Jsou témata, která se rodí dlouho, a jsou taková, která vytrysknou okamžitě při vyslovení toho správného klíčového slova. Vánoční soutěž klubu Nestejní je ten druhý případ. Jak jsme se tak před časem probírali tajemstvími zelených mužů, madonky spadly z nebe jako přirozený protiklad zelených divousů a jen čekaly na vhodné načasování. A není lepší čas než ten vánoční.
Možná nám to přijde v dnešní době těžko uvěřitelné, ale větší část své existence se lidstvo přírody obávalo. Lidé se bojí toho divokého a neuspořádaného. Příroda byla místem, kde na nás číhá nebezpečí. Vzpomeňte třeba na pohádku o Červené Karkulce. Půjdeme-li sami lesem, něco nás tam může sežrat. Však taky proto tak usilovně sečeme trávníky kolem našich sladce natřených domků a hrabeme spadané listí. Ať si věda a technika pokročila, jak pokročila, stejně máme strach z chaosu. Bojíme se toho oprýskaného a nepravidelného. Tady třeba krásný článek o tom, jak současní Brazilci nechápou krásu a důležitost svého pralesa a raději ho touží nahradit dálnicemi a nákupními centry.
Krásu krajiny objevili až romantici. A skoro bych řekla, že to platí jen v bohatém západním světě. Dnes je velmi módní vzhlížet k různým divochům a primitivním národům, ale kdo někdy navštívil třetí svět, dobře ví, že tamní domorodci se ke krajině nijak pěkně nechovají. Jen jsou prostě chudí a plastové lahve si schovávají. A když zbohatnou, prostě je zahodí, kde jim zrovna odpadnou od ruky. Chudí afričtí venkované nevidí krásu své krajiny, a pokud se jim podaří dobýt Evropu, nic pěkného a ducha povznášejícího na našich horách neshledávají. Je v přirozenosti člověka bát se hromu a blesku, prudkého deště a neprostupného lesa.
Konečně se dostáváme k aktuálnímu soutěžnímu tématu. Protože se lidé v lese odjakživa báli, umisťovali na všechna ta Bohem zapomenutá místa, kde se staly dávné zázraky, ale často též mordy a různá neštěstí, připomínku lidské civilizovanosti. Často kříž, ale mám takovou teorii, že čím opuštěnější místo, tím s vyšší pravděpodobností tam místo kříže potkáte obrázek Panny Marie. Na silovém místě v úrodném Polabí či jižní Moravě najdete spíše boží muka či krucifix jako připomínku, že jsou věci, které nás daleko přesahují a na které bychom neměli zapomínat. Prostě se čas od času zamyslet, zastavit, poprosit, poděkovat... třeba i při cestě z pole domů nebo naopak. Ale ta nejvíc opuštěná zákoutí a zázračné prameny hlídá svatý obrázek s madonkou. Všimněte si, že ať už s jezulátkem či bez, ta tvář je vždycky krásná. Takovou tou něžnou zádumčivou dívčí krásou, ve které je ukryta nezměrná vnitřní síla.
Leckdy se jedná o naivní horalskou kopii nějakého slavného díla. Tak třeba tento obrázek můžete potkat nad Horním údolím za Jeseníky, v místě, kde patrně většina z vás nikdy nebyla:
A tahle, která mi teda přijde dosti podobná ;-), je asi nejslavnější madonou všech dob (kam se hrabe ta s dvěma n). Sixtinská madona. Dnes visí v Drážďanech, ale to snad nevadí. Autorem je největší odborník na madony všech dob, totiž italský renesanční malíř Raffael Santi.
Ukážu vám ještě některé oblíbené madonky z Fleru, třeba jim taky propadnete. Madona se stehlíkem. Ach ach ach. Naše skvělá členka LucieVV.
Opravdovská ikona, Bohorodička něžná, od naší bývalé členky Ivany.
Pan Macháček a jeho gotická madona.
Madona od Sandra Botticelliho na magnetce od Svět středověku.
... můžete samozřejmě namítnout, že výše zmíněné ukázky jsou prostě umělecká díla, která jsou sice krásná, ale pro produktovou fotografii současného zboží jako téma totálně nevhodná. Vytahuji poslední trumf. Srdcové eso ♥ Tohle je prostě nejvíc. Květinový věneček. Magaela.
Současná fotografie (a navíc produktová) dívky tak krásné, že i Raffael bledne závistí. Takže končím každosoutěžní brblání, že je to hloupé a nemožné téma. Není.
Jak se nám to podařilo? Která se vám líbí nejvíce?
Hlasujte pro tu nejkrásnější madonku,
čas na rozmyšlenou máte až do neděle 2. ledna 2022.
#fler-anketa:4502#
Úvodní fotografie je socha Marie s Ježíškem od Dřevěné karikatury - Pavel Dlabal. A... kdo jste četli pozorně... nepřipomíná vám něco?
