Zajímaví nováčci: "Vydejte se do lesa..."
I o prázdninách se podíváme mezi zajímavé nováčky na Fleru. Dnes vám ukážeme půvabné kresby od architektky, šperky od manažera v lesnictví, nože, které začaly myšlenkou "to dám levou zadní..." a přidáme něco krásných fotografií :-)
| Registrace: | 8.2.2018 |
| 1. zboží: | 28.3.2018 |
Jaký je příběh vaší tvorby?
U mne asi zlomový okamžik nastal, když jsem se rozhodla studovat architekturu. Do té doby byly moje kresby takové neučesané a bez výrazu a ani jsem se popravdě této činnosti moc aktivně nevěnovala. Nicméně v prostředí, kde potkáte řadu opravdu talentovaných a inspirativních lidí, začnete i na umění a kreativní tvorbu obecně nahlížet jinak. A i když architektura jako taková o tom kreslení zas až tak moc není, tak ta změna pohledu na věc je zásadní. Ovšem moment, kdy jsem se rozhodla koupit blok a pero a začít kreslit, nastal, když jsem si asi před rokem chtěla udělat nějaký obrázek do kuchyně. Bylo to asi poprvé za posledních deset let, kdy jsem si kreslila opravdu jen tak pro radost a neskutečně mě to bavilo. Začala jsem tedy kreslením trávit volné chvilky a momentálně je pro mne tato činnost nejlepší formou odpočinku. A vzhledem k tomu, že už v rodině máme nějaký ten účet tady na Fleru, tak jsem se rozhodla založit vlastní i mým obrázkům, aby mohly dělat radost i ostatním :)

Jaké to je, když usedáte k výrobě?
Jak už jsem zmiňovala, tato činnost pro mne znamená odpočinek. Usednutí k bloku je pro mne moment, kdy nechvátá žádná jiná práce a nemusím se tedy ničím stresovat. Vždy si tyto chvilky naplno vychutnávám, protože jich není mnoho.

Co si myslíte, že je pro tvůrčí proces nejdůležitější?
Na prvním místě je podle mě opravdový zájem o danou činnost a správná dávka zapálení. Když člověka samotný tvůrčí proces nebaví, tak to nemá smysl. Správné techniky a postupy už se dají naučit, a když se opravdu chcete něčemu věnovat, tak to není překážka. To platí jak pro můj tvůrčí proces, tak i pro všechny ostatní.
A co vás v tvorbě ovlivňuje a doprovází?
Asi trošku paradoxně se mi nejhůře tvoří, když jsem sama a mám klid. Bude to možná znít hloupě, ale úplně nejraději kreslím, když vedle mne můj muž hraje na počítači hry (ale jen ty mnou schválené :)), oba děláme, co nás baví, povídáme si a je nám fajn. K takto vytvořenému obrázku mám potom i lepší vztah než k tomu, ke kterému bych usedala s představou práce, která musí být udělána.
Kde vaše věci vznikají?
Moje tvorba není moc prostorově náročná, takže mi bohatě stačí můj pracovní stůl, vyměním klávesnici za blok a pero a můžu tvořit, kdekoliv to jen trošku jde.


