Někdo má v dětském pokoji domeček pro panenky, Kateřina alias wook art tam měla plnohodnotný řezbářský ponk své maminky. A i když k vůni hoblin a dláta tíhla odmala, trvalo celých čtyřiadvacet let, než práci v muzeu vyměnila za dráhu profesionální šperkařky. Pusťte se do nového rozhovoru. :)

Řekněte nám něco o sobě. Jaká byla vaše cesta k tvoření?
Jmenuji se Kateřina Řezníková a tvořím dřevěné šperky a artefakty pod značkou wook art. Tvorba mi byla dána tak trochu do vínku. Narodila jsem se do rodiny, kde tvořit něco rukama bylo naprostou samozřejmostí. Dodnes vzpomínám na svůj panelákový pokojíček, který jsem sdílela se svou sestrou. V jeho rohu stál řezbářský ponk, na kterém pracovala moje maminka a někdy i tatínek. Vyrůstala jsem ve sklářském kraji, ve městě proslulém uměleckou školou, takže moje cesta měla vlastně od začátku jasný směr. Přesto jsem po studiích na dlouhých dvacet čtyři let zakotvila v muzeu a tvorba byla pro mě v tomto období jen koníčkem. Až v roce 2025 jsem se rozhodla věnovat práci se dřevem naplno a začít se řemeslem živit.

Jakou technikou nejraději tvoříte? Proč to u vás vyhrála?
Na Střední uměleckoprůmyslové škole sklářské jsem si vybrala obor bižuterie a šperk. Měla jsem možnost si vyzkoušet různé techniky a materiály. Nakonec (vlastně i z praktických důvodů) zvítězilo dřevo.

Mohla jsem navázat na práci mé mamky Miroslavy Řezníkové, která je profesionální řezbářkou a ovlivnila mě v tvorbě nejvíce. Předala mi několik technik zpracování dřeva (dřevořezbu dláty, broušení i frézování) a já dnes ve své tvorbě využívám kombinaci všech těchto postupů. Velmi mě baví propojovat dřevo s dalšími materiály. Se sestrou Bohunkou například tvoříme šperky kombinující dřevo a kov pod značkou Bohouša.

Kde čerpáte inspiraci? Vyrábíte ráda na zakázku?
Inspiraci nacházím především v přírodě – v rostlinných a živočišných tvarech nebo v jedinečné kresbě dřeva. Často mě samotný kus materiálu navede k tomu, jaký tvar z něj vznikne. Každý druh dřeva má svůj charakter a já se ho snažím respektovat.
Pokud je to v mých schopnostech a technologických možnostech, ráda vyjdu svým zákaznicím vstříc. Zakázkovou tvorbu mám ráda hlavně tehdy, když mi zákaznice dají prostor vložit do šperku i kus vlastní invence. Baví mě hledat cestu, jak propojit jejich představu s mým rukopisem. Největší radost mám z výrobků, které pro ně mají osobní význam nebo nesou nějaký příběh.

Kdy a kde se vám tvoří nejlíp?
Nejraději tvořím v klidu své malé dílny, která se nachází přímo v našem domě. Ideálně když mám dostatek času ponořit se do práce bez spěchu. I když je pravda, že při broušení, frézování nebo práci s dláty tam rozhodně nebývá ticho. Přesto je to pro mě místo spojené s vnitřním klidem a odpočinkem. Právě při práci rukama si totiž dokážu nejvíc vyčistit hlavu.

Popište moment, kdy jste si uvědomila, že vaše tvorba už není „jen“ koníček.
Ten okamžik přišel minulý rok, kdy jsem našla odvahu odejít ze zaměstnání, které mi sice dávalo jistotu pravidelného příjmu, ale už mi nepřinášelo radost a naplnění. Věděla jsem, že potřebuji změnu, a najednou se dlouholetý koníček pro mě stal záchytným bodem a skvělým rozjezdem do další etapy mého pracovního života. Řemeslo mě podrželo. Díky tomu, že jsem měla vybavenou dílnu, několik stálých zákaznic, e-shop na Fleru a zkušenosti z prodejních akcí, odvážila jsem se snáze k takovému kroku.

Co vám na vaší tvůrčí cestě nejvíce pomohlo?
Největším darem pro mě bylo vyrůstat v kreativní rodině. Díky mamince jsem odmala viděla, že práce rukama má smysl a hodnotu. Hodně mi dala i studia na sklářské škole v Železném Brodě, kde jsem se naučila přemýšlet o materiálu i výtvarné formě. A samozřejmě samotná praxe – roky zkoušení, hledání a občas i chyb, které člověka posunou nejvíc.

Na který svůj výrobek jste nejvíce pyšná a proč?
To nedokážu říct. Neumím vybrat jeden jediný výrobek. Největší radost mám vždy z těch kusů, kde se podaří propojit krásu a barevnost dřeva s technickou náročností. Ale zároveň věřím, že krása často spočívá právě v jednoduchosti.

Když se ohlédnete zpátky za svojí kariérou, udělala byste něco jinak?
Čím dál více si uvědomuji, že všechno bylo tak, jak mělo být. Nic bych neměnila. Každé období života mi něco dalo a zkušenosti, které jsem nasbírala mimo podnikání, dnes ve své tvorbě zúročuji.

Do kterých Fler obchůdků chodíte potěšit oko?
Na Fleru obdivuji mnoho šikovných tvůrců a ráda se vracím k autorům, kteří mají osobitý rukopis. Obdivuji hravost a originalitu Jany Kubínové – blueprint, barevnost a cit pro detail Markéty Javorové – mimapaint či tvůrčí nasazení Petry Bobalové - lefpea. V mém šatníku se nachází mnoho kvalitních a nestárnoucích kousků od Carriboom či Natyris. Osobně se znám a téměř sousedím se skvělými šperkařkami Tereza O., aleale a NONNO - vinutky.

Jak nejraději trávíte čas, když zrovna netvoříte?
Jsem maminkou dvou dospívajících dcer, se kterými ráda navštěvuji památky, výstavy či divadla. S partnerem zase rádi vyrážíme do přírody na pěší pochody. Jsem spíše introvertní povahy, takže mi nevadí být sama se sebou. Mám ráda procházky s pejskem, plavání i poslech inspirativních lidí formou přednášek a rozhovorů.

Kde se ve své tvůrčí dráze vidíte za rok a kde za deset let?
To vůbec nevím a ráda se nechám překvapit. Nemám žádné velké vize a plány. Dávám přednost klidu a přirozenému vývoji a nelpím na své představě.

Jakou radu byste dala začínajícím prodejcům na Fleru?
Aby byli trpěliví a zůstali sami sebou. Pokud člověk tvoří poctivě a srdcem, jeho práce si zákazníky najde a úspěch se brzy dostaví.