Žádná technika u ní nevyhrála na plné čáře, protože Šárka z AtelierSharka se řídí heslem: co si usmyslím, to prostě vyrobím. Ještě aby ne, když má řemeslo v krvi – její předkové byli kováři i výrobci bižuterie a ona sama vyrůstala mezi stánky na historických jarmarcích. Pojďte se seznámit s výtvarnicí, která nejraději tvoří ve stodole uprostřed Českého ráje.

Řekněte nám něco o sobě. Jaká byla vaše cesta k tvoření?
Krásný jarní den všem tvůrcům i konzumentům krás na Fleru.
Myšlenka, že se dá živit kreativní ruční prací, ke mně přišla pravděpodobně v 90. letech, kdy moje maminka opustila zaměstnání, zaučila se u německého skláře, postavila se na vlastní nohy a vyrazili jsme celá rodina na náš první jarmark. Byl to 1. ročník Turnovských staročeských trhů, které tehdy pořádalo místní muzeum s panem Obročníkem. Ten se o mnoho let později stal mým tchánem. Shoda jmen není náhodná. A já na tom, tehdy malém, tržíčku poznala spoustu šikovných rukou. Čím více trhů jsme navštěvovali (staročeské i středověké na hradech), více mne zajímaly možnosti lidského tvoření. Tradiční řemesla i nové technologie.

Když došlo na rozhodování, na kterou střední školu půjdu, výběr byl celkem jasný. Tatínek uměleckou školu studovat nemohl, tak jsem mu ji chtěla splnit a maminka sklářskou nestihla vystudovat (kvůli mému narození). SUPŠ sklářská v Železném Brodě byla jasná volba. Vzorkařství skleněné bižuterie byl původně obor vystavěný pro produkci podniku Železnobrodské sklo a jejich korálky. Ale za nás už ŽBS skomíralo a náš ateliér se mohl věnovat různým technikám. Až po smalt, lití kovů, tavenou plastiku atd. Tak jsem se od skla dostala ke kovům. Dalo by se říci, že jsem se vrátila ke kovům: Polovina předků byli kováři a kovoobráběči, druhá půlka měla podnik na výrobu smaltované bižuterie. Jeden z podniků ještě ustál odsun z pohraničí, ale obě rodinné aktivity ukončila kolektivizace. Vztah k řemeslu naštěstí komunismus nezničil.

Školu jsem vystudovala, chvíli pracovala jako vzorkařka bižuterie a pak jsem dostala nabídku vytvořit repliky opaskových spon podle historických nálezů. Požádala jsem o živnostenský list a už to frčelo. K opaskům se přidaly brože, přívěsky, předlohy od Římanů, přes Vikingy, ke Slovanům. Spolupracovala jsem s muzei. Některé mé repliky jsou v muzejních vitrínách místo originálů, jejichž hodnota je tak vysoká a stav tak křehký, že jsou uloženy na bezpečných místech. Ale od mých replik je za sklem vitríny nerozlišíte.

S postupem času mi historie a striktní omezení replik přestávaly stačit. Začala jsem utíkat k autorské tvorbě.

Jakou technikou nejraději tvoříte? Proč to u vás vyhrála?
Dnes se tomu říká multipotencionalita. Dříve to bylo „devět řemesel, desátá bída“.
Žádná technika nevyhrála. Co si usmyslím vyrobit, to prostě vyrobím. Drátováním, letováním, tepáním, navlékáním, šitím. Jak je potřeba. I materiály ráda střídám (přírodniny, plechy, dráty, mosaz, měď, bronz, nerez, železo, FIMO, pryskyřice, papírmaše, …). Mám opravdu velkou dílnu a mnoho krabic a šuplíčků s poklady, které se budou hodit ;).

