Šaty šité z vlastních látek nebo krásné hračky pro děti, zkrátka vtipné a osobité výrobky, které naleznete na profilu Naše věci, vytvářejí Pavla a Petr, manželé jedenáctým rokem. O tom, jak se jim společně tvoří, se můžete dočíst v aktuálním rozhovoru.

Řekněte nám na úvod něco o sobě.
Naše věci spojuje neustálé plánování, vymýšlení různých nesmyslů a také to, že jsme už jedenáct let manželé. Máme dvě děti a žijeme v Brně. Ve městě, které nám nabízí všechno, co milujeme. Máme tam i kavárnu, kam chodíme každé ráno na kávu a cestou venčíme Kateřinu, to je naše blonďatá jezevčice. Momentálně se věnujeme šití šatů převážně z našich autorských látek a přípravě kávy, kterou si sami pražíme.

Jak jste se dostali k tvoření?
Pavla: Máma mi od malička říkala, jaký mám talent, a že se musím živit uměním. Táta tvrdil, že nejdůležitější jsou peníze a uměním je nevyděláš. Uvěřila jsem mámě a už dvacet let se snažím dokázat, že to jde.
Petr: Když jsem byl malý, tak moji rodiče pracovali v dílnách plzeňského divadla Alfa a já jsem tam s nimi trávil hodně času. Když jsem nebyl v dílnách, tak mě hlídali děda s babi. Děda dělal grafiku a maloval. Babička měla šicí stroj a šila pro celou rodinu. Tvoření mi odjakživa přijde jako běžná, ale velmi důležitá součást života.

Věnujete se tvorbě profesionálně? Kolik času jí věnujete?
Pavla: Ano, tvorbě věnuji většinu svého času. Živí nás a většinou i baví.
Petr: Mohu to jen potvrdit. A pokud zrovna netvoříme, tak alespoň rozebíráme, co by se dalo v našem společném snažení dělat lépe.

Řekněte nám něco o technice, kterou tvoříte. Proč to u vás vyhrála?
Pavla: U mě vyhrálo šití. Vzpomínám si, jak jsem ušila svoji první tašku a věděla jsem, že chci šít dál. Začala jsem se věnovat hlavně vyšívaným obrazům a po nějaké době přišlo oblečení a další věci. Nevím, proč vyhrála. Možná je to pro ten zvuk šicího stroje. Nebo proto, že můžu chodit do obchodů s látkami, přehrabovat je a vymýšlet, co z nich ušiju. Dnes, když potkám někoho, kdo má na sobě mé šaty, tak vím, že jsem si tuto techniku vybrala dobře. Většinou jim to totiž sluší.

Petr: Nemohu vybrat jednu konkrétní techniku, kterou tvořím, a která by to u mne vyhrála, protože často dělám víc věcí najednou. Dřív mě to znervózňovalo, ale časem jsem zjistil, že to jde. Takže ráno vstanu a jdeme do Našich věcí na kávu. Já zkontroluji, jestli je stále tak dobrá jako vždy. Většinou mi to potvrdí i Pavla, které dělám každé ráno cappuccino. Pak se rozcházíme a já jedu do Husovic malovat látky. Někdy musím nařezat, zabalit a odeslat vystřihovánky nebo jdu zpátky domů a čekám až rezavé lišky (brože) ještě více zreznou. Občas něco napíšu nebo si zadrnkám na kytaru. Ale momentálně stavím kavárničku, což zabere většinu času. Je to velké množství různých technik na malém prostoru.

Popište nám typický průběh tvůrčího procesu, který vede ke vzniku nového výrobku.
Pavla: Každý výrobek vzniká jinak. Někdy nemůžu v noci spát a začnu přemýšlet… Někdy třeba přijde kamarádka a chce ušít trofej a jindy mě zas něco napadne, když čekám na šalinu. Každopádně chci hned vyzkoušet, jestli to dokážu ušít. Když se mi to podaří, tak mám hned lepší den.

Petr: No, vždycky to probíhá stejně. Napadne mě něco vtipného, ale vzápětí zjistím, že díky mému zpracování se ten vtip vytrácí. Takže začínám odstraňovat překážky týkající se technologie a někdy se mi to zkrátka nepovede. Existují totiž materiály, se kterými si rozumím, a pak jsou jiné, u kterých si to jen myslím. Ale pokud se jedná o můj běžný den, kdy nemusím řešit nové postupy a nenadálé překážky, tak mi nejvíc vyhovuje celodenní pracovní nasazení, k tomu správná muzika a vypnutý telefon.

Čí názor na vaši tvorbu je pro vás důležitý? Máte někoho takového?
Pavla: Je několik lidí, jejichž názoru si vážím. A naopak názory jiných lidí mi pomáhají, abych některé věci už nikdy znovu nedělala.
Petr: Asi nikoho nepřekvapí, že je to v první řadě názor mé ženy. Její názor mě vždy zajímal a stále zajímá. A určitě je v mém životě ještě několik lidí, jejichž názor je pro mě důležitý, ale jmenovat je nemusím, protože já i oni vědí.

Doporučte Fler tvůrce, kterého máte rádi.
Pavla: Myslím si, že na Fleru se najde spousta zajímavých lidí, tak mám pocit, že jmenovat konkrétní značky by bylo neflér. Jen musím zmínit kamarádku Haneri, ale není to kvůli tomu, že nám zítra půjčuje auto. Její šperky jsou krásný.
Petr: Pokud je otázka postavená takto, tak nemohu zmínit nikoho jiného, než Jaroslava Turka. Toho mám fakt rád!

Kdybyste měli upozornit na jeden svůj výrobek z Fleru, který by to byl a proč?
Pavla: Nejraději mám vždy věci, které děláme nově. Teď šiju šaty z látek, které maluje Petr, a přijdou nám krásný. On je často překvapený, jak to vypadá dobře, když to ušiju, a já zas čekám, co namaluje nového.

Petr: Asi papírové vystřihovánky. Já jsem ve společnosti dětí dost nesvůj, ale rád pro ně něco vyrábím.

Nosíte své výrobky, nebo jste kovářovy kobyly?
Pavla: Nosím pouze jen ty výrobky, kreré se mi nepovedou, protože ty bezchybné může nosit někdo jiný.
Petr: Jelikož děláme především věci pro dámy, tak se málokdy odhodlám, ale už brzy budeme nabízet i pánská trika, takže vyměním sekáčovou košili za autorskou módu a ponesu se Brnem jako...

Čemu se rádi věnujete ve volném čase, když netvoříte?
Pavla: Máme většinou spoustu plánů, kam pojedeme, co novýho uděláme, postavíme, naučíme se… Pak jedeme k nám na chalupu a jsme šťastný, že jsme prostě spolu.
Petr: Rád si dám pivo někde venku na zahrádce a pozoruju kolemjdoucí. Nejsem náročný.

Jak vypadá váš ideální den?
Pavla: Každý den je pro mě v podstatě ideální. Většinou si ho totiž plánuji sama a dělám to, na co mám náladu. Takže bych někdy třeba ten ideální den vyměnila za nějaký úplně šílený.
Petr: Když je celý den hodně práce, která ale v příjemném tempu ubývá.

Jaké máte pracovní plány pro příští rok?
Pavla: Chci se dál zlepšovat v šití. Vyzkoušet další techniky a vrhnout se na společenské a svatební šaty.
Petr: Mám jediný velký plán. Chci Pavlu něčím oslnit.