Na koncertu Karla Plíhala se mě chytila šťastná jarní melancholie. Představuji si ji jako poloprůsvitné stvoření s kulatýma ušima a zasněným úsměvem, ze kterého tu a tam raší drobné lístečky. Na příhodných místech si vyhlíží lidi, nechá se od nich odnést domů a tam vzkvétá zalévána jejich pocity spolu s květinami v květináčích, zatímco tichým hláskem notuje zamyšlené písně...

Šeříky korálkové od Rendis

Plíhalovy Vzduchoprázdniny pro mě byly ujištěním, že poezie stále žije, žije mezi námi. Ve spojení s vůní šeříků je to kombinace, které se nedá odolat. Když sjíždím dlouhou ulicí do města, omamný fialový vánek mě hřeje na kůži. Sladký, tak sladký, že se mi chce nahlas zpívat. Většinou to skutečně dělám.

The Cherry Garden od Maria accessories

Na světě je tolik dokonalých věcí. Čerstvé listy hrušní parabolickým obloukem stáčejí se k zemi od nadýchané čupřiny bílých květů. Pastelový západ slunce okořeněný kulisou vlahého večera a zpěvem neklidných ptáků. Promoklé vlasy po jarním deštíku, složeném z obrovských kapek, jenž navoněl zemi parfémem, který vlastní jen on. Ta vůně prý vzniká zmoknutím nějaké chemikálie produkované aktinobakteriemi. Povídání se spřízněnou duší, které mi dává naději, že pokud si dám jen trochu pozor, nebudu nikdy rozumná.

Fouklo... od mimapaint

Podél cest leží načechrané závěje topolových plodů. Hebkost toho chmýří je tak říkajíc virtuální. Je tak jemné, že když se dotknu toho poloprůsvitného obláčku, necítím na prstech vůbec nic. Jen sním o necítěném pohlazení. Teprve po zmuchlání celých hrstí do kokonu jako od bource morušového je hebkost skutečná. Téměř jako v představě.

Znovu objevuji květy, ke kterým v mé paměti žádná vůně nepatří.

Zamilované stromy od Zuzky Honsové

Jabloňové květy dávno už ztratily veškerou růžovou přítomnou v poupatech. Připomínají pouhou vzpomínku na květinovou svěžest, závan příjemného parfému svědčící o přítomnosti kouzelné bytosti. Musím se naklonit až k učesaným kvítkům, abych jej mohla zachytit. A pampelišky jsou v chladnoucím večeru medovou oázou slunečního svitu....

Jenom tak.. ..na okraj stránky.. ..ta poslední fotografie k dokonalým věcem nepatří.
Jmenuje se "Šeřík na tripu" a je vrcholným výsledkem
spolupráce mých roztřesených rukou a fotoaparátu
snímajícího vlivem večerního pološera s delší expozicí.

Cítíte tu vůni? :)

 

Úvodní foto: Šeříková rapsodie. Akvarel na A4 od Taliany

Redakční dovětek:
Jak jsme vám v MAGu slíbili, když budete pilně psát pěkné blogy, budeme ty nejzajímavější z nich vytahovat na oči širokému obecenstvu do MAGu. A jak jsme slíbili, plníme :-) Takže - pište blogy!