Lidé z továrny je unikátní projekt (2016) polského keramika a designéra Arkadiusze Szweda a antropoložky Evy Klekot. Je to projekt, který potrvá ještě do roku 2018 a který prostřednictvím speciální kolekce porcelánové soupravy poukazuje originálním způsobem na důležitost lidského faktoru v dnešní zautomatizované době.
V nejstarší porcelánce v Polsku jménem Ćmielów (založené roku 1790) vytvořili řadu čistě bílého porcelánu, na čemž by nebylo nic zvláštního, protože porcelán tu vyrábějí již 227 let.
Jedinečná kolekce je to proto, že ji zdobí pouze otisky prstů namočených do kobaltové modři. Ty prsty patří zaměstnancům zdejšího provozu.
Už to nejsou anonymní dělníci trávící své dlouhé směny ve šmouhatých zástěrách. Každý jeden z nich zanechal na nádobách svůj trvalý otisk, který je a bude, narozdíl od tisíců kusů, které jim denně projdou pod rukama, navždy vidět.
Ruční práce je naštěstí v mnoha ohledech a oborech stále nenahraditelná a je moc důležité si toto včas a plně uvědomit. Dnes už například 3D tiskárny natisknou téměř vše od lidských orgánů přes domy, zuby až po hrnky. Ty pro ně budou úplná malina. Ale řekněte sami, chcete hrnek vyplivnutý z tiskárny? Jistě, bude dokonalost sama, o ceně nechci spekulovat, ale tak prostě hrnek vždy dělal hrnčíř a malovala ho ruka šikovné malérečky a mohlo by to takhle ještě nějakou dobu zůstat.
Jasně. V takovém velkém provozu, o kterém je řeč, je řada věcí přizpůsobena produkci, konkurenceschopnosti na trhu a tak dále, ale lidská ruka, oko a letité zkušenosti jsou stále k nezaplacení. Než svěříme veškerou práci počítačům a robotům a všechna řemesla a kumšty upadnou v zapomnění, neškodí lidský faktor pořádně oslavit a vyzdvihnout. Zvláště pak v řemeslném a uměleckém odvětví a navíc v místě s více než dvousetletou tradicí.
A jak tento unikátní porcelán vzniká?
Zde se plní sádrové formy licí hmotou, která za nějaký čas vytvoří na její stěně několikamilimetrovou hliněnou vrstvičku. Licí hmota je hlína zředěná do tekutého stavu, kterou lze nalévat do forem nejrůznějších tvarů.
Poté se hmota z formy vylije, nechá se okapat na mřížce a hlína, která se usadila na stěnách formy, bude potřebovat nějaký čas ke svému schnutí a zpevnění.
Když je hliněná vrstva dostatečně pevná, forma se opatrně otevře a výrobek se vyjme.
Nastává fáze oprav, retušování, uhlazování. I odlitá ouška nádob potřebují několik zásahů, aby byla dokonalá a mohla se přilepit k nádobám.
Lepení úchytek na pokličky pomocí šlikru a níže další nezbytné retuše a dodělávky.
Když jsou výrobky zkompletovány a začištěny, musejí dokonale vyschnout, aby mohly putovat do pece na přežah.
Alchymie přípravy oxidů a glazur a konečně ono speciální zdobení, které bude naplno vidět až po druhém výpalu.
Na spodní straně nádob jsou v jednom z políček dvě číslice oddělené lomítkem, které se na výrobcích běžně nevyskytují.
Na tomto džbánku jsou to čísla 11/580. Tato čísla mají svůj důležitý význam. První číslo 11 znamená počet lidí, kteří se tohoto kusu při jeho výrobě dotkli, a druhé číslo 580 je celkový počet lidí na výrobní lince.
Nebylo by špatné uvádět tyto údaje i v běžném provozu, co říkáte?
Kolekce porcelánu projektu Lidé z továrny byla vystavena v islandském Design festivalu v Reykjavíku a poté také v Praze na říjnovém Designbloku 2017.
Na závěr ještě pár obrázků z porcelánky Ćmielów...
Zdroj fotografií Cargocollective
