Zanořme se do akvarelu...
Akvarel je okouzlující možnost, jak vyjádřit své pocity hned několika zajímavými postupy. Nemusíte se nechat svázat jeho tradiční formou - skvěle doplní i jiné výtvarné techniky a obohatí vaše umělecké vyjádření. Pojďme se na akvarel podívat trochu blíže...
Podzimní anglický venkov | Paul Sandby
P.Sandby (1731-1809) - průkopník nového přístupu k akvarelu.
Chichesterský kanál ve Velké Británii | J. M. W. Turner
J.M.W.Turner (1775-1851) - jeden z největších anglických malířů 19. stol.; podivín, na jehož dílo navázali o několik desetiletí později impresionisté. Mnoho jeho dalších nádherných akvarelů najdete např. pod tímto odkazem.
Doby, kdy byl akvarel chápán jako ubohá náhražka olejomalby a využíván především k vybarvování detailních perokreseb, jsou naštěstí dávno pryč. Zásluhu na tom, že je chápán jako svébytné médium, mají především malíři tzv. anglické školy (2. polovina 18. století a 1. polovina 19. století ). Ti povýšili akvarel na umění a vyzdvihli jeho sílu i jemnost a především bezprostřednost.
Pak už nic nebránilo jeho vývoji a experimentování - akvarel si oblíbil otec moderního malířství Paul Cézanne a vlastně z něj odvodil svou osobitou techniku olejomalby. Lehkost a světelnost tohoto média využívali hojně i moderní malíři, např. Paul Klee, Joan Miró nebo Vasilij Kandinskij (jeho první abstraktní obraz byl právě akvarel!).
Alchymie barev
Akvarelové barvy jsou ředitelné vodou a připravují se z pigmentů a pojidla, většinou arabské gumy. Každý pigment má jiné vlastnosti a jejich míchání je úplná alchymie, takže se domácí příprava barev nedoporučuje. Jednodušší je koupit již hotové v plastových hranatých kalíšcích zvaných pánvičky (obdélníkový tvar) nebo půlpánvičky (čtvereček).
Můžeme zvolit buď celou sadu nebo si složit vlastní škálu z kusových pánviček.
Existují i barvy v tubách, které jsou vhodné na větší formáty, nejsou však praktické při malování v plenéru. Rozlišujeme barvy školní (ano, třeba staré známé „vodovky“) a mistrovské. Rozdíl poznáte nejen podle ceny.
Červené a bílé dómy, akvarel a tělová barva na japonském pergamenu | Paul Klee
Akvarelové pigmenty mají různé vlastnosti v závislosti na velikosti částic, jimiž jsou tvořeny. Mohou vytvářet zrnitou strukturu (např. manganová modř) nebo vločkovat (podobně skvrnitý efekt jako u zrnitosti).
Obecně lze říci, že rovnoměrná plocha se snáze namaluje syntetickými pigmenty, zatímco přírodní – hlinky – mají nepravidelné hrubé částice a specifický drsný povrch.
Malujeme obvykle měkkými kulatými vlasovými štětci, které jsou extrémně přizpůsobivé – nejslavnější jsou ty z ocasní srsti červeného sobola kolinského, ale určitě vám dobře poslouží i štětce kuní nebo pro začátek levnější se syntetickým vlasem.
Neméně důležitým momentem je výběr papíru.
Akvarelové papíry můžeme rozdělit do tří standardních skupin: drsný, za studena lisovaný a za horka lisovaný neboli hladký papír. V rámci těchto kategorií pak existuje veliká škála různých povrchových textur.
Nejčastěji využívaný je asi papír lisovaný za studena, protože jeho povrch má dostatečnou texturu, aby udržel barvu, a zároveň je natolik jemný, že umožňuje malovat detaily.
Kromě povrchu je důležitá i savost papíru, tu ovlivňuje klížení. Jednoduše řečeno – čím více krycí barvy, tím vhodnější je klížený povrch. Někteří malíři (E. Nolde, J. Pollock) si oblíbili extrémně savý morušový papír (tuto náklonnost sdílím i já). Takový podklad je vhodný pro expresivní metody jednoho tahu štětcem. Používáme-li papír o gramáži nižší než 300 g/m2, je třeba jej vypnout na podložku, jinak se mokrou malbou zdeformuje.
