(Na kopci a nad věcí.) Helena Bilerová vždy chtěla pracovat venku a trávit co nejvíce času s rodinou. A tak si s mužem postavili dřevostavbu na kopci. Svému domu říkají Bilerbin a na stejnojmenném profilu na Fleru s adresou www.fler.cz/bilerbin dnes Helena prodává vynikající domácí sirupy a džemy. Tak, jak je dříve vyráběli v každé chalupě, dnes vznikají v Albrechticích u Lanškrouna a překvapují zajímavými kombinacemi.

Byla vaše cesta k sirupům jednoduchá?

To tedy vůbec. Pocházím z Liberce a manžel z Nového Jičína, ale potkali jsme se v Olomouci na škole. Bylo nám celkem jedno, kde se zabydlíme, jen jsme nechtěli nikam do nížin. Tak jsme si postavili domek na kopci. Neměla jsem od začátku nijak jasně dané, že budu dělat zrovna sirupy.

Mám vystudovanou chemii na přírodovědecké fakultě a po ní jsem pracovala ve farmaceutickém výzkumu. Jezdila jsem po světě, ale brzy mi došlo, že dělat od nevidím do nevidím není můj šálek čaje. Chtělo to změnu. Po nejstarší dceři jsem zkusila jít brzy do práce. Vstávala jsem ve čtyři ráno a malá musela ve dvou letech na částečné hlídání. Představila jsem si takhle celý náš život a řekla jsem si „tak takhle ne“. Vždycky jsem chtěla, aby rodina byla co nejvíc pohromadě. Nápadů, jak to zařídit, jsem měla několik a všechny souvisely s živou stravou a prací venku. V té době jsme také moc chtěli třetí mimčo a já si vymyslela Bilerbin. Muž to přijal a druhý den jsem zjistila, že jsem těhotná. A tak jsem se do toho dala.

 Jak těžké je podnikání v potravinách v dnešní době?

Mám asi výhodu, že jsem v životě docela nad věcí. Samozřejmě jsem si zjistila všechny zákony a předpisy, které musím respektovat. Snažím se dělat všechno podle nejlepšího vědomí a svědomí. Občasné kontroly a různé překážky k podnikání patří, beru je tak, že jsou tu hlavně od toho, aby nás posunuly zase o krůček dál.

Dala vám škola něco do praxe?

Určitě. Už několikrát jsem ocenila své chemické znalosti – například existuje spousta druhů pektinu a já vím, jak se který při jaké teplotě chová. To mi pomáhá dělat co nejzdravější džemy. Navíc jsem přesvědčená, že i kdybych nepracovala v oboru, samotná vysoká škola dá člověku minimálně schopnost překonávat překážky, prostě zatnout zuby při nezdaru a hledat dál tu správnou cestu. Učí disciplíně. A to se v potravinách vážně hodí, když v praxi zjistíte, že se třeba úřady dívají úplně stejně na ruční výrobu jako na velkou továrnu. Musíte splnit stejné podmínky. Chtěli jsme třeba původně recyklovat naše lahve od sirupů, ale takový recy provoz nám nepovolili. Museli bychom zařídit čištění chemickou cestou a na to nemáme prostory.

Někdy to ale nese i zábavné momenty. Třeba když jsme v naší pidikavárničce s kuchyňkou instalovali sedm umyvadel...

Co potřebuje takový domácí sirup či džem ze všeho nejvíce?

Musíte používat co nejkvalitnější výchozí suroviny, to znamená hlavně bylinky a ovoce.

Ale ani cukr není v každém sáčku stejný a stejně kvalitní. Lahve a uzávěry musejí být dokonale čisté a těsnící, vhodně skladované. Skladováním ve vlhku riskujete plísně, na přímém slunci se zase rychleji množí bakterie. A samozřejmě nepoužívat žádné konzervanty. Jejich roli v domácí výrobě hraje cukr nebo třeba citronová šťáva.

Dá se v domácí výrobě udržet stále absolutně stejná chuť výrobku?

Nedá, nejde mít pokaždé na chlup stejnou chuť. I když máte danou recepturu, pro výslednou chuť záleží třeba i na tom, za jakého počasí a jak silné bylinky vyrostly. Spíš se tedy přibližujeme chuti, jakou my chceme, než abychom usilovali o konstantní výrobek. Stejně tak nezaručím, že každý rok budeme mít zpracované stejné druhy surovin. Letos jsme třeba nestihli posbírat lípu. Kvetla totiž ve stejnou dobu, kdy se sklízel bez a jahody. Bylo toho najednou prostě moc. Ale i o tom ruční výroba je.

Ochutnáváte a uždibujete ještě při výrobě? :-)

Pořád, jasně! A snad i čím dál tím víc. :-)

Kolik lidí potřebuje Bilerbin, aby fungoval?

