Při přemýšlení, co s volným časem na rodičovské dovolené, se Šárce do cesty připletl starý šicí stroj po babičce. Spojila milované kreslení s šitím, a tak vznikly její první zipové kapsičky s nažehlovanou grafikou a také značka okatej žralok. Na který ze svých výrobků je nejvíc pyšná a který je nejsložitější na ušití? Pohodlně se usaďte a dejte se do čtení.

Řekněte nám něco o sobě. Jaká byla vaše cesta k tvoření?
Jmenuji se Šárka, žiji ve středních Čechách s manželem a třemi dcerami a v současné době pracuji jako lektorka výtvarných kroužků. Od dětství jsem ráda kreslila a malovala, bavilo mne i vyšívání a pletení. Těšilo mne, když mi pod rukama vznikalo něco trvalého, když volné odpoledne jen tak nezmizelo v minulosti, ale zůstala mi po něm kresba nebo pár upletených řad.

Nejdříve jsem se hodně věnovala olejomalbě, během studia Učitelství výtvarné výchovy jsem se pak zaměřila na kresbu a počítačovou grafiku. Když jsem vystudovala, měla jsem již dvě malé dcery. Při rodičovské dovolené jsem přemýšlela, jak zaplnit volné chvilky a přitom zůstat věrná svému oboru. Když jsem dostala šicí stroj po babičce, napadlo mne, že právě šití by mohlo být tou správnou cestou. Přemýšlela jsem, jak jej propojit s volnou tvorbou a rozhodla jsem se použít nažehlovací fólie. Začala jsem šít nejdříve zipové kapsičky a zanedlouho i tašky a zdobit je nažehlovanou grafikou.

Jakou technikou nejraději tvoříte? Proč to u vás vyhrála?
Šiji a šité výrobky zdobím vlastní nažehlovanou grafikou. Tento způsob zdobení jsem si vybrala, protože se hodí pro výrazné, stylizované motivy, a tak je blízký mému stylu kresby. Některé motivy kreslím a rovnou vystřihuji, některé převádím do počítače a nechávám vyřezat na řezačce. Nažehlovačky mám ráda i proto, že jsou zajímavé na dotek - motivy připravuji z hebkých sametových fólií, v menší míře z fólie reflexní a fosforeskující ve tmě.
Na tvorbě mne baví, že v sobě zahrnuje mnoho různých činností - šití, hledání námětu, kresbu, grafickou přípravu, v menší míře i malbu.

Kde čerpáte inspiraci? Vyrábíte ráda na zakázku?
Inspiraci nacházím v přírodě, v atlasech rostlin a zvířat, v knihách o vesmíru. Vycházím také z vlastních zážitků a fotografií pořízených na cestách. Velkým zdrojem inspirace je pro mne kreslení. Při kresbě podle skutečnosti nebo podle fotografie často objevím zajímavý detail, nebo mne napadne, jak motiv použít v nových souvislostech. Hledám stále nové náměty, takže téměř s každou kapsičkou se dozvím něco nového o některém zvířeti nebo rostlině.
Na zakázku vyrábím ráda, přání zákazníků jsou obvykle příjemným zpestřením, které mne zavede k novým motivům, někdy i k novým druhům výrobků.

Kdy a kde se vám tvoří nejlíp?
Nejraději tvořím doma v obývacím pokoji, když se naskytne volná chvíle během dne. Prohlédnu si skicák, chvíli kreslím, pak vyberu některou kresbu a překreslím ji načisto fixem. Vyndám ze skříně látky, rozložím si je, potom stříhám, a nevadí, že zaberu půlku místnosti. Nejčastěji ale tvořím večer ve svém koutku s počítačem a šicími stroji. Za pěkného počasí ráda kreslím na zahradě.

Popište moment, kdy jste si uvědomila, že vaše tvorba už není „jen“ koníček.
Pro mne tvorba stále zůstává koníčkem a neusiluji o to, aby tomu bylo jinak. Dává mi to svobodu tvořit podle sebe, nenutit se do práce, když zrovna nemám nápad nebo když vidím, že zamýšlený námět potřebuje pár dnů "uzrát".

Co vám na vaší tvůrčí cestě nejvíce pomohlo?
Když jsem se rozhodla, co budu vyrábět, s výtvarnými technikami jsem měla dost zkušeností, ale se šitím téměř žádné. Pročetla jsem si několik návodů na internetu, pomohly mi také rady zkušenějších tvůrců zde v klubech. Dostalo se mi i doporučení pořídit si průmyslový šicí stroj. Během dvou měsíců jsem se rozhodla a s manželem jsme vyrazili do Krásné vsi na Mladoboleslavsku. V malebném údolí jsem od tamních čalouníků koupila starší průmyslovou Minervu. Dodnes to považuji za téměř symbolickou cestu. Domů jsme se vrátili se západem slunce a Minervou v kufru. Vůbec jsem si tehdy nebyla jistá, jestli se na ní naučím šít. Ještě několik měsíců jsem to jen opatrně zkoušela, ale o rok později už byla mou dobrou přítelkyní.
Posunem pro mne bylo před několika lety také absolvování kurzu o rukodělném podnikání. Dodal mi odvahu zkusit prodej naživo, přiměl mě zamyslet se nad zefektivněním práce při zachování originality.
Užitečné rady jsem našla také v některých kapitolách knihy Na volné noze od Roberta Vlacha, při zlepšování obsahu webových stránek mi pomohl Webcopywriting pro samouky od Pavla Šenkapouna.