Jak vypadá cesta vašeho výrobku na Fler?
Cesta výrobků na Fler je naprosto jednoduchá, nerada si věci komplikuji :) Takže mám pozadí fotografií jako takovou photoshopovou formu a do té jenom vkládám obrázky, které mám naskenované a připravené pro tisk. Odpadá tak práce s upravováním jednotlivých fotek a je víc času pro tvorbu :-) Stejně je to i s popiskami a dalšími atributy prodávaného zboží, vzhledem k tomu, že jsou mé výrobky stejného charakteru, používám pro vše jednotnou formu, kterou už jen doladím podle potřeby.
Líbí se vám Fler? Co konkrétně vás na něm okouzlilo? :-)
Celý koncept Fleru mne naprosto nadchnul už před lety. Je super, že existuje místo, kde můžou lidé nabídnout ostatním to, co rádi tvoří, bez nějaké větší časové či finanční investice. Je to místo ideální pro rozjezd podnikání nebo i pro lidi, kteří se do nějakého většího podnikání nehrnou a tvoří jen tak pro radost.
Co inspirativního můžete doporučit ostatním?
Chodit na dlouhé procházky jen tak, pozorovat věci kolem sebe a užívat si život. To bohatě stačí.
Co považujete za svůj dosud největší úspěch?
Za svůj největší úspěch v rámci této tvorby považuji to, že jsem s ní vůbec začala. Ten moment, kdy jsem si uvědomila, jak moc mě to vlastně baví, byl k nezaplacení.
A váš veliký sen? :-)
Strašně ráda bych zapracovala na svém kresebném stylu a ilustrovala dětské knížky :)
| Registrace: | 26.3.2018 |
| 1. zboží: | 28.3.2018 |
Jaký je příběh vaší tvorby?
Dřevo jako úžasný přírodní, trvale udržitelný a obnovitelný materiál mě fascinuje a provází celým mým životem. Můj otec pracoval celý život jako dřevorubec, proto se stal les už v mém dětství symbolickým „druhým domovem“. Toto propojení přetrvalo i nadále, a proto po vystudování střední i vysoké školy lesnické se ze mě „překvapivě“ stal profesionální lesník :-))
Za svůj profesní život jsem se v lesnictví postupně vypracoval od dělnických prací při studiu až do vrcholného managementu. A právě v průběhu tohoto profesního přesunu od práce rukama k práci hlavou ve mně postupně, ale neodbytně sílil pocit určité nespokojenosti a nenaplnění.
Zkoušel jsem tento pocit zapudit sportovními aktivitami, ale dospěl jsem velmi rychle k poznání, že sportovec, byť rekreační, ze mě rozhodně nebude.
Zlom přišel při rekonstrukci bytu, kterou jsem se snažil realizovat v maximální míře svépomocí. A právě ta určitá forma „kutilství“ mě neskutečně bavila. Pak už byl jen krůček k tomu začít vyrábět ze dřeva různé šperky a drobnosti pro své nejbližší, když byly ohlasy pozitivní, začít je nabízet i na Fleru.


Jaké to je, když usedáte k výrobě?
Času na tvoření je relativně málo, ale o to více se ho snažím využít a hlavně si jej užít. Využívám většinou víkendů, kdy je pracovně trochu volněji. Zjistil jsem, že při tvorbě si dokážu setřídit myšlenky, získat jiný úhel pohledu na pracovní i osobní záležitosti a zároveň ventilovat stres, proto se jí snažím věnovat průběžně.
Co si myslíte, že je pro tvůrčí proces nejdůležitější?
Celá má tvorba je postavena doslova na hře se dřevem. Snažím se kombinovat různé druhy dřevin do různých podob a tvarů. Dřevo pro výrobu vždy rostlo v České republice a má svůj příběh, který většinou vede přes zaprášené půdy a kůlny do historie až ke konkrétnímu stromu a místu, kde rostl.
Mnohdy jsou využity i různé zbytky a odřezky z jiné výroby, které tím dostávají nový tvar, formu i využití. Nejdůležitější při výrobě je proto cit a pocit, nic není předem naplánováno a každý kousek dřeva je svou texturou, barvou i tvarem originální.


