Víte, co je to Bokovka? Nene, nemáme na mysli ani milenky, ani přivýdělek bokem. Bokovka je praktická vychytávka, kterou si vymyslela Andrea alias LOOKrecia místo klasické kabelky. Ta totiž pro maminku malých dětí nebyla zrovna pohodlná. Bokovka je tedy vlastně taková daleko krásnější ledvinka. Hodí se na koncertě, na procházce se psem, nebo když vás bolí záda i z malé kabelky. Ale lépe vám to vysvětlí určitě sama autorka... :)

Řekněte nám na úvod něco o sobě.
Co bych vám tak řekla? Jmenuju se Andrea, narodila jsem se v Ústí nad Labem, vyrůstala kousek od Prčic, v osmnácti si konečně našla vysněný byt v Praze a pak spolu s mužem prchla zase na venkov, kousek od Kladna.

Jak jste se dostala k tvoření?
Ruce zaměstnávám už odmala. Vždycky jsem si malovala, vyráběla nábytek pro panenky a u dědy v jeho truhlářské dílně snila o tom, že ze mě bude jednou řezbářka.
K šicímu stroji jsem si sedla vlastně teprve nedávno, když jsem byla na mateřské se starším synem Kryštofem. Manželova babička mi ukázala, jak se šije na šlapacím stroji a já začala pilovat rovné švy, ušila jsem pár polštářů, nějakou deku a pak svoji první Bokovku, kabelku, peněženku…


Věnujete se tvorbě profesionálně? Kolik času jí věnujete?
Jako malá jsem doma často slýchala: „Ach jo, zítra zase do práce…“ a tehdy jsem si řekla, že to takhle nechci. Jsem hrozně ráda, že se každý večer do té svojí práce těším. Až se v dílně zavřu se všemi těmi nádhernými látkami a něco nového z nich vymyslím, pustím si k tomu nějakou muziku a pak stříhám, žehlím, šiju, fotím. To když jsou děti ve školce a ve škole. Odpoledne, když dorazí domů, jde LOOKrecia stranou a doma je zas jenom máma. Takže si hrajeme, čteme, vaříme, povídáme, užíváme si venku a večer, když jdou spát, sedám k počítači, abych objednala materiál, upravila fotky, vložila zboží na Fler, vyřídila objednávky.

Řekněte nám něco o technice, kterou tvoříte. Proč to u vás vyhrála?
Nebudu vám lhát, prostě jsem propadla kouzlu látek. Baví mě kombinovat barvy a vzory. Většinou, už když látku vybírám, vím, co z ní později vznikne. Na trhu je spousta barevných kabelek, ale nějak jsem mezi nimi nenašla tu „svou“, a tak jsem si ji ušila. A pak ji chtěly kamarádky a kamarádky kamarádek, a tak se zrodila LOOKrecia :-)

Popište nám typický průběh tvůrčího procesu, který vede ke vzniku nového výrobku.
V hlavě mám spoustu nápadů, co bych chtěla ušít. Než je zrealizuju, trvá to někdy dost dlouhou dobu, jindy je to otázka jednoho dne. Svoje návrhy si nekreslím, jen si o nich přemýšlím, ladím je, a když mám pocit, že už dozrál čas, převedu je rovnou do střihu. Ušiju první prototyp, který sama nosím, vychytávám na něm mouchy, domýšlím, co kde zlepšit, a když jsem spokojená, začnu je šít pro své zákaznice.


Jindy mi zákazník řekne svou představu, co by chtěl ušít, a já pak vymýšlím, jak to celé zrealizovat. To je třeba případ pouzder na homeopatika, která jsem začala šít na popud jedné zákaznice.


Čí názor na vaši tvorbu je pro vás důležitý? Máte někoho takového?
V první řadě musím být sama spokojená. Jsem náročná. Když jsem začínala, byla jsem schopná rozpárat celou kabelku, jakmile nedopadla úplně podle mých představ. Tím druhým kritikem a motivátorem je moje sestra. „Hele, Aďul, já bych potřebovala, …“ a já pak kupuju koženku, aby moje kabelky byly víc business, nebo předělávám pásek na Bokovce, aby mašle na boku nepřidávala na objemu.

Doporučte Fler tvůrce, které máte ráda.
Moji TOP jsou Ema Mamisu a jejich dokonalé puntíkaté hrnečky, Bel Ami, Myyna, CHALUHA shop, Kurkova P.

Kdybyste měla upozornit na jeden svůj výrobek z Fleru, který by to byl a proč?
Určitě by to byla Bokovka ;-) Byl to můj první úspěch a díky ní jsem začala šít. Tehdy jsem měla potřebu s dítětem v šátku mít něco praktického, co nahradí kabelku přes rameno, která mi neustále padala, když jsem navíc učila staršího syna jezdit na kole. Po několika pokusech byla Bokovka na světě. Elegantní, praktická ledvinka určená hlavně pro nosící matky. Ale využijete ji, i když do téhle skupiny zrovna nepatříte. Třeba na koncertě, na procházce se psem, nebo když vás bolí záda i z malé kabelky.

Nosíte své výrobky, nebo jste kovářova kobyla?
Mám tu výhodu, že když potřebuju novou kabelku do divadla, prostě si ji ušiju. Svoje kabelky prostě miluju.

Čemu se ráda věnujete ve volném čase, když netvoříte?
Teď mi spoustu času zabírá poděděná chalupa, no, spíš zemědělská usedlost. Asi si umíte představit, kolik to sežere času. Doufám, že v létě bude čas i na ježdění na kole. Když zbyde čas, čtu, běhám, hrajeme s kamarády deskové hry a v poslední době jsem se vrátila k malování. No, vrátila… Naposledy jsem malovala jako malá holka, takže to teď beru zase pěkně od základů, ale třeba si jednou navrhnu vlastní látku ;-)


Jak vypadá váš ideální den?
To jsem se úplně zasnila…. Je léto, příroda jásá, ptáci řvou a já se budím v naší nové podkrovní ložnici na chalupě, kde ještě voní nová dřevěná podlaha. Kluci mi udělali snídani do postele a pak vyrážíme všichni společně na kola. Cestou se vykoupeme v lomu, v krásně čisté vodě. Nikoho nebolí ani nohy ani zadek, nikdo se neptá, kdy už tam budem. Večer si opečeme buřty na ohni a zapějeme písně při doprovodu manželovy kytary. Třeba Vodáckou holku, tu mám nejradši ;-)

Jaké máte pracovní plány pro příští rok?
Plán na příští rok? Já to nějak moc neplánuju. Ale třeba se konečně poperu s tím grafickým programem a taky se svým uměleckým já a budu šít z vlastní autorské látky. To by byla pecka ;-)