Na který svůj výrobek jste nejvíce pyšná a proč?
Nejspíš by to byla řada lněných kabelek zdobených rostlinnými motivy. Šiji je z pevného, nejčastěji šedohnědého lnu a inspiraci pro zdobení čerpám z více než sto let starého atlasu rostlin. Podle něj kreslím trávy či květiny a převádím je na nažehlovačky. Zatím poslední z této řady je kabelka Slunce zapadá do vřesu.
Jako druhý bych jmenovala velký penál s chlopní, protože je ze všech mých výrobků nejsložitější na ušití. Hlavní část i chlopeň jsou zpevněny několika vrstvami různých výztuh tak, aby byl penál dostatečně pevný, uvnitř je našito mnoho gumiček a kapsička na pravítko. Tyto penály šiji převážně na zakázku a zdobím je zvířaty na přání zákazníků.

Když se ohlédnete zpátky za svojí kariérou, udělala byste něco jinak?
Myslím, že ne. Na některé věci jsem přišla rychle, u jiných mi to trvalo déle, ale beru to jako přirozený vývoj. První kapsička vznikala několik dnů, a když jsem zkusila návrh z počítače vytisknout rovnou na nažehlovací fólii, zničila jsem si stolní tiskárnu. Od té doby už šlo vše o poznání lépe. Motivy jsem kreslila ručně rovnou na fólii, vystřihovala malými nůžkami a skládala k sobě jednotlivé díly. Šitím kapsiček jsem získala jistotu a pustila jsem se do složitějších výrobků. Později jsem si pořídila řezačku, která mi pomáhá se složitými motivy.
Za deset let, během kterých jsem šití spojené s nažehlováním rozvíjela, jsem se zlepšila v šití a můj kresebný i grafický styl se posunul. V důsledku toho se mi některé mé výrobky z počátečního období nyní ani nelíbí, ale těžko bych je mohla přeskočit. Jsou článkem v řetězu, který mne dovedl k dnešku. Věřím, že vše plyne, jak má a změny přicházejí v pravý čas.

Do kterých Fler obchůdků chodíte potěšit oko?
Tíhnu k přírodním materiálům, motivům i barvám, takže je mi blízká tvorba členů klubu Eko tvoření. Dále si ráda prohlédnu fotografie od Foto Otakar Petříček, nosím mikinu od Liuc, mám doma krásné drátované hodiny od Jedelanky a všechny mé dcery dopřávaly svým panenkám Minijídlo.

Jak nejraději trávíte čas, když zrovna netvoříte?
Ráda cestuji, těší mne rodinné výlety do přírody i za památkami. Baví mne také společné pečení s dětmi, když odměřujeme a přisypáváme přísady, mícháme těsto a povídáme si u toho. Po upečení pak s radostí pozoruji, jak koláč, závin nebo bábovka mizí z talíře. Večer před spaním si ráda čtu.

Kde se ve své tvůrčí dráze vidíte za rok a kde za deset let?
Přiznám se, že nemám dlouhodobé plány. Na začátku každého roku si jen stanovím a zapíši do diáře rámcovou představu, na co bych se chtěla zaměřit (například rozšířit nabídku velkých tašek, alespoň 2x týdně kreslit apod.).
Mám vždy dopředu promyšlených několik výrobků, takže po dokončení jednoho plynule přecházím k dalšímu. Zároveň mi v hlavě zrají další nápady a já se jimi nechávám vést. Tvorba je pro mne dobrodružstvím, cestou, na které se ráda nechávám překvapit.
Jak budou děti odrůstat, ráda bych šití a nažehlování věnovala více času. Zvažuji i rozšíření nabídky směrem k volné tvorbě. Přála bych si také více cestovat, abych mohla čerpat novou inspiraci, psát blogy z cest a fotit své výrobky na cestách.

Jakou radu byste dala začínajícím prodejcům na Fleru?
Určitě vytrvat, jít trpělivě svou cestou, neočekávat rychlý úspěch. Na Fleru je mnoho prodejců a prosadit se vyžaduje čas. Pokud nepřichází dostatečná zpětná vazba v online prostoru, zkusit prodej naživo, třeba na některém Flerjarmarku.
Dále také používat několik svých výrobků, díky tomu si tvůrce nejlépe uvědomí, v čem jsou dobré a co se dá ještě zlepšovat.