S nástupem chladnějších dnů máme pro vás tip na jeden pěkný výtvarný projekt. Je to něco mezi divadélkem, knížkou a skládačkou. Nazvali jsme to pohádkový tunel.
Při jeho výrobě je zpočátku třeba určitá přesnost, ale při lepení obrázků a tvoření příběhu v prostoru můžete popustit uzdu svojí fantazii a dostatečně se kreativně vyřádit. Zadní stranu tvoří průsvitný papír, což může při nasvícení vytvořit další zajímavé stínové efekty. Mezi jednotlivé obrazy s pevnými kulisami lze navíc svrchu vsunout špejle s nalepenými loutkami z papíru. Pak stačí už jen sledovat, jak pohádkový tunel ožívá...
Materiál a pomůcky:
- tvrdý papír, průsvitný papír
- nůžky, pravítko, lepidlo na papír
- obrázky k vystřihnutí nebo vlastní kresby
Ze dvou tvrdých papírů poskládáme harmoniku. Šířku skladu vyměříme podle rozměru našeho papíru.
Takové harmoniky budeme potřebovat dvě, budou tvořit boční strany tunelu, do kterých budeme vlepovat jednotlivé obrazy.
Změříme si, jak je vysoká naše papírová harmonika. Stejný rozměr bude mít strana čtvercového čelního rámečku.
Rámeček polepíme drobnými vystřihnutými obrázky nebo vlastními kresbami.
Rámečků bude v tunelu několik. Čtvercový rozměr mají stejný. Motivy lepíme na rámy do různých míst, aby se za sebou nepřekrývaly.
Na poslední rámeček, který bude zcela vzadu, přilepíme zezadu průsvitný hedvábný papír.
Nyní knihu sestavíme. Na krajní sklad obou harmonik přilepíme čelní vyzdobený rámeček.
Knihu můžeme postavit. Jeden sklad boční harmoniky necháme prázdný a do dalšího vlepíme druhý rámeček s motivy.
Podle toho, jak dlouhé máme harmoniky po stranách knihy, tolik rámečků můžeme do tunelu vlepit. Poslední je ten s průsvitným papírem.
Autorka/foto: Michala Šmikmátorová
Milí přátelé, posledních pár měsíců a možná že i let u mě probíhá zmenšování bubliny. Co to znamená a je to stav pozitivní a příjemný či nikoliv? Nejsem si zcela jistá odpovědí, ale zkusím. Vzhledem ke známým neblahým okolnostem s virem se mi už tak značně osekaný společenský život na mateřské smrskl na malou bublinu, kde se až na výjimky pohybuji v kružnicích nevelkého poloměru od domova, které jsou lemovány malými událostmi veskrze nezajímavými a všedními. V bublině značně ubylo přátelských setkání a rozptylujících podnětů.
Díky tomu začne člověk vnímat svoji bublinu o hodně intenzivněji. Aby se z toho obyvatel bubliny totálně nezbláznil, musí se naučit hledat drobná pozitiva a náležitě si je užívat. Kromě skvělé práce, za kterou jsem vděčná až na půdu, se snažím vykřesat z permanentního „home officu“ s dětmi za zadkem vše hezké, co mi jen moje nátura dovolí. Pojem pěkný večer můžeme hned vyškrtnout, ten zcela ztrácí na významu, protože pěkný je v momentě, kdy nemusíte dělat večeři ani nakládat myčku a můžete si jít prostě lehnout. Romantika jak noha, doufám dočasná.
Není to však ztraceno, prim teď hrají rána. V každé rodině existuje určitě řada zaběhnutých zvyklostí a úsměvných podivností. Prozradím vám jednu naši. Místo obvyklého pozdravu dobré ráno se u nás zdravíme: Jak to šlo? Divné mi to už nepřijde. Díky malým lidem, kteří rotují v noci po bytě, stěhují se tam a zpět, hledají plyšáky, čůrají, odkopávají se, kašlou, volají, smějí se ze spaní a u toho všeho náměsíčně pochodují, se člověk úplně na pohodu nevyspí. A tak si vždy u snídaně vyprávíme, jak to dneska šlo. Co se událo, kdo měl jaký sen, co povídal a kam se u toho vydal, koho žrali komáři a co se dělo pak... Překapáváme koflíky s vietnamskou kávou, opékáme toasty, smějeme se nočním historkám a jsme rádi, že to šlo dobře, že jsme celkem zdraví, veselí a máme si stále co povídat. Je to málo nebo hodně? Momentálně tak akorát... Pěkný podzim a hodně smíchu do všech bublin!
Michala Šmikmátorová, šéfredaktorka