A co vás v tvorbě ovlivňuje a doprovází?
Nevnímám ve svém životě odděleně rodinu, práci ani tvorbu. Myslím si, že by to byla chyba, protože se vše nevyhnutelně vzájemně ovlivňuje a doprovází, a je to tak dobře.
Stejně tak jako si v případě, že musí manželka do práce, vezmu děti s sebou do práce, tak si vezmu s sebou na dovolenou počítač. Snažím se to takto vnímat i v případě tvorby.
Kde vaše věci vznikají?
Protože bydlíme v bývalé bytovce, jak jinak než lesnické :), s místem, kde tvořit, jsem poměrně bojoval. Zvlášť kvůli tomu, že řezání a broušení dřeva je poměrně hlučnou a prašnou záležitostí. Nakonec to dopadlo tak, že kvůli mé dílně musí naše auta parkovat na ulici, protože jsem jim zabral garáž. Tu si postupně vybavuji a přetvářím k obrazu svému. Finální barvení a voskování už probíhá venku v altánu, či při nepřízni počasí přímo doma v obýváku.
Jak vypadá cesta vašeho výrobku na Fler?
Finalizace, focení a v podstatě veškerý související marketing a administrativa jsou prací mé úžasné manželky, bez které by mé výrobky nejspíše neopustily naši garáž. Je to přesně kvůli tomu, že administrativy mám až nad hlavu ve své práci, proto se jí při své tvorbě snažím maximálně vyhnout.
Líbí se vám Fler? Co konkrétně vás na něm okouzlilo? :-)
Fler je inspirativním místem díky nepřebernému množství kreativních lidí, možností jak sdílet svůj příběh a prezentovat své výrobky.
Co inspirativního můžete doporučit ostatním?
Ostatním tvůrcům bych doporučil zkusit přihlásit se se svými výrobky na některý z marketů autorské tvorby, které probíhají v různých městech České republiky i zahraničí. Nakupujícím pak některou z těchto akcí navštívit.
Co považujete za svůj dosud největší úspěch?
Jako svůj největší úspěch vnímám zájem zákazníků o mé výrobky. Při účasti na marketech se člověk setkává s upřímnou zpětnou vazbou, která je pro jeho tvorbu vždy největším přínosem a úspěchem.
A váš veliký sen? :-)
Asi jako u většiny amatérských tvůrců je mým velkým snem uspět ve velké konkurenci, získat oblibu u kupujících a vybudovat úspěšnou značku, které bych se následně věnoval profesionálně :)
| Registrace: | 28.3.2018 |
| 1. zboží: | 28.3.2018 |
Jaký je příběh vaší tvorby?
Focení mě baví odjakživa, zásadní moment ale přišel až před pár lety, když se mi do ruky dostala stará zrcadlovka. Do té doby jsem „věděla“, že zrcadlovka pro mě není, prakticky totiž nutí svého majitele toužit po stále dražší a dražší technice. Tak první část prohlášení se ukázala být nepravdou, druhá ale naneštěstí platí.
Následovalo několik let hobby focení a vylepšování foto-techniky v rámci omezeného rozpočtu. Na dráhu profíka jsem se vydala až po značném váhání a povzbuzování od přátel. Chvíli mi trvalo, než jsem sebrala odvahu přiznat, že něco umím natolik, že si mé služby ledaskdo rád zaplatí.

Jaké to je, když usedáte k výrobě?
První fáze mé „výroby“ začíná, když se vydávám se psem na procházku a přiberu s sebou foťák. To dělám, když je zajímavé počasí, chystám se na nějaké pěkné místo, vykvetla nebo dozrála nějaká zajímavá květina či plodina (např. pampelišky, šeříky, jeřabiny, apod.), a především když mám dostatek času se venku zdržet a „lovit“.
Druhá fáze nastává u počítače, kdy vybírám nejlepší fotky a upravuji. To je pro mě obvykle relax – nikdo po mně nic nechce, nemusím odevzdat výsledky, vše záleží jen na tom, jestli se mi výtvory líbí.
Co si myslíte, že je pro tvůrčí proces nejdůležitější?
Čas, energie, chuť. Pomáhá také potvrzení z okolí, že to má smysl :)
A co vás v tvorbě ovlivňuje a doprovází?
Při mém stylu focení je třeba dát pozor zejména na to, aby mi ve chvíli soustředěného zírání do hledáčku neutekl pes :) Jsme už naštěstí celkem sehraní. Nejradši fotím brzy ráno, to je ostatně nejlepší doba na pobyt v lese. Žádní lidé, rosa, mlha, vychází sluníčko. Nedokážu dobře „lovit“, když se mnou je na procházce nějaký další člověk, to prostě ruší. Čas u PC pak ráda využívám k poslechu hudby nebo zajímavých rozhovorů, na které jindy není čas, například na DVTV.

