Být profesionální švadlenou má určitě své výhody – když objevíte díru na textilním trhu, v jejím zaplnění vám nic nebrání. Tedy… skoro. O tom, jak se kučáková veronika dostala k profesionálnímu šití pelíšků pro naše čtyřnohé kamarády a k šití vůbec, se dočtete v dnešním rozhovoru. No, co dodat… Snad jen, že když se člověk podívá z okna, skoro ty hebounké a hřejivé postýlky domácím mazlíčkům závidí.

Řekněte nám na úvod něco o sobě.
Jmenuji se Veronika Kučáková a mé povolání se mi stalo koníčkem.
Už jako malá jsem v 10 letech uměla obsluhovat šicí stroj, rozžehlovat, kličkovat, stehovat a jinak se zapojit do výroby šatů, které babička šila na zakázku. Ona toto povolání zdědila po svém tatínkovi již za války. Byl pánský krejčí a vše se tenkrát šilo velmi poctivě. Kdysi to byl malý zázrak mít ušitý kostým nebo letní šaty na zakázku, jelikož v obchodech bylo k dostání jen omezené množství ošacení a většinou to byly stejnokroje.
Silné katalogy QUELLE vozili známí ze zahraničí a dle nich si zákaznice vybíraly oblečení, co by rády nosily. Mne to fascinovalo a vydržela jsem v nich listovat celé hodiny. Tato vidina, mít něco jiného, mne dovedla na cestu švadleny. V závodě jsem získala rychlost, u firmy Wagner Textil schopnost technicky vnímat sedací soupravy, jak na ně ušít potah a hlavně pracovat se silným materiálem.

Jak jste se dostala k tvoření?
Úplně náhodou. Manžel pracoval pro síť obchůdků po celé ČR a jednoho krásného večera mi donesl domů 3 kulaté pelíšky, či to zvládnu ušít. Nebylo na tom nic těžkého, po zkušenostech s rounem a tím, co jsem měla za sebou jako švadlena, to šlo jedna dvě. Zádrhel ale byl v šicím stroji. Kufříkový stroj nemá dostatečný přítlak na požadovanou sílu materiálu, takže šití bylo kostrbaté a lámaly se jehly.
No nedalo se nic dělat a začal kolotoč jako u každého, ale u mne obrácený. Odbyt byl, ale nebyl materiál a stroj. Po sehnání staršího stroje to začalo a už nepřestalo.

Věnujete se tvorbě profesionálně? Kolik času jí věnujete?
Věnovala jsem se tvoření profesionálně po dobu 11 let, momentálně to kombinuji ještě se zaměstnáním.

Řekněte nám něco o technice, kterou tvoříte. Proč to u vás vyhrála?
Techniku jsem si pouze upravila a domyslela podle výroby čalouněného nábytku.

Popište nám typický průběh tvůrčího procesu, který vede ke vzniku nového výrobku.
Pracuji klasicky jako každý kutil. Nejprve je nápad a pak se to nějakým způsobem realizuje. A když to je těžká technologie, tak se mi stane, že ji vymyslím až v noci při spánku. Zkrátka vidím ve snu sama sebe, jak to za šicím strojem přehazuji tak dlouho, až technologie šití je ta nejjednodušší a časově co nejúspornější, a ráno si vše pamatuji jako film.

Čí názor na vaši tvorbu je pro vás důležitý? Máte někoho takového?
Tisíc lidí, tisíc názorů, ale nejhezčí je pro mne, když mi majitel mazlíčka napíše, že mazlíček nechce z pelíšku vylézt se ani vyvenčit. Tak to potěší opravdu moc.

Doporučte Fler tvůrce, které máte ráda.
Je jich spousta, je zde tolik šikovných lidiček, kteří do své práce dávají srdíčko, že nelze vybrat jednoho. Poklona a obdiv všem lidem, kteří sami tvoří. Ono přeprodávat zboží a dělat si z toho lukrativní obchůdek dokáže dnes kde kdo.

Kdybyste měla upozornit na jeden svůj výrobek z Fleru, který by to byl a proč?
Netuším, všechny kousky, co vyrábím, se snažím dělat s láskou. Vždy potěší, že i nemožné je možné, když člověk chce. Slovo "nejde" u nás s manželem neexistuje.

  
 

  
  

Používáte své výrobky, nebo jste kovářova kobyla?
Většinou kovářova kobyla a šiju si až na poslední chvíli.

Čemu se ráda věnujete ve volném čase, když netvoříte?
Můj koníček jsou momentálně dvě dospívající dcery, se kterými to není v jejich věku jednoduché, ale to jistě pracující mámy znají. Občas bylinky, práce na zahradě a klasický kolotoč, co zažívá asi každý. Kolikrát je toho tolik, že na nic není čas.

Jak vypadá váš ideální den?
Můj ideální den začíná kávou s mým mužem a prací na naší zahradě, která je od nevidím do nevidím, a oba máme rádi, když je to okolo domu hezké a člověk si pak může říci, že to za to stojí a nepotřebuje vyrážet na dovolenou. My milujeme klid na zahradě, krásné počasí a grilované masíčko. Co víc si člověk může přát.

Jaké máte pracovní plány pro příští rok?
Já se snažím neplánovat, ve chvíli, kdy člověk něco naplánuje, tak do toho něco přijde a musí hledat kompromis, aby to nějak dopadlo tak, jak si naplánoval. Já jsem šťastná, když svítí slunce, jsme zdraví a prostě vše funguje, jak má.

 

V článku jsou použity také fotografie Veroničiných spokojených zákazníků :) Děkujeme!