Vždycky jsem chtěla velkou zahradu. Když jsem byla malá, bydleli jsme v opuštěném domě v zapomenutém koutě severočeských Sudet. Zahrada byla a nebyla. Teprve se začala vylupovat rodičům z pod rukou mezi houštím a záplavou kopřiv.
Začátkem léta to tam vonělo senem, koňmi a lesem. Před domem stál vysoký smrk, vedle seníku byla třešeň, na kterou jsem v pěti letech vylezla a pak nemohla slézt dolů. Mou nejoblíbenější skrýší byl velký keř rododendronu.
A byla tam houpačka.
Vždycky jsem si myslela, že to tak jednou budu mít také a moje děti budou vyrůstat stejně šťastně v lůně přírody.
Život je dlouhý a málokdy takový, jaký si ho my v představách vytvoříme.
A to je první lekce, kterou vám dá sama zahrada.
Scenérií mého života se stalo údolí Vltavy, mezi Prahou a Mělníkem, v kamenných stráních, které jsou převážně suché a plné akátových hájů.
Od května omamně voní, ale les to není.
Ale když člověk vnímá krásu, najde ji všude. Místo stromů mám teď vodu.
"Jak voní moje ráno?" - dlouhá sukně s kapsami
Dům je malý a zahrádka ještě menší.
Vytvořila jsem si tu oázu neokázalé divoké krásy.
Protože přirozenost a divokost je podstatou ženy.
Která prostě plyne.
Plyne i vývoj zahrádky. Netlačím na ni ani na sebe. Vím, že mi nedá víc, než může. Vím, že velkou soběstačnost mi neumožní, ale spoustu malých potěšení ano.
Mohla bych jí vyčítat, že neposkytne úrodu a neudrží můj milovaný vřes, ale zase má skvělé podmínky pro růst vlčích máků, kosatců a levandule. Které miluju srovnatelně.
To je druhá lekce zahrady - radovat se z toho, co sama dá.
A ano, jistě - rajčata, brambory, salát, cukety, špenát, rukola, bylinky, ředkvičky, ... to všechno tu sázím do všelijakých nádob, truhlíků a kovových kýblů - no protože to taky musí vypadat trochu stylově, že :-).
Dětem také kovovou vanu na cákání, když byly malé...
kraťásky..."Pro malého Skota"... :-)
... a zase ten mák, levandule, růže... a skotské hry...:-) ...léto jak mám ráda... /blog/
O mátu a meduňku, divoký tymián, jitrocel nebo třeba sléz se nemusím starat, ty si tu rostou, jak chtějí.
Nazvala bych to třetí lekcí zahrady - nechte pokud možno volnost tomu, co roste samo, a ostatní zušlechťujte, ale nepřešlechťujte. Vaše vynaložené úsilí se nevyrovná dosaženým výsledkům.
Zahrádka, i když malá, mne tak nejen inspiruje v tvorbě, ale i v obecných zásadách platných pro život.
Sukně lehce nostalgická... z bylinkového domu...
pláťáčky..."Pro malou bylinkářku"
Sukně romantická "...až na světa kraj"...
Ale - hlavně jsem chtěla mít v zahradě růže.
Ty potřebuji, miluji, bez těch se neobejdu. Historické anglické odrůdy mi tu kvetou už deset let. Myslím.
Těší snad všechny moje smysly.
Ráda si vychutnávám ranní kávu na zahradě s růžemi před sebou. To jsou chvíle bez času a prostoru, které propojí vůně, barvy a obrazy do magie.
"Mám ráda kávu na zahradě", volné lněné maxišaty
"Růžová zahrada", volné bavlněné maxišaty
Tam pochopíte, že zahrada nemusí být velký prostor, musí být ryze váš. Vy určujete hranice. A to i v případě, že se ten prostor mění - a někdy zcela zásadně změní, protože se o ten společný prostor s někým dělíte. Dáváte i jemu prostor se vyjádřit a utvářet ho. Tak jako to mám já teď se svým bývalým manželem.
Vy určujete, co má smysl nechat růst a co je potřeba nechat zemřít.
Vy určujete, kdy je nutné slézt z mrtvého koně.
To je ta nejzásadnější lekce zahrady.
Pro život.
A nakonec, zahrada vás naučí trpělivosti.
Když zasadíte, a nevíte, co nakonec vyroste, je to jako se záměry v životě - zasadíte je, a čekáte.
„…Trpělivost neznamená sedět a čekat, je to schopnost předvídat…“
Rúmí
A to není otázka jednoho časového období, ale celého života. Je to rytmus menších časových úseků ve větších.
A tak sázím a trpělivě čekám na úrodu. U trpělivosti musíte mít vizi výsledku, pak můžete „dát času čas“ – sázím venku i uvnitř (sebe), zalévám rostliny i nápady.
Čekání na úrodu – to je život. Život v souladu – to neznamená vždy lehkost bytí. Někdy máte zničené ruce, někdy srdce.
Ale nikdy to netrvá napořád.
Jediné, co pořád děláme, je, že tvoříme. Pořád volíme.
A o to v životě jde.
….
Od šití přes tetování k výšivkám, tisku, látkám… a zase zpět /blog/