(Rozpětí gramáže akvarelových papírů je od cca 12 g/m2 u japonského morušového papíru až po 640 g/m2 u těžkých akvarelových kartonů.)
Jak malovat akvarel
Akvarel bývá někdy nesprávně považován za nejsnadnější malířskou techniku – ve skutečnosti je však mnohem obtížnější než např. olejomalba, protože klasický způsob práce à la prima (tedy jediná pracovní fáze) vyžaduje kvůli rychlému schnutí barvy rychlost, jistotu a velkorysost.
Tradiční technika akvarelové malby využívá transparentní barvy, jimž poskytuje světlo bělost papíru. Podklad tedy vlastně nahrazuje bělobu. Čím více vrstev barvy naneseme, tím méně světla se odrazí a barva je hlubší. Zde bych měla ještě zmínit kvaš, což je jednoduše řečeno akvarel s přidanou bělobou – výsledkem je pak krycí barva. Umělci často využívají kombinaci obou těchto technik.
Červené slunce, akvarel | Joan Miró
Joan Miró často kombinoval akvarel s kvašem, ba dokonce i s olejem.
Stručně shrnout vlastní postup při malování akvarelem je samozřejmě obtížné. Takže zjednodušeně.
Existují dva základní přístupy: metoda mokrým do mokrého nebo mokrým na suché. V prvním případě využíváme rozpíjení, ve druhém se barva zachytává jen na vyvýšených místech drsného povrchu papíru a nechá vyniknout jeho texturu.
Ukázka mokrým do mokrého (horní obrázek) a mokrým na suché (dolní obrázek).
Pak přicházejí na řadu techniky jako lazurování (aplikace řídkého nátěru barvy buď jako jednotícího prvku, nebo naopak stupňovitého tónování), vymývání (odstranění suchého naneseného pigmentu), změkčování okrajů a různé texturní efekty (např. broušení smirkovým papírem).
Zajímavé a užitečné je také tzv. maskování, kdy pomocí maskovací tekutiny (vodou ředitelný roztok na bázi gumového latexu) zakryjeme místa, která mají zůstat bílá (malovat kolem nich a snažit se je vynechat je zoufale neobratné)...
... Pak přes ně nanášíme barvu a po zaschnutí maskovaná místa vygumujeme nebo lehce odrolíme prstem. V tomto případě vždy používáme jako podklad klížený papír, který se tak snadno nepotrhá. Dříve se k podobnému účelu, tedy k vytvoření naprosto bílých míst, používalo vyškrabování – seškrábnutí namalovaného povrchu ostrým nožem nebo skalpelem až na papír.
A pokud někdo miluje drobné detaily, mohou mu v závěrečné fázi práce dobře posloužit i akvarelové pastelky (tímto zdravím některé členky Malířského klubu :).
Co dodat na závěr – možná to, že u každé techniky, nejen u akvarelu, je zajímavý přesah do dalších technik a experimentování. Nenechte se svazovat zažitými pravdami o tom, že něco „nejde“ nebo že se to tak „nedělá“. Najděte svou vlastní cestu vyjádření; tady jsou příklady, jak může být přístup k akvarelu různorodý…
Akvarel v nejrůznějším pojetí na Fleru:
Jak stará je země | Hana Pavlátová
V duši nepokořená | Dana Flídrová
Springlover: Sněhová koupel | Koně všemi smysly
Rodina, malba voskem a akvarelem na ruční papír (5,5 x 7 cm) | LucieVV
Akvarel, Olomouc Marie Sněžná / Tatra 30 | Akvarel - Hliníky
Zdroje: Encyklopedie světového malířství, B. Mráz, M. Mrázová; Encyklopedie výtv. technik a materiálů, R. Smith; Malujeme květiny akvarelem, A. Fletcherová; Wikipedia.org
Úvodní obraz: Lucernské jezero ve Švýcarsku, akvarel, tužka, pero, J. M. W. Turner
