lidmi, kteří se nebojí, s neomezenými pohledy, různými hranicemi a schopností měnit. A takové, takové musí být umění. Takové ho totiž vidím já. Litvě moc děkuji za sdílení svých úžasných vitrín. Mission accomplished: Hranice posunuty.