Profilu Pé Jé vévodí zvířata a Petra, jejich autorka, je inkoustem a akvarelem vytváří často ve společnosti svých dvou dcer (a někdy i manžela). O tom, jaký je rozdíl mezi její tvorbou dnes a v dětství a nebo třeba jak vznikají její pohlednice a další krásné užitečnosti, se můžete dočíst v dnešním vtipném rozhovoru. 

Řekněte nám na úvod něco o sobě.
Tak krátce. Kdysi dávno, bylo, nebylo, jsem se narodila já a moji rodičové mne pojmenovali Petra. Příjmení jsem zdědila po nich. Po uplynutí 20 let jsem se provdala za svého muže a příjmení se mi opět změnilo. A momentálně jsme v naší domácnosti 3 Jiravovy a 1 Jirava (2 dcery, já a můj muž) a ještě nějaký ten zvěřinec. Bydlíme v pěkném městečku na jihu Čech, v Písku.

Jak jste se dostala k tvoření?
U nás v rodině, co si pamatuji na své dědečky, babičky, tetičky, strejčky a rodiče – buď někdo maloval, kreslil, šil, pletl, háčkoval, hobloval, zpíval nebo sbíral a zkoumal. A my děti okukovaly, a chtěly jsme být taky tak dobré.
Abych mluvila raději za sebe, já chtěla, a tak jsem se zařídila. Byla jsem velice kreativní, zvláště, když mě nikdo neviděl. Moc ráda jsem kreslila a stříhala. Papír a hadříky u nás dlouho neudržely svůj původní tvar. Z maminčiny krásné noční košile jsem si asi v 10 letech potřebovala nutně ušít široké kalhoty. A uměla jsem dokonale nakreslit šmouly. Teď jsem větší, šmouly už nekreslím, pěkný hadříčky si schovávám a jednou za čas ušiju z tisíce kousků deku. A dcerky, kupodivu, mi zatím noční košile nestříhají, ale některé ponožky a punčocháče padly ve prospěch originálních modelů pro panenky. Krom hadříků máme doma děsně věcí k tvoření, papírů, tužek, pastelek, barev, štětců, korálků, drátků… Potřebovala bych ještě jednu místnost.

Věnujete se tvorbě profesionálně? Kolik času jí věnujete?
Zatím je má tvorba volnočasová. A díky Fleru a mým hodným podporovatelům uvažuji, že bych se kresbě věnovala více. Kolik času věnuji své tvorbě? Chtěla bych se věnovat kreslení asi v duchu "ani den bez čárky". Ale úplně se mi to nedaří. Zjistila jsem, že je znát, když nějaký ten den nečárám. Pak když chci něco dobrého nakreslit, tak první obrázek za moc nestojí, až ten druhý, třetí. Ale někdy se stane, že ani druhý, třetí nedopadne. Třeba jsem kreslila pejska, z kterého jsem byla nadšená, měl vydařený výraz, ale s odstupem času, asi po hodině, jsem zjistila, že má hubený a krátký nohy, prostě nepasující, a to je pak v čudu. Inkoust nepřemaluji. Ale mám ho schovaného.

Řekněte nám něco o technice, kterou tvoříte. Proč to u vás vyhrála?
Z těch všech mých kreativních počinů zvítězila perokresba a akvarel. Sama se tomu divím, protože se mi líbí obrazy, obrázky, kresby, když mají švih, dynamiku, trochu chaosu. A perokresba, tedy ta má, je celkem o přesných čarách, tvarech, trocha geometrie, někdy i matematiky. To třeba když si lámu hlavu, v jakém poměru má vážka asi křídla k tělu, hlavě, nohám. Můžu si změřit poměr na tužce, ale i tak jsou pro mne ta čísla zajímavá. Tím si snáz zapamatuji zhruba tvar, a můžu příště, při kreslení vážky bez předlohy, víc zapojit fantazii… Fascinují mě tvary a jak to na první pohled vypadá složitě a přitom je to několik čar, pár oblouků, a vy je musíte správně nasměrovat, spojit a dát tomu něco svého. A když se mi povede nakreslit lenochoda jako celkem inteligentního sympaťáka, mám z toho radost.
Používám ke kresbě indický inkoust a perka. Mám ráda ten indický, protože má v sobě dobrý pigment a může se s ním dosáhnout hodně odstínů. A taky jsem ho tenkrát, pro začátek, dostala od kamarádky kreslířky, a tak je prostě nejlepší.

