Vzpomínky na léto, prázdniny na chatě nebo ve stanu, dny prožité u vody, večery u táboráku. Kanoe, kytara, plavky a špekáčky s hořčicí... Taky se vám tohle vybaví, když slyšíte slova česká řeka? A co ještě?

Co se vybaví členům Fler klubu Nestejní, když slyší tato slova?

A kdo je, prosím vás, ta Vltavěnka? ;)

Pohled na Berounku ze zříceniny hradu Krašov, Šárka (okatej žralok)

Vltava, Lužnice, Berounka, Sázava, ... Každá máme v srdci nějaký kousek řeky. Pro mě je to Vltava v místech, kterému se říkalo Svatojánské proudy, kde jsem na chatě prožila dětství.

Dovolte mi prosím, abych tohle téma věnovala jedné nestejné osobnosti, která tenhle kus řeky tolik milovala.

Foto Eva Ječmínková

Vltavěnka 

- žena, která prožila svůj život tak, jak chtěla ona sama.

Helena Fedievová (1906 - 1987), které nikdo neřekl jinak než Vltavěnka, se narodila se v Praze, studovala hudbu a měla se stát učitelkou hry na klavír. Byla to drobná dívenka, bývala často nemocná a trpěla astmatem.

V době jejího mládí začalo být v módě "trampování" a podél Vltavy vznikaly první chatové osady. Do jedné z chatiček v místě zvaném Svatojánské proudy jezdila se svými přáteli. Zdejší příroda jí naprosto učarovala. Navíc zjistila, že chladné koupele ve Vltavě úspěšně léčí její astma. Rozhodla se, že tohle je místo, kde stráví svůj život. Opustila Prahu a na samotě nad vodou si postavila chatičku. Jen podezdívku jí pomohl zedník, ale všechno ostatní už postavila sama.

Její příbuzenstvo ji zavrhlo, protože její chování bylo v té době pro spořádané měšťany nepřijatelné.

Žila zde spokojeně až do roku 1940, kdy v době tání vysoká hladina řeky vystoupala až k chatce a ledové kry ji zničily. Vltavěnka si sotva stačila zachránit život. Ale ona se nikdy nevzdávala a brzy se pustila do stavby nové chatky. Tentokrát si ji postavila vysoko nad řekou jen s pomocí dřevorubců, kteří jí dodali dřevo.

Solenická podkova (Vltava), foto Šárka (okatej žralok)

Denně se koupala v řece, a když voda zamrzla, pomohla sekera. V létě pracovala v lese, v zimě spřádala vlnu. Ačkoliv žila skoro poustevnickým životem, nikdy neztratila kontakt s Prahou a civilizací. Hodně četla, zajímala se o kulturní dění. Byla členkou klubu otužilců a jako jediná žena se účastnila otužileckých závodů.

Se stavbou vodní elektrárny v padesátých letech její milované proudy zmizely pod vodou přehradního jezera a bohužel s nimi i její chatička. Tentokrát se projevila laskavost místních lidí, kteří ji měli rádi. Za pomoci obecního úřadu jí pomohli postavit chatičku nad vzniklou zátokou. Dokonce jí darovali i malý klavír. Nyní byla spokojená. Svatojánské proudy sice zmizely, nahradila je ale nová krása Vltavy.

Byla nemluvná samotářka, ale lidi měla ráda. Už dávno v důchodu roznášela místním chatařům poštu a někdy i malý nákup. Bezplatně, jen chtěla být potřebná.

Ve slapské škole se děti o Vltavěnce učí. A je hezké, že se o ní učí ne jako o nějaké podivínce, ale jako o silné, samostatné ženě, která přes všechny překážky dokázala žít podle svého a která tak moc milovala tenhle nádherný kout naší vlasti.

Soutok Sázavy a Želivky, foto Eva Ječmínková

Také my v klubu Nestejných jsme se nechaly unést obrazem řeky. Pokud se vám naše výrobky líbí, rozklikněte je, pokochejte se a můžete je označit i hlasem v anketě.

Hlasovat lze do 21. 9. 2023.

K dispozici máte 5 hlasů.

#fler-anketa:4876#

 

A pokud se vám naše tvorba líbí, neváhejte a zaťukejte na naše pomyslná klubová vrátka.

Máme ještě pár míst volných. 

 

 

Připravila: pepadana

 

Úvodní foto: Jan Kopřiva, Unsplash