Možná už jste díky Fler MAGu zjistili, co je zač ona technika wire-wrapping a možná jste si všimli, že hodně autorů u svých wire-wrappingových šperků uvádí, že byly vyrobeny touto "časově náročnou technikou". Proč tomu tak je a jak to vlastně vypadá, když takový velký drátovaný šperk vzniká? To všechno uvidíte v dnešním článku.

Láká vás technika wire-wrapping?
Jak na ni a co na to budete potřebovat, se dozvíte v článku "Jak začít s wire-wrappingem".

Wire-wrapping je technika, ve které ten čas výroby příliš nezkrátíte - samozřejmě, zkušenostmi se člověk zlepšuje, ale šperky stejně zaberou čas v řádu hodin, aspoň většinou. Ale výsledek pak zase stojí za to :-). A tak i mě přepadla chuť si zase jednou pořádně zadrátovat a vyrobit něco většího. Wire-wrappingové přesýpací hodinky jsem už jednou dělala, takže to pro mě nebyla úplná novinka - ale nalákala mě jednak wire-wrappingová soutěž na téma "Zub času", jednak touha dokázat si, že je po dvou letech zvládnu vyrobit znova a lépe.  A také chystané promo focení, díky kterému jsem měla možnost získat i krásné fotky:

Hodiny Zuzany Stohelitské | Eire, foto Lukáš Řádek

Prvním krokem bylo vymyšlení celkového designu a barevnosti.

Nakonec jsem se rozhodla pro jednoduchý filigrán ve tvaru kytičky, který vypadal pěkně, a zároveň jsem měla jistotu, že skleněnou část vevnitř dobře udrží - radši jsem vybírala vzor, který budu moci udělat z jednoho kusu drátu, abych se vyhnula zbytečnému spojování. Barevnost jsem tentokrát nechala v jednoduché zlato-černé kombinaci (taky na vás tahle kombinace působí luxusně a vznešeně?).

Jako materiál jsem použila stříbro v  kombinaci s mou milovanou patinou, kterou používám skoro vždy pro ten krásnýstarobylý nádech šperků. Skleněné hodinky pro mě ochotně vyrobila eDaska, a když přišly, byl nejvyšší čas pustit se do práce...

Jako první jsem si nadrtila písek z tromlovaných zlomků jantaru - a to pěkně postaru, v hmoždíři :). Hotovou drť jsem ještě přesála přes sítko, aby byl výsledek opravdu jemný. Smícháním dvou odstínů jantaru mi vznikl krásný medově žlutý písek se zlatavými třpytkami.

Fotit na pracovním stole, nebo ne? Představa úklidu rozhodla, fotit se bude jinde :-)

Při wire-wrappingu se vše odvíjí od základní kostry, kterou tvoří silnější drátek - v mém případě stříbrný drát o síle 1 mm. Pro lepší funkčnost je dobré si základy spájet, aby dobře držely. Jde to samozřejmě i bez toho, ale při pájení nemusí člověk složitě řešit, co udělat s volnými konci a často dosáhne čistšího designu. Pájela jsem i já - základní tvar vyrobený ze čtyř částí s filigrány jsem si posléze spájela dohromady, takže mi vznikly dvě strany hodinkového lůžka.

A teď hurá na omotávání! Normálně používám jako tenčí drát sílu 0,2 nebo 0,25, ale vzhledem k velikosti projektu jsem tentokrát zvolila o něco silnější, a to sílu 0,315 mm (ten doporučuji používat i na namáhanější šperky, např. prsteny). Nejdřív jsem si odrátovala samotné filigránky, které jsem dozdobila citrínovými rondelkami a stříbrnými kytičkovými mezidílky. Pro představu - omotání jednoho filigránu mi zabralo asi 45 minut.

Wire-wrapping je jednou z technik, kde se dlouhé hodiny v zásadě "nic" neděje - jen omotáváte a omotáváte. Po prvním filigránu bylo tedy potřeba odrátovat i ostatní tři. V této chvíli je důležité nepolevit soustředění a nenadělat si zbytečné chyby (jako třeba překrývající se otáčky nebo zapomenutý kamínek, kterého si v tranzu omotávání všimnete teprve ve chvíli, kdy máte celý filigrán odrátovaný).