Kde vaše věci vznikají?
V přírodě a doma u počítače. Já bych nejradši fotila furt jen v lese, takže tak 99 % fotek z přírody vzniká opravdu v lese nebo jeho blízkém okolí.

Jak vypadá cesta vašeho výrobku na Fler?
Vybrané fotky opatřím vodotiskem a zmenším na „ukazovací“ velikost. Na Fler pak ještě vypíšu rozlišení fotky a cílové rozměry pro případný tisk. To je vlastně zatím vše. S čím válčím? Tak asi s popisky. Zatím se omezuji jen na technické parametry, ale ráda bych v brzké době k fotkám dodala alespoň jednu či dvě věty, nějaký popis, náladu, apod. Ale to chce čas a kreativní energii.
Líbí se vám Fler? Co konkrétně vás na něm okouzlilo? :-)
Na Fleru se mi zalíbilo víc, než jsem čekala. Zabydlet se zde mi pomohly zejména kluby, do kterých jsem se postupně přidala. Většinou se v nich soutěží na nějaká témata, jsou zadané třeba barvy výrobku, a to mě dost motivuje dívat se kolem sebe, fotit, hrát si s fotkami, vymýšlet.

Co inspirativního můžete doporučit ostatním?
Vydejte se někdy brzy ráno do lesa, tak asi půl hodiny nebo hodinu před východem slunce. I ten „nejobyčejnější“ les hned za městem vám v tuhle ranní dobu může nabídnout úžasný únik z reality. Nebo do reality, jak se to vezme :)
Co považujete za svůj dosud největší úspěch?
Že jsem s profi-focením vůbec začala.
A váš veliký sen? :-)
Asi jako každý fotograf – vydělat si focením na další super drahou techniku.
| Registrace: | 31.3.2018 |
| 1. zboží: | 31.3.2018 |
Jaký je příběh vaší tvorby?
Může za to pořad Toulavá kamera. Jednou tam byla reportáž o pánovi, který vyráběl nože, a mně se to moc líbilo. Řekl jsem si, že zkusím vyrobit tři nože – lovecký, vojenský a jednoho takového elegána. V bláhové naivitě, jak to za pár večerů „sfouknu“, jsem vyrazil na nákup se slovy: „Jdu si koupit pár blbostí na ty nože.“ Když jsem pak večer, po mnohahodinovém shánění a o mnoho tisíc korun lehčí, stál nad tou hromadou potřebných věcí, došlo mi, že to asi tak snadno nesfouknu. Práce s kovem a dřevem při výrobě nože, práce s kůží a jehlami při šití pouzdra – to všechno mě čekalo. Ale pustil jsem se do toho a začalo mě to bavit.
Jaké to je, když usedáte k výrobě?
Práce rukama, něco si udělat, něco vyrobit, to mne vždy bavilo a od mládí jsem často něco kutil. Takže usedat k výrobě něčeho jsem zvyklý a i po těch letech mě práce rukama baví a naplňuje.

Co si myslíte, že je pro tvůrčí proces nejdůležitější?
Nenechat se odradit prvotními neúspěchy a komplikacemi. „Učenej z nebe nespad“ a „Kde je vůle, tam je cesta“. Když si vzpomenu, jak jsem se natrápil s prvními noži… Jak jsem si kolikrát říkal – to není možný, jak tohle udělat a nezničit tak drahou ocel nebo tak krásné dřívko na rukojeť. A zkazil jsem toho dost – mám plnou krabici zlámaných a probroušených čepelí. Zvlášť při dokončovacích pracích je na noži většina udělaných chyb nevratných a neopravitelných. Proto, když mi lešticí bruska vytrhla hotový nůž z ruky a ten se vydal špičkou dolů rychlostí světla k zemi těsně vedle mojí nohy a byl v ten moment na dvě půlky, měl jsem po pětadvaceti hodinách ruční práce skoro slzu na krajíčku. :) Říká se, že když nechceš vyrábět nože, tak nezačínej dělat ani ten první. Je to dost návyková záležitost, ale to jistě platí i v jiných oborech.

