Jsem švadlenka samouk, co šití maximálně propadla. K šití jsem se dostala na mateřské, kdy jsem hledala způsob, jak tvořit, být užitečná a zároveň si uchovat kousek sebe. Se šitím jsem experimentovala celý život, ovšem nezkušenost vždy vedla k nespokojenosti. Toužila jsem po jediném: ušít si něco na sebe, co bych vážně mohla nosit i ven! Proto jsem se začala vzdělávat, jak správně šít a jak se s materiály pracuje.
Látky mě okouzlily – jejich barvy, vzory, struktury… ale také jejich cena. Jsou nádherné, ale často drahé, a tak jsem si slíbila, že nevyhodím ani kousek. Začala jsem si tvořit svou zero-waste krabici, do které schovávám každý zbyteček, který by jinak přišel nazmar.
Každé léto se k ní vracím a z těch malých kousků vznikají drobné výrobky – čelenky, korunky, šátečky, čepičky… a z těch úplně nejmenších pak japonské míčky, které mají v sobě hravost i něhu. Všechny tyto poklady můžete najít v mém krámku na Fleru.
Když objednávám látky, vždycky zabrousím i do sekce zbytků. Vím, že z třiceti centimetrů se dá ušít jen málo, ale právě to „málo“ je pro mě výzvou. Procházím galanterie, hledám, vybírám a těším se, co z toho vznikne. Každý výrobek je pro mě malým příběhem – o úctě k materiálu, o radosti z tvoření, o lásce k detailu.
Šití je pro mě víc než práce. Je to způsob, jak tvořit srdcem.
Redakční dovětek:
Jak jsme vám v MAGu slíbili, když budete pilně psát blogy, budeme ty pěkné vytahovat na oči širokému obecenstvu do MAGu. A jak jsme slíbili, plníme :-). Takže - pište blogy!