Mám čtyři kolegyně, které mi s různou intenzitou pomáhají při výrobě, ale zejména v kavárně. Můj muž chemik má zas grafický talent, takže vizitky, logo, etikety a všechny tyhle práce dělá sám. Také je skladníkem, generálním manažerem... A to vše samozřejmě dobrovolně a rád.

Liší se hodně zákazníci z Fleru a z živých akcí?

Vyloženě pravidelně na akce zatím nejezdíme, nejmladší dceři jsou přece jen teprve dva roky. Ale mám je moc ráda. Člověk si s lidmi popovídá a získá i zajímavé náměty. Zákazníci, které mi přivádí Fler, jsou zejména stateční. Vím, že není snadné odhodlat se objednat si potravinu, navíc balenou ve skle, přes internet. Moc se mi líbí, jak mezi sebou sdílejí informace a nadšení z ruční práce. Na Fleru mám pocit, že jsem „mezi svými", jsme podobně naladění.

Překvapují vás lidé svými objednávkami?

Stále jsem překvapená tím, jak moc máme rádi naše tradiční výrobky, které známe z dětství. Zákazníci rádi ochutnají i nové příchutě, ale velmi často sáhnou po osvědčené klasice. Například když jsem poprvé uvařila klasický bezový sirup, myslela jsem si, že ho nikdo nebude chtít, že nám zbyde ve spíži pro kamarády. Ale lidé chodí a kupují ho, bývá vyprodaný mezi prvními. Vzpomínají, že tuhle chuť znali od babičky, ale už ho nevyrábí. Chodí sem na něj dokonce i ty babičky, které si chtějí dopřát něco dobrého. Největší radost mám z toho, že se lidé vracejí. A že i maminky berou zdravé jídlo pro své děti, zajímají se, na co která bylinka je, a vracejí se s tím, že fungují. To je prostě nejvíc.

 

Co teď mezi nimi nejvíc frčí?

Nějaké šlágry v nabídce samozřejmě máme, ovšem mění se podle ročních období. Teď v zimě je nejoblíbenější zázvor, bez nebo šalvěj, osvědčené zbraně na nachlazení. Přes léto je to zas osvěžující máta, kopřiva či pampeliška.

A s čím po zimě začínáte?

Obvykle první sirup, který po zimě vaříme, je z mladých listů kopřivy na pročištění organismu. Málo se ví, že snad ještě lépe funguje květ trnky. Ty sbíráme podle počasí už na přelomu března a dubna a děláme z nich sirup. Je to tedy práce, nasbírat kilo trnkových květů, ale stojí to za to.

Mirabelky s hřebíčkem, bez s jitrocelem, třešně s čokoládou – jak vlastně vznikají receptury a příchutě?

Nikdy to není o dlouhém plánování. Spíš se za mnou staví třeba někdo z vesnice a řekne: „My máme letos tolik broskví, nechtěla byste broskve?“ A vznikne broskvová s chilli. Takže je to spíš spontánní a hlavně každý rok jiná práce. Letos krásně kvetly akáty, tak jsme udělali na zkoušku akátový sirup. Ale vím já, kdy zas tak pěkně pokvetou? ...

 

Helena radí na konec zimy:

• Zařadit lehčí jídla a pravidelné půsty.

• Využít první jarní bylinky a připravovat z nich třeba saláty, špenát, polévky, čaje. Ale nejlepší je dát si je jen tak přímo na louce.

• Práce na zahrádce nebo časté procházky do probouzející se jarní přírody.

  

Pro časopis Kreativ připravila Helena Görnerová. Foto Tereza Hill Hillebrantová.

 

Nový Kreativ je tady

Uvařte si čaj s citrónem, kafe nebo svařák, a pohodlně se posaďte: vychází nový Kreativ, který vám zpříjemní dlouhé zimní večery.

Kromě stránek plných nápadů jsme pro vás samozřejmě zase připravili dárky. Pokaždé si lámeme hlavu, co by to tak mělo být, aby to bylo užitečné a hezké a vás to těšilo (a nás těšilo to vytvářet), a tentokrát vyhrála tahle trojice: sváteční pohlednice, tříkrálové koruny a dárková krabička. A k nim vaše oblíbené omalovánky – tentokrát jsou horoskopové, abyste se při omalovávání dozvěděli, co vás příští rok čeká pěkného.

A co s námi budete tentokrát tvořit? Skvělou party, plnou balónkových nápadů. Taky úžasnou lampu ze starého harampádí. Denisa Bartošová vám dokáže, že plést na rukách je záležitost půlhodinky, a probereme, jestli jsou lepší dlouhé nebo krátké závěsy. Protože jsme se sami zamilovali do svátku Tří králů, přidáváme kromě korun taky recept na francouzský tříkrálový koláč. A protože je tohle číslo novoroční, ještě taky pobídku, ať si do roku 2016 přinesete něco nového a krásného.

Nový Kreativ je k dostání na stáncích a také přímo na Fleru, kde si můžete pořídit i předplatné časopisu.

Další ukázky z obsahu najdete i na www.praktickazena.cz.