A co vás v tvorbě ovlivňuje a doprovází?
Dost často mě v největším zápalu boje ovlivňuje a doprovází volání manželky: „Oběd! Jdeš hned, nebo na tebe máme počkat?“. Já vždycky řeknu, že jdu hned a přijdu ke stolu za půl hodiny, když už jsou všichni po jídle. Ten čas v dílně plyne nějak úplně jinak než venku... :-))
Kde vaše věci vznikají?
Ze začátku jsem vyráběl nože v garáži, v domě mých rodičů. Znamenalo to vyrazit autem 3 km z domova k našim, nic nezapomenout. Tam vyndat jejich auto z garáže, všechno vybalit a po skončení všechno sbalit, uklidit, zamést atd. To se časem stalo neúnosné, proto jsem si postavil doma na zahradě dílnu, kterou postupně dovybavuji dalšími stroji a nářadím. Stále mi však v dílně plno věcí chybí, například kvalitní odsávání prachu od pásové brusky. Takže, když po práci vyjdu z dílny ven, vypadám jako právě „vyfáranej“ horník po šichtě. :-D Jinak můj komfort při práci v nové dílně ještě povýšila na druhou moje paní, když mi tam nechala namontovat klimatizaci, která umí chladit i topit.
Jak vypadá cesta vašeho výrobku na Fler?
Hotový nůž vložím do dárkové krabičky a jde se fotit. To je pro mne asi ten největší boj. Fotograf jsem mizerný a ještě hůře vybavený. Udělám asi padesát fotek, a z nich jsou použitelné tak tři nebo čtyři a ty pak zveřejním :-)
Líbí se vám Fler? Co konkrétně vás na něm okouzlilo? :-)
Ano, líbí se mi moc. Fler mi ukázala moje sestra, která na něm už dlouho prodává své vlastnoručně ušité věci. Já jsem Fler vůbec neznal a byl jsem velice překvapený, co všechno doma lidé vyrábějí a jak jsou šikovní.
Co inspirativního můžete doporučit ostatním?
Jestli se chcete do něčeho pustit a vyrábět něco vlastníma rukama, tak směle do toho. Je to krásný pocit, když vám pod rukama vzniká věc, která pak udělá radost nejen vám jako výrobci, ale i někomu jinému.
A jestli chcete vidět něco z nožířského řemesla, vyrazte na nějakou výstavu nožů. Je to někdy až neuvěřitelné, co dokážou někteří lidé vyrobit doma v podstatě na koleně.
Co považujete za svůj dosud největší úspěch?
Na svůj největší úspěch v nožířině ještě čekám. Jinak za úspěch považuju, když se mi podaří dokončit nůž přesně tak, jak jsem si ho vymyslel. Například, když nemusím kvůli chybám v průběhu výroby dělat nějaké ústupky ve tvaru nože. A když se tohle všechno podaří a já mám na konci všechny prsty a nikde mi neteče krev, je to úspěch! :-D

A váš veliký sen? :-)
Říká se, že i cesta může být cíl a tak to asi teď mám já. Co se nožířského řemesla týče, tak mi vyhovuje nynější stav. To znamená, že dělám nože ve volných chvílích, když na to mám náladu a chuť a v takových chvílích jde práce od ruky nejlépe. Pokud bych dělal nože na plný úvazek, musel bych je vyrábět dvakrát rychleji a prodávat za třikrát víc peněz než teď. Měl bych neustále v hlavě ten pocit – musíš, musíš, i když se ti nechce. A to už by mě netěšilo.

Úvodní foto: Sikyho nože










