Když opustila svět excelových tabulek a open space s 300 kolegy, přišla úleva. A taky prostor splnit si sen. V malé domácí keramické dílně ZARIA objevíte svícny, sošky, cedulky a vůbec všechny dekorace vhodné domů i na zahradu. Tvořené jsou nejčastěji modelováním z volné ruky a žádnou uniformitu nečekejte. Snaha o přesnost totiž autorku vůbec netěší. :)

Řekněte nám něco o sobě. Jaká byla vaše cesta k tvoření?
Už od malička jsem věděla, že je mi nejlíp, když si někam zalezu a tvořím. Obklopená papíry, barvami, nůžkami, lepidlem, vlnou, bavlnkami i keramickou hlínou jsem neustále něco vymýšlela a svoje nápady se pokoušela realizovat. Když ale přišel ten moment, kdy jsem si musela vybrat střední školu, nevěřila jsem, že se výtvarnem a rukodělnou činností lze uživit, a tak jsem se vydala úplně jinou cestou. Po gymplu na VŠ a po VŠ do fabriky. Do veliké open space kanceláře, kde hlučelo 300 lidí a hučelo 300 počítačů. Každý den 8 hodin pod umělým osvětlením a bez čerstvého vzduchu jsem předstírala, že rozumím financím a ty excelové tabulky mě vážně zajímají. Když jsem odtamtud po roce odcházela na mateřskou, byla to obrovská úleva.

Doma jsem potřebovala nějakou činnost, která by mi pomohla se trochu odreagovat od denní rutiny a péče o miminko, a tak jsem vyráběla šperky z korálků a háčkované drobnosti. A v té době jsem objevila Fler, úžasný svět plný šikovných a kreativních lidí. A co víc, zjistila jsem, že mnozí z nich se svým uměním či řemeslem živí. Myslím, že právě v ten moment ve mně začalo klíčit semínko naděje, které mi opatrně našeptávalo, že bych to mohla taky zkusit… Od té chvíle vedla ještě dlouhá cesta – od kroužku keramiky pro dospělé a znovunalezení lásky k hlíně, přes dlouhé noci u kuchyňského stolu a vození výrobků na výpal do sousední vesnice, až k vlastní peci, rekvalifikačnímu kurzu a malé dílničce z přestavěné garáže.

Dnes mám děti tři, keramiku dělám stále s láskou a plným nasazením, a přestože Fler už dávno není mým hlavním zdrojem příjmů, stále jsem mu vděčná za to, že jsem se rozhoupala začít si plnit sen.

Jakou technikou nejraději tvoříte? Proč to u vás vyhrála?
Nejraději mám modelování z volné ruky. I přesto, že mi hrnčířský kruh hodně usnadňuje a urychluje práci a výrobky jsou díky němu pravidelnější, nejvíce času stále trávím modelováním. Nemám ráda sádrové formy, odlévání ani vtlačování mě nebaví. Ještě před nedávnem jsem si myslela, že se dám na hrnčířinu a budu vyrábět užitkovou keramiku, ale pořád mě to nějak táhne k té dekorativní. Nesmírně obdivuji všechny keramiky, kteří mají jeden hrnek jako druhý, všechny pokličky jim krásně sedí, konvičky necintají a talíře jsou perfektně rovné. Já to nedávám. Snaha o přesnost mě netěší, mám ráda, když je každý kousek originál. Potřebuji si výrobek stokrát osahat, lepit, vyrývat, vykrajovat a vyřádit se na detailech. Sem tam vyrobím i nějaký ten hrneček, ale jen pro radost… pro sebe, pro rodinu či přátele, nikoli na prodej. Zatím. Kdo ví, kam mě cesta povede…

Kde čerpáte inspiraci? Vyrábíte ráda na zakázku?
Inspiraci nijak aktivně nevyhledávám, většinou chodí sama, nečekána, nezvána. Vybírá si chvíle vhodné, méně vhodné i naprosto nevhodné a moc ji nezajímá, jestli mám zrovna čas, nebo mi hoří nějaký termín. Popravdě nevím, kde se přesně bere. Zřejmě je to směsice vjemů a obrazů, které mě během dne obklopují. Nejsem zrovna moc organizovaný člověk, nápady si nikam nezaznamenávám, a tak se mi stává, že mi inspirace uteče a už se nevrátí. Případně se vrátí v jiné podobě, nebo je vytlačena jinou. Zkrátka nad tím moc nemám kontrolu a zatím mi to nijak nevadí.
Zakázková práce je hlavním zdrojem mých příjmů a jsem za to ráda. Není to ale tak, že bych vyráběla čistě podle požadavků zákazníka, vždy vycházím z vlastní tvorby. Oslovují mě lidé, které zaujal můj styl, a proto nemají problém nechat mi aspoň částečně volnou ruku. Většinou opakuji s drobnými obměnami a úpravami to, co už jsem dříve vyrobila. Typickým příkladem jsou cedulky – jmenovky a čísla popisná, které jsou u zákazníků velmi oblíbené. Mám sice nějaké vzory, ale každá cedulka je vytvořená na míru a zohledňuje vkus, vzhled, někdy i povolání či koníčky zákazníka a jeho rodiny.

