Je to už téměř celý rok od doby, kdy jsem představovala svoji dírkovou komoru ušitou z rozstříhaných kalhot. Naivně jsem si myslela, že mě tahle má posedlost výrobou vlastních fotoaparátů opustí, přeci jen látková pinholka se docela těžko překonává...
A pak začal předvánoční čas - uklízení všech těch tmavých, zapomenutých koutů, pečení cukroví nejrůznějších barev a tvarů, balení dárků... takhle jsem si představovala ten kolotoč čtyř adventních neděl, ačkoliv jsem se nikdy neměla k tomu do toho všeho nějak nastoupit a točit se také.
Jenže letos (teď už vlastně loni) jsem se rozhodla udělat takovou malou, milou výjimku a třeba upéct alespoň perníček. Ale to je přeci moc jednoduché, co třeba perníkovou chaloupku ... hm, a dal by se upéct funkční foťák?... Chci to aspoň vyzkoušet!
Plán byl jasný: jednoduchý kvádr s dominantním perníčkem ve tvaru stromečku, dírka (tedy zde nejdůležitější prvek, něco jako objektiv u skutečného foťáku) do tmavé čokolády, převíjení lízátkem, zdobený bonbony... :)
Když už byl sladký vynález na světě, zbývalo ho jen vyzkoušet v praxi, tzn. vyjít s ním ven.
Nebylo to tak snadné, jak se může zdát, mé heslo být nenápadný za každou cenu mi v tomto případě moc nevycházelo. Navíc počasí mi také vůbec nepřálo, chvíli pršelo, nebo bylo zataženo.
Každopádně po nafocení celého kinofilmu a po jeho vyvolání jsem měla neskutečnou radost: několik políček opravdu vyšlo a já se alespoň o některé moc ráda podělím :)
A protože jsem celý postup natáčela, můžete se mrknout, jak se takový foťák dělá:
Přeji všem sladký den! 
Redakční dovětek:
Jak jsme vám v MAGu slíbili, když budete pilně psát pěkné blogy, budeme ty nejzajímavější z nich vytahovat na oči širokému obecenstvu do MAGu. A jak jsme slíbili, plníme :-) Takže - pište blogy!
