Někdy ty nejjednodušší věci potěší nejvíc. Návštěva kamarádů, po všem tom předvánočním shonu v klidu konečně společně vypité kafe, nohy na stole a ještě stále se nám nechce naskočit do běžného tempa. Jestli přemýšlíte, jakou maličkost vzít (samozřejmě kromě fantastické buchty :)) na takovou návštěvu s sebou, zkuste tahle pírka. Uvidíte, že i maličká pozornost dokáže zázraky...

Materiál a pomůcky:

  • batikovací vosk a barvivo na vosk
  • nádobka na rozehřátí vosku
  • tenké knoty
  • nůžky, špejle, zapalovač, šroubovák

K výrobě tenké svíčky ve tvaru peříčka použijeme batikovací vosk, protože při tuhnutí zůstává dlouho vláčný. Rozehřejeme ho ve vodní lázni.

Tenký knot namočený do vosku položíme na pečicí papír a na konec přiložíme kousek špejle. Knot se špejlí spojíme kapkou rozehřátého vosku.

Rozehřátý vosk necháme trochu zchladnout, až bude tvořit na papíře rychle tuhnoucí kapky. Lžičkou nalijeme tenkou vrstvu podél knotu a kousku špejle.

Necháme zatuhnout. Vosk odloupneme ještě teplý z papíru. Vosk by měl být stále trochu ohebný, aby se při úpravě tvaru nelámal.

Nůžkami zastřihneme tvar pírka. Nahoře by měl být asi 2 cm dlouhý kousek knotu a dole 4 cm špejle na zapíchnutí.

Když máme hotovou bílou várku svíček, kápneme do vosku pár kapek modrého barviva a dobře rozmícháme.

Svíčky dotvarujeme, dokud jsou ještě teplé a vosk pružný.

Nyní vytvoříme po stranách peříček ozdobné zářezy. Nahřejeme kousek tlustého drátu nebo třeba hrot šroubováku a uděláme do vosku zářez.

Hotové svíčky jsou lehoučké, průsvitné a elegantní. Díky špejli ve spodní části je snadno zapíchnete do dortu nebo nějaké té domácí dekorace.

Autorka a foto: Michala Šmikmátorová

 

Návod byl publikován v časopise Amos 4/2018

Milí přátelé,

je tu poslední číslo tohoto roku, na další si pak počkáme až na jaře roku 2019. Na vánoční číslo se vždy těším, je to totiž jediné číslo roku, které se už při přípravě podkladů veze na vlně té správné předvánoční nálady a atmosféry. Třeba takové jarní vydání se připravuje v lednu a únoru, většinou s haldami sněhu a rampouchy. Ty pravé jarní dekorace se pak musí komplet pořídit v květinářství a doufat, že to na fotkách bude vypadat opravdově, jarně a vesele.

Do podzimního čísla pak vyhlížím první zbarvené listy jako kulisu, protože je zrovna parné léto a prázdniny. No, jsou to na vás takové malé habaďůry, moji milí, ale zimní číslo je v tomto jiné. Vše se děje tady a teď, přípravy na svátky v plném proudu a tak není těžké chytit tvořivou náladu a navíc pak vše vyrobené použít doma nebo obdarovat rodinu.

Často se mě někdo ptá, co se všemi těmi výrobky pak dělám? No, nebudu si  vymýšlet. Vybrané věcičky najdou místo v naší domácnosti, ale některé bohužel zmizí v propadlišti dějin zásahem dvouletého synáčka. Stávají se i případy, zvláště když si aranžmá nachystám na zemi, že si z mého výrobku udělá aport náš belgický čtyřnohý kamarád. Bohužel aportuje vše, co se zrovna nachází v blízkosti jeho čumáku, tak se na něj člověk nemůže zlobit (v tu chvíli bych ho nejraději přinejmenším poslala spát bez večeře). Je to někdy boj, to tvoření… Co mě naopak dokáže vždy rozesmát, je věta mojí mámy: Hele, nemáš tam něco z Amose pro Věrku? Klidně nepovedenýho, to nevadí…  Znáte to taky? Tak to jsou takové srandy ze zákulisí a více zase příště.