Plast bývá v poslední době spíše zatracován, ale Bára z profilu Listopadky má pro něj neuvěřitelnou slabost. Díky svým šikovným rukám a hravým nápadům z něj dokáže vyrobit, vlastně upcyklovat, nádherné barevné šperky.

Řekněte nám na úvod něco o sobě.
Ahoj, jmenuji se Bára a jsem závislá na plastu. A taky na korálkách, Fleru, čokoládě, knihách…

     

Jinak jsem úplně normální máma od dvou rarachů, dvou koček a jednoho manžela (i když normální je velmi relativní pojem) :). V koutku duše jsem romantik, snílek, sběratel starého porcelánu a skla z přelomu století. Miluji čtení večer v posteli, kvalitní seriály se suchým humorem, dobré kafe po ránu, nezdravé mlsání, rulandské šedé, tyrkysovou a v některých věcech jsem neuvěřitelný puntičkář. Mytí nádobí mě ubíjí, taky skládání prádla a dopravní kolony :). Miluji barvy, v mnoha ohledech jsem maximalista a vytvořit cokoliv minimalistického neumím. To mi vážně nejde. Jsem náladová a trochu tvrdohlavá, s plnou hlavou snů.

Jak jste se dostala k tvoření?
Vyrostla jsem mezi špendlíky a hromadou látek navrch, to mě poznamenalo :). Máma byla dámská krejčová skoro třicet let. Tvořím od mala, co si vzpomínám. První, co si vybavuji, byly šaty pro Barbie. Úplně jednoduchý tunel z úpletu sešitý na overlocku. Ale byly krásné :). Pak už to u mě byla taková ta klasika: ZUŠka, korálky, šicí stroje všude okolo. Na základní škole jsem mámě poměrně hodně pomáhala při šití. Vytahovala střihy z přílohy, špendlila, začišťovala, potahovala a přišívala knoflíky. Ve třinácti jsem zjistila, že chci opravdu být módní návrhářkou. Šla jsem na oděvní průmyslovku, dostudovala a pak se úplně zbláznila. Jala jsem se učit archeologem. Dodnes nechápu, co mě to napadlo :). Archeologie mě hodně baví, moje specializace byla na pohřbívání v období baroka. To je hodně zajímavá kapitola sama o sobě, velice poučná. Ale bohužel vím, že bych nebyla schopná dělat celý život archeologa. Mám ráda, když se mi něco vyvíjí pod rukama a to archeologie umožňuje pouze prostřednictvím publikací. 

Věnujete se tvorbě profesionálně? Kolik času jí věnujete?
Neprofesionálně ano na 100 %. Ještě jsem na rodičovské dovolené a poté bych chtěla být na volné noze. Výroba šperků mi zabírá skoro všechen volný čas, většinou tvořím dopoledne, když jsou kluci ve školce, a pak večer do noci. Ale také jsou dny, kdy ráno vstanu a od stolu se odlepím až večer.

Řekněte nám něco o technice, kterou tvoříte. Proč to u vás vyhrála?
Šperky z PET lahví mě pohltily, jak šperky, tak petky. Vždy se snažím, aby nebylo na první pohled poznat, že se jedná o plast. Plast jako materiál je úplně dokonalý v možnostech svého zpracování. I po těch letech mě stále dokáže něčím novým překvapit. Když si něco vymyslím, většinou to tak po pěti pokusech vyjde. Začíná to nasyslením dostatečného množství lahví, umytím a rozstříháním na menší kousky. Když přejde tahle otravně zdlouhavá část, přijdou na řadu nůžky, svíčka a už to jede.

