Malovat na kamínky začala StoneJane před více než 35 lety, kdy to byla v Česku v podstatě rarita. Za ta léta má tvar oblázků v oku, takže při sbírání materiálu už často předem ví, jaký obrázek je v kameni zakletý. Víc času teď ale tráví s jehlicemi a háčkem. Proč? To už vám Jana poví sama :).

Řekněte nám něco o sobě. Jaká byla vaše cesta k tvoření?
Narodila jsem v roce 1960. V době, kdy jedinou možností nějak se přijatelně obléci, byla vlastní tvorba. Obě babičky byly velmi tvořivé, jedna vyšívala precizní Richelieu, druhá (stejně jako já teď) maniakálně háčkovala. Rodiče neměli moc peněz, maminka na nás všechno šila a pletla. Otec kdysi váhal mezi farmacií a AVU, takže mé první výtvarné pokusy bedlivě sledoval a (bohužel) s lékárnickou precizností přísně driloval. Sám byl extrémně zručný kutil. Zkrátka, rukodělnou a výtvarnou činností jsem byla obklopena odmalička. Háčkovat mě babička naučila asi v 5 letech, od 12 jsem vyšívala, pletla a háčkovala si oblečení. A pořád kreslila, malovala a modelovala. Hollarka byla navzdory obtížnému přístupu ke vzdělání jasnou volbou, dostala jsem se na ni až po vyučení.

Jakou technikou nejraději tvoříte? Proč to u vás vyhrála?
Oslovili jste mě jako StoneJane malující na kameny, ale nejvíce času strávím s jehlicemi, háčkem a klubíčky (od té doby, co jsem začala plést zero waste ponča, nemám na druhý profil čas, nestačím poptávce).

Ale po letech ilustrování časopisů i knih u mě vyhrálo odpočinkové malování vodovkami na kameny. S tím jsem jen tak pro zábavu začala před více než 35 lety, kdy nás bylo na rozdíl od současnosti jen několik. Stačí se nechat inspirovat tvarem oblázku a vznikají věci, které lidi s radostí kupují. Na rozdíl od obrázků, bohužel.

Kde čerpáte inspiraci? Vyrábíte ráda na zakázku?
Inspirace je přímo v kameni. Baví mě už samotný sběr oblázků, někdy rovnou vidím, co z určitého kousku bude. Jsou tvary univerzální (sluníčka, andělé, čtyřlístky, …), ale když najdu třeba žábu, koně, kozoroha, býka nebo hříbek, nemohu se dočkat, až tvar zakletý v kameni vytáhnu na světlo.

Zakázky mám ráda, zejména portréty pejsků, protože vím, že při správném zacházení budou majitelům milovaného společníka desítky let připomínat. Náročnější je třeba zakázka 40 čtyřlístků pro svatební hosty. To je spíš řemeslo než tvorba, ale zase mám radost z pěkného příjmu.

Kdy a kde se vám tvoří nejlíp?
Nejraději maluju u stolu doma, když je u nás v paneláku klid, venku prší, mám puštěného něco příjemného v televizi nebo v rádiu jako kulisu. Ideálně když mám nový ostrý štětec a inspirativní tvary kamenů.

Háčkuju a pletu úplně všude. Na zastávce, v tramvaji, v kavárně, v restauraci, na návštěvě, … Většinu lidí to baví, jsem pro ně sice trochu cvok, ale už to tak berou, že přijde Šulistová a s ní taška klubek a jehlic.

Popište moment, kdy jste si uvědomila, že vaše tvorba už není „jen“ koníček.
Asi v šesti letech, kdy jsem prohlásila, že chci být malířka a nikdy nechci chodit do práce „od–do“. A tohoto snu jsem se snažila držet i za cenu, že jsem dělala domovnici nebo uklízečku. Ale i tak jsem si „od–do“ odpracovala pěkných pár let, ať už v učení jako prodavačka textilu nebo v různých redakcích jako redaktorka či editorka. Samotnou tvorbou jsem sebe a dceru totiž nedokázala uživit. Ale i kombinaci psaní, redigování knih a tvoření jsem se snažila co nejvíce vykonávat „na volné noze“.

Co vám na vaší tvůrčí cestě nejvíce pomohlo?
Kromě Hollarky, kde se ještě velmi přísně dbalo na poctivé výtvarné řemeslo, to byla pracovitost a touha pořád se zlepšovat. Když se dcera učila španělsky, první věta, kterou mě naučila, zněla „me gusta trabajar“ (ráda pracuju). Prostě pořád musím něco dělat, nevydržím se povalovat.

Na který svůj výrobek jste nejvíce pyšná a proč?
Víte, že nevím? Když prohlížím prodané věci, jsou tam kousky slabší i takové, na které ráda vzpomínám a nerada jsem je dávala z ruky. Největší úspěch mám asi s pončem. Dokončuju šesté a před sebou mám ještě dvě objednávky.

Když se ohlédnete zpátky za svojí kariérou, udělala byste něco jinak?
Určitě! Přihlásila bych se na Fler hned, jak začal. Ale měla jsem pocit, že to je platforma jen pro opravdové umělce a designéry, že bych tu se svým sortimentem byla k smíchu. Pak jsem onemocněla z vyčerpání z práce, kterou jsem se chystala opustit, měla čas pořádně prohlédnout nabídku a konečně jsem si troufla…

Do kterých Fler obchůdků chodíte potěšit oko?
To by byl za 14 let seznam na celý článek. Ale zmíním ty, kde jsem nejvíc utrácela – Veverkal, mago, Ululé a Blue Jane.

Jak nejraději trávíte čas, když zrovna netvoříte?
Aktivně – turistikou, na kole, na in-line bruslích, na bruslích, když někdy zamrzne, péčí o záhonky u paneláku…

Kde se ve své tvůrčí dráze vidíte za rok a kde za deset let?
Ideálně tam, kde jsem dnes. Jen bych se chtěla naučit točit a stříhat trochu hezčí videa (smích). Oba rodiče v pokročilém věku přišli o zrak kvůli makulární degeneraci, tak se jen modlím, aby mi bylo dopřáno vidět a tvořit co nejdéle. Tvořím, tedy jsem.

Jakou radu byste dala začínajícím prodejcům na Fleru?
Buďte trpěliví a laskaví a zajímejte se o druhé. Na sociálních sítích často vidím, že tam lidi „snesou vejce“ a čekají potlesk. Ale ten se nedostaví bez toho, aby zatleskali druhým. Ne nějak vypočítavě, ale těm, kteří jim za potlesk stojí.
Také aby využívali všechny možnosti Fleru – blogy, kluby, tvorbu nominací…
A aby točili videa. Přestože jsem na tuhle novinku (ostatně jako na všechny novinky) nadávala, mám pocit, že na Fler přitáhne neregistrované nakupující. Aspoň mně se prodeje zlepšily. Vloni jsem to tu už chtěla vzdát.