Kde čerpáte inspiraci? Vyrábíte ráda na zakázku?
Nejvíce mne inspiruje příroda a její dokonalost. Vše funguje, až do těch nejmenších detailů. A svět víl a lesních skřítků, jejichž domovem příroda je.
Zakázky nemám ráda. Bojím se, že nenaplním očekávání zadavatele. Ale na druhou stranu, neobvyklá přání mne už mnohokrát posunula dál technicky, možnostmi, novými kontakty. Vždy je to vystoupení z komfortní zóny. Bolí to, ale je mi to ku prospěchu.

Kdy a kde se vám tvoří nejlíp?
Nejraději tvořím někde venku na sluníčku. Ale pak běhám sem a tam na dílnu pro zapomenuté nářadí a sluníčko svítí do očí. Takže nejlépe ve své dílně. Máme dům s velkou stodolou, kterou jsme předělali na dvě velké dílny (rychle se zaplnily). S manželem pracujeme doma. Ke spokojenosti nám chybí jen řidič, který by ráno vstával a vozil dceru do školy :-).

Popište moment, kdy jste si uvědomila, že vaše tvorba už není „jen“ koníček.
Od začátku střední školy jsem si plánovala, že budu podnikat. Mám štěstí, že mohu pracovat v oboru, který jsem studovala. I když je náročné živit se ve zbytném oboru. Ačkoliv často slýchám, že je důležité dělat si radost a zdobit sebe i své okolí, prostředí, ve kterém žijeme.

Co vám na vaší tvůrčí cestě nejvíce pomohlo?
Rozhodnutí dělat takové věci, které těší mě. Nesnažit se zavděčit všem zákazníkům. Dívat se šikovným lidem pod ruce.
A můj muž a jeho nabídka před 25 lety: „Zařídíme ti dílnu u nás ve sklepě.“

Na který svůj výrobek jste nejvíce pyšná a proč?
Vždy na ten poslední.
A na lustr na výstavu s kamarádkami z Fleru Zasaženi středověkem ve Chvalské tvrzi. Potřebovala jsem pevnou konstrukci a musela přesvědčit chlapy v nedaleké firmě, že to opravdu chci takhle a ještě v termínu. Ale stálo to za to. Před pár lety jsme jej pověsili do jedné opuštěné kapličky. Sluší mu to tam.

Když se ohlédnete zpátky za svojí kariérou, udělala byste něco jinak?
Každé ráno bych ráda vstala o 2 hoďky dřív. Ne. Vše se děje, jak má.

Do kterých Fler obchůdků chodíte potěšit oko?
Často navštěvuji obchůdek EDaska, protože mamince fotím zboží :). Ráda objevuji nové mladé tvůrce. A samozřejmě se kochám u svých kamarádek: Katka Rachmetov, cinarka, macioza, Pampalini, ... Nerada bych na někoho zapomněla, všechny je máte v mých oblíbených.

Jak nejraději trávíte čas, když zrovna netvoříte?
V přírodě, se psem, s rodinou. S knížkou (nejraději na Zeměploše s Bábi Zlopočasnou), na zahradě. Před Vánoci zpíváme s přáteli koledy s malým sousedským sborem Provaz (Pro Vánoční Zpěvy). Hodně volného času trávím se sdružením Radosti. V našem okolí pořádáme kulturní, hudební, společenské akce. Z výtěžku podporujeme lidi, kteří nemají tolik štěstí. Ať už zdravotně, zázemím či finančně. Právě teď chystáme náš Radostný ples a hned poté Vítání jara pro děti u nás v Českém ráji.

Kde se ve své tvůrčí dráze vidíte za rok a kde za deset let?
Rok uteče jako voda, ale za deset let už budu slavná a bohatá. Ale pokud bude vše jako teď a já budu stále trochu zdravá a šťastná, bude to super.

Jakou radu byste dala začínajícím prodejcům na Fleru?
Hledejte svou vlastní cestu, tvořte ze srdce a věřte, že to má smysl. Ale kdo já jsem, abych někomu radila. ♥