Při prohlížení měděných náušnic, prstenů, náramků a náhrdelníků od Drahomíra šperk má člověk trochu pocit, jako by navštívil uměleckou galerii. Ručně tvarované a leptané měděné šperky vás uchvátí svým detailním zpracováním a růzností stylů, od jemných přírodních tónů až po výraznější barevné skvosty. Pojďte s námi nahlédnout do šperkařské dílny…

Řekněte nám na úvod něco o sobě. Jak jste se dostala k tvoření?
Jmenuji se Drahomíra Liberdová a celý svůj život (až na dobu studií) bydlím ve vesničce Chuchelná na severní Moravě. Téměř na polské hranici.
Prošla jsem takovou tou rukodělnou klasikou (jako většina žen) – pletení, háčkování, vyšívání, drhání… Hodně jsem šila na děti a pak spousty hodin proseděla u paličkování.
Přibližně 15 let jsem se starala o maminku po mozkové příhodě (první, druhé…). Asi tři roky jsem ještě chodila do práce, pak to už nějak nešlo. Občas jsme to měli náročnější, ale nebyly to špatné roky. A tehdy přišly první korálky. V místním konzumu specialitky pro korálkářky nejsou, ale přes internet jsem si najednou mohla objednat, co mě napadlo. V té době jsem si taky vyzkoušela množství různých technik. Postupně přišlo cínování, vitráže, fusing, malování, enkaustika, pravé smalty, slinování kovové umělecké hlíny a výroba drobné keramiky (mám malinkou pec).

V současné době hodně dělám leptané šperky, ale s postupem času převládá šperk tepaný, hrubší, výraznější. Často zní náš dům od rána do večera cinkáním, klepáním a boucháním (a taky mým halasným zpěvem, když zrovna není nikdo v dohledu).



Věnujete se tvorbě profesionálně? Kolik času jí věnujete?
Naplno se věnuji výrobě a prodeji necelý rok. Pomalu přichází první zúčtování. Nemám nějakou pevnou pracovní dobu. Ale asi tak od loňského října jsem tvořila hlavně dopoledne. Odpoledne a po večerech se věnovala obchodu. Prostě skoro pořád. Od března jsem se rozhodla, že to chce změnu – alespoň v letním období – dopoledne pro sebe (hlavně výlety na kole) a pak teprve práce a dům a ostatní. Když pracuju doma, tak si musím hlídat, abych chodila i mezi lidi a do přírody a nebyla zalezlá jako kočka v pelechu. Snažím se dávat pozor, aby mi roky rychle neutíkaly, ale nějaký ten vnuk i vnučka se už najdou.

Řekněte nám něco o technice, kterou tvoříte. Proč to u vás vyhrála?
Nejvíce se věnuji tepaným měděným šperkům a leptaným měděným šperkům. První jsou takové hrubší, masivnější, zemitější, skoro ve stylu brutalist. Druhé jsou jemných vzorů, lesklé, barevné. Baví mě obě tyto skupiny výrobků. Ostatně, žádný materiál a technika se u mě nechce tak úplně vzdát. Tak se je alespoň občas snažím propojit nějakým netradičním způsobem.

Popište nám typický průběh tvůrčího procesu, který vede ke vzniku nového výrobku.
U leptaných šperků si nejprve navrhnu tvar a vzor a vložím do počítače. Vytisknu na transferový papír a teplem přenesu na přebroušený přichystaný měděný plech. Pak leptám, čistím, stříhám, brousím, tvaruji, opatřuji speciálním patinovacím voskem nebo tmavou sirnou patinou, leštím a lakuji.

Když chci vytvořit něco tepaného z mědi, většinou mám nějaký návrh, ale téměř vždy se cestou k cíli měď sama postará o konečný výsledek. Vždy ale hodně brousím, piluju, zahlazuju a leštím – aby hrany a konce byly příjemné na omak.
Za ty roky, kdy si hraju s mědí (a ostatním materiálem), jsem nashromáždila spousty plochých krabic s různými ručně vyrobenými komponenty. Je to veliký relax se tím prohrabovat a zkoušet, co by se k čemu hodilo. Efektivita této činnosti není sice velká, ale terapeutické účinky za to stojí.