Popište nám typický průběh tvůrčího procesu, který vede ke vzniku nového výrobku.
Nejlépe pracuji pod tlakem, to se pak líhnou nejprodávanější šperky. Nemám nějaký typický proces. Většinou jen kombinuji, co mi první padne do oka. Někdy jsou to nové korálky, někdy mi na stole leží kousky plastu nahodile a dokonale spolu ladí. Občas mrknu na nějakou tematickou paletu barev. Šperky se rodí samy, bez prvotního črtání návrhů. Tvořím a myšlenky jen tak plynou, v rukou se mi proměňují kvítky v složitější tvary… Sem tam si zapíšu barevnou kombinaci, abych ji nezapomněla. Hodně se v barvách odráží moje nálada. Teď v zimním období jsou listopadky utlumené, více šedivé a bílé. V létě hrají všemi barvami.
Listopadky mě naplňují. Ač jsou to drobné šperky, jsou hodně pracné a časově náročné. Většinou mi jedna zabere celý den, než ji vytvořím, a pak je mi úplně líto, když se prodá. Nerada se s nimi loučím, jsou jako moje děti.

Čí názor na vaši tvorbu je pro vás důležitý? Máte někoho takového?
První, s kým nový šperk konzultuji, je můj muž, je to můj parťák v mnoha směrech. Mnohokrát mi poradil barevnou kombinaci, když jsem si nebyla jistá, či prodejní fígle nebo logistické vylepšení :). Nejednou místo mě prodával na trhu. A úspěšně!
Neméně důležitá je pro mne i zpětná vazba od zákaznic a velmi mě posouvá dál. Nic nepřekoná ten pocit, že můj šperk někomu dělá stejnou radost jako mně.

Doporučte Fler tvůrce, které máte ráda.
Za těch pár let na Fleru jsem poznala několik stejně "postižených" duší a mohla bych jmenovat donekonečna. Vyzdvihnu hlavně Tamaru – Tamarchi, protože nesmírně obdivuji její trpělivost a ráda se kochám jejími šperky. Pak nesmím zapomenout na Báru – nikko b. a její úžasné vosky na ruce. Theresicka dělá pro změnu nádherné oblečení a už se moc těším, až si něco objednám. 

Kdybyste měla upozornit na jeden svůj výrobek z Fleru, který by to byl a proč?
Rozhodně by to byl Božan. Ta kombinace barev mě nepřestává fascinovat, i když už jsem jich za minulý rok udělala mraky. Tyrkysová, fialová s růžovou jsou moje nejoblíbenější, ale ta šedá je ještě víc podtrhne. Samozřejmě vznikl úplnou náhodou a původně byl první prstýnek.

Nosíte své výrobky, nebo jste kovářova kobyla?
Nosím a ráda, pokud mi je někdo nesundá :). Nejraději mám puzetky, ty mám pro sebe v každé barvě a ráda je střídám. Velké náušnice budu zase nosit, až mi povyrostou vlasy a budou lépe vidět.

Čemu se ráda věnujete ve volném čase, když netvoříte?
Volný čas u nás skoro neexistuje. Dva kluci rok od sebe a můj už docela velký koníček nás zaměstnají dostatečně. Když už je chvilka volná, ráda jezdím na výlety, nebo předěláváme drobnosti v našem domově. 

Jak vypadá váš ideální den?
Když už máme volný víkend a nejedeme nikam ani nemusím plnit zakázky, nadělávat zboží, sbalíme se a jedeme na chalupu. To je můj ideální den. Je tam nádherně, svítí slunce, vyneseme stůl pod obří jilm a dáme si u něj kávu se zákuskem. V klidu sedíme, kluci si hrají. Nemusím vařit, tchýně přivezla výborný oběd, sedíme venku a skvěle se bavíme. Večer, až všichni odjedou, si sedneme s mužem, kluci v klidu spí a všude štěbetají ptáci. My posloucháme v dálce bučící krávy a koukáme na hvězdy. Už aby ta zima byla pryč :).

Jaké máte pracovní plány pro příští rok?
Někdy je lepší věci neplánovat, aby člověk nebyl zklamaný, když plány nevyjdou. Nápadů ke zdokonalení Listopadek mám několik a doufám, že je stihnu realizovat. Nerada bych něco zakřikla.