Popište nám typický průběh tvůrčího procesu, který vede ke vzniku nového výrobku.
Často je průběh takový: když jsou holky doma, oznámím, že jdu kreslit a jestli chtějí také. A často chtějí. Obsadíme náš nevelký, barvami a inkoustem trochu potřísněný jídelní stůl v našem nevelkém jídelním koutě, a obložíme ho letáky. Doneseme tužky, perka, štětce, samozřejmě v krásných, za babku pořízených hrnečcích. Barvičky, inkoust, další hrnečky na vodu, a jeden hrneček, nejdůležitější ze všech, hrneček s kávou. Tady hrozí nebezpečí záměny hrnečků s černou vodou a inkoustem za kávu a naopak.

Mám v hlavě, co bych chtěla nakreslit a zvládnout. Většinou to je z fotek zvířat v různých knihách nebo na internetu. A když kreslíte a kreslíte, stane se, že se jednoho dne nespokojíte s tím, jak jste kreslila před půl rokem. To si zabojuji s pocitem, že kreslit neumím, a jde se do toho. Chvíli se na obrázek dívám a přemýšlím, jak můj vyhlédnutý motiv bude asi vypadat. Jestli chci obrázku dát lehkost nebo přesnost nebo vyzdvihnout tvar, detail…

Naše výsledky dokonce povzbudily ke kreslení i mého muže, který zarytě zastával názor, že kreslit neumí. A já mu na oplátku stejně vehementně tvrdila, že kreslit umí, jen má svůj styl. A opravdu, občas ho něco nadchne a kreslí s námi, a dobře. Tak se nebojte, kdo máte pocit, že neumíte kreslit, jen máte svůj styl.

Čí názor na vaši tvorbu je pro vás důležitý? Máte někoho takového?
Nejprve je to mé kritické oko, pak reakce dětí a manžela a pak ještě jednou já. A po vložení na Fler mě vždy potěší, když obrázek dostane srdíčka, milý komentář.

Doporučte Fler tvůrce, které máte ráda.
Moc se mi líbí obrázky od T.E.L.L.Y, šperky a taktéž obrázky od keiti a všechno od Úžasnýho maurice. Ještě mám ráda obchůdek u TRIK-OZY a spoustu dalších.

Kdybyste měla upozornit na jeden svůj výrobek z Fleru, který by to byl a proč?
Jsou to většinou zvířátka, ve kterých vidím odraz nějakého charakteru. Třeba lenochod. Ten mě dostal. Když byl hotov, usmíval se na mě a ještě se trochu rděl. Dále to jsou pisila americká, lehce nakračujíc, vědoma si skromně své krásy, a lemur, který je lehce vyšinutý.

Nosíte své výrobky, nebo jste kovářova kobyla?
Nosím často náušnice se svými obrázky, využívám svá přáníčka a záložky k obdarování a také posílám pohlednice. Tak myslím, že kovářova kobyla je dobře okuta.

Čemu se ráda věnujete ve volném čase, když netvoříte?
Mám ráda přírodu, lesy, louky a vše, co tam žije. Od pavoučka po slona. A pokaždé jsem unešena z každého ptáčka nebo zajíce, dokonce i ze zajímavého pavouka. Ale jen na dostatečnou vzdálenost a nesmí být u nás doma. Ti hubení světlí ještě ano, ale tlustí černí ne. Když je tedy čas a energie, vyrazíme do lesa. Také ráda fotím, ráda čtu, ráda se něco učím, tam je malinký zádrhel, že mi v hlavě zůstane pramálo. Mám docela ještě ráda lidi a baví mě pozorovat jejich reakce, chování, a některým z nich i naslouchat.

   

Jak vypadá váš ideální den?
Brzy ráno vstát. Mít vše nachystané, abych 2 nasnídané a umyté děti vypravila včas do školy a byla u toho děsně milá a trpělivá. Mít po ránu z předešlého dne naklizeno, abych si nerušeně mohla udělat hrnec kávy a začít kreslit. Půl dne by mi stačilo. K tomu bych se potřebovala nějak přátelsky domluvit s rafičkami na hodinách, ze kterých mám často pocit, že když je nestřežím, naschvál se posunou třeba i o 2 hodiny dopředu. Dělají to pořád.
Ideální den je pro mne být s rodinou, s kamarády, udělat každý den něco hodnotného a jít s klidnou hlavou a s vděkem spát.

Jaké máte pracovní plány pro příští rok?
Začala jsem se víc zajímat o díla českých kreslířů, grafiků. Někdy objevím starou knihu vyřazenou v knihovně nebo v bazárku a zjistím, že jsou tam třeba Burianovy perokresby a jsem tak nadšena, že ji aspoň týden zamilovaně prohlížím a zkoumám, jak to tak pěkně nakreslil. A tak se chci pořád učit a zlepšovat se v té mé kresbě.