 

Čí názor na vaši tvorbu je pro vás důležitý? Máte někoho takového?
Vzhledem k tomu, že bydlím a žiju dost uzavřeně, mnoho hodnotitelů a poradců nemám. Mám při výrobě ráda pocit, jako bych ten šperk dělala pro sebe, i když ho pak stejně pošlu do světa. U práce mě drží zájem skupiny uživatelů Fleru, kterým sedne styl a zpracování mých výrobků, a spokojenost vracejících se zákaznic.
Občas mě pobaví i vytočí můj technicky zaměřený manžel, který, když už se na něco náhodou podívá, přirovná mnou milovaný výtvor k nějakému hmyzu, houbě, kolu sýra nebo alespoň k nějakému nářadí.

Doporučte Fler tvůrce, které máte ráda.
Líbí se mi řada věcí od pletynky a bukoviny, jeedesign s keramikou a našlo by se mnoho dalších.

Kdybyste měla upozornit na jeden svůj výrobek z Fleru, který by to byl a proč?
Jeden vybrat nedokážu. Ale teď zrovna dělám řadu z tepaných měděných spirálek. Vypadají hrubě, ale jsou pečlivě zabroušené a příjemné na omak. Spirálky doplňuji korálky všeho druhu a nejvíc se mi líbí se surovým olivínem.

Nosíte své výrobky, nebo jste kovářova kobyla?
Ze šperků nosím náušnice a vlastně jen moje. Za ty roky mám oblíbených celou sbírku. Protože často střídám různé techniky (už si to nevyčítám, prostě tak mě to baví), je to taková všehochuť, ze které vybírám podle nálady. Na krku a rukou toho moc nesnesu. Jen výjimečně.

Čemu se ráda věnujete ve volném čase, když netvoříte?
Když neprší a nesněží, beru kolo a jedu se projet do okolních nádherných hlubokých lesů. Čtyři roky mám MTB elektrické a nemůžu si ho vynachválit. Měřič kilometrů nedávno přeskočil 5000. Nejsem žádný sportovec a má váha má k ideální pořádně daleko. Kolo mi však umožní dojet dál do krajiny, i když fouká silný protivítr, i když jsou třicítky, i když mě zrovna píchá v koleně… Nemám ho proto, abych si držela váhu nebo zlepšovala fyzičku. Mám ho jen a jen pro radost. Když jsem v poho a plná elánu, nastavím si minimum pomoci. Když mi není echt, ale chci ven, tak klidně plnou přípomoc a v krásných okolních lesích se nálada rychle dobíjí. Po silnicích jezdím minimálně. Jsem spíše turista na kole. Někdy musím vypadat jako blázen. Hlavu si při jízdě můžu ukroutit, když se rozhlížím, jak je na světě krásně. Pusa od ucha k uchu, lapám mouchy, co to dá, a v očích mi svítí pološílený šťastný výraz.

Jak vypadá váš ideální den?
Téměř každý můj den je už dlouho ideální. Svou práci mám ráda a pracuji podle potřeby. Mám pro sebe stanovenou nějakou pracovní dobu. Ale když se zastaví dospělé děti, kamarádka, sousedka, hlídám vnoučata nebo si chci vyjet na kole, protože zrovna vysvitlo sluníčko, mohu všeho nechat a pracovat později. Třeba dokud se oči nezačnou zavírat. Pak se vším seknu a řeknu si – zítra je taky den. Občas ještě něco tvořím ve snech, ale to se už nepočítá.

Jaké máte pracovní plány pro příští rok?
Plány dopředu si nedělám. Pracuji usilovně na tom, čím se zrovna můj tvořivý mozek zaobírá, a výsledky přijdou. Mám kde bydlet a z čeho žít. Na něco mám a na něco ne. Kdyby to finančně nešlo, našla bych si jinou práci. Velkou oporou je mi manžel a rozrůstající se rodina. Když je přede mnou hora nějakých povinností, starostí, práce a chytá mě panika, jak to zvládnu, řeknu si: postupně! A začnu z té hory ulamovat malé kousky. A taky si něco nechám klidně na zítřek.