Na kurzech se mě občas účastnice ptají, jestli je možné vydržet drátovat v kuse několik hodin - věřte mi, jde to naprosto samo. Jakmile se do toho člověk zabere a vidí, jak mu to hezky přibývá, ani se mu nechce od práce odbíhat. Pro mě bylo při tvoření hodinek paradoxně nejtěžší myslet na to, že nemám jednotlivé fáze procesu zapomenout nafotit - věděla jsem totiž, co chci vyrobit a jak to vyrobit, takže mě při výrobě nic až tak nepřekvapilo, i když pár horkých chvilek se také našlo (třeba když se mi po odrátování poloviny filigránů zlomila kostra v namáhaném ohybu a já musela vyrobit znova část kostry a už omotanou část pájet dohromady).

Když jsem měla odrátované všechny čtyři filigrány, začala jsem pracovat na spojení obou stran drátovaného lůžka. V původním přívěsku byly strany hladké, tentokrát jsem se rozhodla pro trochu složitější, ale efektnější vzor s malými přidrátovanými korálky. Pro jednodušší manipulaci jsem nejdřív přidrátovala obě řady korálků na jednu stranu - kdybych začala nejdřív obě strany spojovat, ta druhá nepoužívaná by se mi tam zbytečně pletla.

Následně přišel asi nejobtížnější úsek práce - spojit obě části dohromady. O co lépe wire-wrapping vypadá, když je hotový, o to horší to je, když šperk tvoříte - z různých konců šperku trčí různě dlouhé dráty, které nechcete ještě stříhat, protože by se mohly hodit (a je lepší navazovat nové dráty co nejméně, protože každé navazování znamená nové konce drátků na začištění). Nejenže drátky nevypadají vůbec fotogenicky, ale navíc se všude pletou, nejlépe do sebe navzájem. Nebo se neustále sukují a následně zlomí. Rada pro začínající wire-wrappingové dráteníky: Pokud se vám drátky zamotají do jednoho nepřehledného chumlu, nezkoušejte za ně v záchvatu šílenství zběsile tahat v marné naději, že se nějak samy rozpletou. Nerozpletou. Párkrát se zhluboka nadechněte, běžte si udělat kafe a pak drátky začněte pomalu a opatrně rozmotávat nebo je přinejhorším ustřihněte a začněte s novými.

A teď okamžik pravdy - vejdou se hodinky dovnitř?

Ještě zbývá dodělat vršek a spodek přívěsku. Já použila už hotová kolečka, protože náhodou přesně odpovídaly velikosti, kterou jsem potřebovala, jinak ale není problém si je spájet. Na dozdobení jsem použila stejné stříbrné korálky jako po stranách, kytičkové mezidílky a velkou broušenou rondelku citrínu. V této fázi jsem také zjistila, že hodinky se přesýpají příliš rychle a není to ono, takže jsem opět vyndala sklo a naplnila hodinky celé pískem. Sice se nepřesýpají, ale zjistila jsem, že celé zlaté vypadají ještě lépe, protože tvoří pěkný kontrast s patinovaným stříbrem.

K hodinkám jsem pak vyrobila ještě i malé náušnice ze stejných filigránků - to už byla jen taková třešnička na dortu po složitém přívěsku. A už zbývalo jen hodinky a náušnice napatinovat, vyleštit a krásně nafotit - bez všech možných trčících drátků :-). Výroba celkem mi zabrala asi 14 hodin práce, vznikly během dvou perných pracovních dní.

foto na modelce: Nela Voltury

 

A jedna pozvánka na závěr - přesýpací hodinky můžete spolu s dalšími krásnými šperky vidět naživo v rámci výstavy "Secesní šperk očima současných šperkařů", kterou uspořádal výtvarný ateliér ArtFashion ve Znojmě. Vernisáž výstavy proběhne 20. 9. v 17:00 v v ateliéru ArtFashion na Přemyslovců 7, Znojmo. Výstava potrvá až do 1. 11. 2013, tak pokud budete mít čas a cestu kolem, přijďte se podívat!