Kdy a kde se vám tvoří nejlíp?
Doma v dílně nebo venku pod pergolou, o samotě, s voňavou kávou, za poslechu dobré audioknihy nebo zajímavého podcastu. Dlouho jsem byla nucená pracovat hlavně večer a v noci, jindy na to nebyl čas. Ale mám ráda denní světlo a přišla jsem na to, že nejlépe se mi tvoří dopoledne.

Popište moment, kdy jste si uvědomila, že vaše tvorba už není „jen“ koníček.
To bohužel nedokážu. Nebyl to jeden moment, ale celá řada spontánních i promyšlených kroků a rozhodnutí, ale taky úplných náhod. Spíš bych to nazvala cestou. Ale pamatuji si, že hodně důležitým a emotivním momentem byla koupě vlastní pece. Když mi ji přivezli, pořád jsem se na ni chodila dívat a nemohla jsem uvěřit, že je fakt moje. Tehdy jsem si slíbila, že když už jsem se rozhodla pro takovou investici, udělám všechno pro to, aby mě ta keramika uživila. A stále na tom pracuji.

Co vám na vaší tvůrčí cestě nejvíce pomohlo?
Jednoznačně podpora nejbližšího okolí. Myslím, že můj muž věděl, že potřebuji svobodné povolání, které mi umožní se kreativně vyřádit, ještě dřív, než jsem si to já vůbec dokázala připustit. Byl to on, komu jsem se zpočátku chlubila s každým novým výrobkem (no dobře, dělám to doteď), kdo se s pomocí našich rodičů postaral o děti, když jsem byla na rekvalifikaci, kdo mi společně se svým tatínkem postavil dílnu a kdo mi neustále fandí a podporuje mě. Teď už vidím, že je o mou keramiku zájem a čerpám energii a chuť do další práce díky svým úžasným zákazníkům, ale nebýt toho, že mi na začátku má rodina a přátelé věřili, nejspíš bych se vůbec neodvážila se touhle cestou vydat.

 

Na který svůj výrobek jste nejvíce pyšná a proč?
Nemám takový výrobek. Mám radost, když překonám nějakou výzvu, nebo se dostanu na vyšší úroveň, například když na kruhu utáhnu větší kus hlíny, ale žádný konkrétní eňo ňuňo výrobek si nevybavuji. Mám poměrně široký sortiment zboží a nedokážu říct, co dělám nejraději. Andělé jsou nejpropracovanější a jejich výroba trvá nejdéle, u květníků mě těší, že jsou nejen na parádu, ale i k užitku, mezi zákazníky nejoblíbenější jsou cedulky a vánoční dekorace a u ozdobiček a komponentů pro drátenice, se kterými spolupracuji, si odpočinu. Není to vždycky kreativní práce a ani mně se nevyhne rutina. Ale i když vykrajuji sto stejných zvonečků, které maluji stejnou glazurou a pak na ně navazuji sto mašliček, jsem mnohem spokojenější, než když jsem zadávala čísla do excelové tabulky.

Když se ohlédnete zpátky za svojí kariérou, udělala byste něco jinak?
Myslím, že je z celého rozhovoru dost zřejmé, že mi docela dlouho nedocházelo, co v životě skutečně chci a potřebuji. Nezvolila jsem si srdcem ani studijní obor, ani zaměstnání. Přesto bych neměnila. Jsem vděčná za všechno, co mi to přineslo. Přátele, zážitky, zkušenosti, poznávání, studijní pobyty v zahraničí… Kdo ví, jak by to dopadlo, kdybych bývala volila jinak. Možná bych naopak seděla nespokojená někde v kanceláři.

Do kterých Fler obchůdků chodíte potěšit oko?
Těch je opravdu mnoho. Na Fleru nejen nakupuji, ale také se dost kochám už 10 let. Zmíním tedy jen své pravidelné návštěvy u teruber, které zpravidla končí nákupem nákupek (jelikož jsou krásné a unesou půl slona, vlastní je i celá má rodina a většina mých kamarádek), dále s-beads, jejíž vinuté i smaltované náušnice mě zdobí asi nejčastěji, a zahradu v keramice, díky které mám občas možnost přičichnout ke kouzlu dřevovýpalu. Ostatním se moc omlouvám, není v mé moci je všechny vyjmenovat.

Jak nejraději trávíte čas, když zrovna netvoříte?
Mám ráda knížky a aktivně strávený čas o samotě i s rodinou. Nejraději v přírodě a poznáváním nových míst.

Kde se ve své tvůrčí dráze vidíte za rok a kde za deset let?
Plánování není zrovna moje nejsilnější stránka, ale snění mi jde mnohem líp. Takže za rok budu určitě opět pracovat na adventním a vánočním zboží a tentokrát si nebudu muset vybírat, čemu dám přednost, a nebude mi líto, že musím něco vypustit, protože krásně stihnu realizovat všechny nápady.
A za deset let bychom si mohly s dcerami otevřít společný ateliér. Já se budu stále věnovat svojí keramice, mladší dcerka bude navrhovat a šít šaty a starší ilustrovat a psát knížky. A bude nám dobře.

Jakou radu byste dala začínajícím prodejcům na Fleru?
Jděte si za svým snem, i když se možná zdá zpočátku nemožný. Z mojí zkušenosti existuje většina těch největších překážek pouze ve vlastní hlavě.