Věta, kterou slýcháme velmi často, přecházíme ji mlčky s úsměvem a začínáme popisovat proces zpracování :).

Loni nám všechna ručně praná a kytkami barvená vlna "uplavala" při povodních. Tak tedy vše od znova...

To máte vylouhovat, vytáhnout, proprat, rozprostřít, usušit... Tentokrát to aspoň bylo bez stříhání a na tento proces ještě čeká 140 kg vlny.

Co těch několik slov obnáší reálně? Ono je to takové fitness zadarmo.

Mnohdy slyšíme nářky, že vlnu nikdo nechce, vyhazuje se, co s ní, nemá to cenu a podobně. Řešení je při tom jednoduché: zkontaktovat se s osobami, které vlnu zpracovávají a budou třeba pomáhat přímo při střiži. A řešení je na světě. Ono totiž, když vám někdo dá jen tak ostříhanou surovou vlnu, může to být docela danajský dar. Tak jsem přišla k té své první já a upřímně... byla jsem po lokte ... ve výkalech rozložených v pytli sluncem a deštěm na blátíčko. Tato zkušenost mi dala za uši a postupně jsem se učila co a jak.

Vlnu je zapotřebí přebrat, a to nejlépe ihned po ostříhání. Jsou kousky špinavé a krátké, kterými nemá cenu se zabývat, jsou chloupky delší a střední a to si přadlenka tkadlenka sama roztřídí. Platí zde přímá úměra, čím více se věnuje času této přípravě, tím lehčeji na bojišti s vlastním praním.

My jsme u praní začali aplikovat metodu vhodnou pro větší množství a málo času, metodu zcela přírodní. Zapotřebí je spoustu síly :), nechlorované vody, velká nádoba nebo více menších. Vlna se namočí, tak aby plavala a měla prostor, zakryje se nejlépe něčím tmavým, a bez přístupu vzduchu se nechá pracovat sluníčko a teplo. Přesný čas namáčení je těžko odhadnutelný, záleží na počasí. Při tom našem květnovém praní byly ideální dva týdny.

Při odkrytí by mohly povahy se slabším žaludkem mít trošku šokující zážitek, my už jsme zvyklí. Ono to totiž úplně kolínskou nevoní :). Díky působení tepla se všechny nečistoty usadí na povrchu a udělají jakýsi škraloup, ten je třeba odebrat a pak už jen vylovit namočenou vlnu, která si sice užívá lázeňského pobytu v té kalné vodě, ale ve své podstatě je čistá.

Lovit mokrou vlnu, to je taky jedna ze zatěžovacích zkoušek.

Dříve se dávala do proutěných košů, kterými protekla voda, ale vlna neutekla, no my dnes používáme přepravky a praní rukama pomáháme. Každý kousek tak projde živým proudem vody a je příjemné, když není úplně ledová. Kromě toho, že neodpadnou ruce vám, tak také vlna neprojde úplně teplotním šokem, který nemá právě ráda.

Takto promáchaná už začíná být čisťounká a po rozložení na v našem případě opět přepravky, dnem vzhůru, aby nestihla vlnou prorůst tráva, odkape poslední zbytek případné znečištěné vody a čerstvé povětří, mírný polostín a čas už dokonají dílo k nádhernému čistému materiálu, který je připraven na fázi česání.

:) Tak. To máte jeden proces z celého výčtu úkonů za sebou.

Nám se osvědčily do 1000litrového barelu max. tři plné pytle vlny, aby měla prostor se "vylouhovat".

Díky mé letošní zdravotní indispozici si proces s námi měla možnost vyzkoušet Veronika Morgan Janíková - U placatého hada - a my moc děkujeme za pomoc. S prvními kapkami deště rozložili s Jakubem poslední várku, namočili další tři pytle a teď už šupajdyjá do teplých ponožek a srovnat záda.

On totiž ten "koníček" je pěkný valach a fáze praní a česání dá docela zabrat ;).

Aneb opatrujte své vlněné ponožky, svetry, čepice jako oko v hlavě a veeeeelkýýý poklad. ♥

Ateliér RéziKa

Terézia Kalinayová

https://www.fler.cz/atelier-rezika

Třicet let se věnuje řemeslům, a to včetně VŠ studia tohoto zaměření a sbírání zkušeností a informací. Posledních 12 let se velmi intenzivně věnuje i zpracování vlny. Je držitelkou regionální značky kvality "Kladské pomezí" a vede také nejrůznější kurzy, například aktuálně v Národopisném muzeu v Praze.

"Přítel Jakub, přestože kameník, vydatně pomáhá a o tkalcovských stavech, praní, česání a barvení už ví taky kde co. Zpracováním vlny, předením, tkaním a malováním se živím. Sice to od zářijových událostí nabralo minimalistickou podobu, ale snažíme se. Můžete nás potkat na akcích nebo na kurzech, můžete nás sledovat nebo napsat nebo si jen udělat radost prohlédnutím naší práce.
To, u čeho sedím na poslední fotce, jsou zápiastky, úžasná užitečná a přitom historická věc. Když budete chtít, napíšu vám o nich příště ;)."